Rabbi Simeon řekl: (Pirke Avot 2:13) Když recituješ modlitby Šema a Tefila, dbej na správnost znění. Nezaměňuj je za předepsanou povinnost, ale ať jsou pro tebe žádostí o milost a úpěnlivou prosbou, jak je psáno: (Joel 2,13) "Bůh je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem." Ani nebuď svévolný kvůli neskromnému vystupování.

Ačkoliv rabbi Simeon žil půl století později než Ježíš, oba se modlili tytéž modlitby předepsané pro stanovenou denní dobu. Jak dlouhé ty modlitby byly, dnes již nevíme, ale zcela jistě byly kratší, než se je ortodoxní Židé modlí dnes. Trvá-li četba ranní modlitby šacharít půl hodiny tomu, kdo je v ní zběhlý, Ježíš s ní mohl být teoreticky hotov za tři minuty. Jednak proto, že se z celé ranní modlitby modlil jen Šema a Tefila, a jednak proto, že Tefila v jeho době měla místo devatenácti požehnání známých dnes jen třetinu. A to byl dost krátký text na to, aby ho znal zpaměti.

V Mk 1,35 čteme, že Ježíš anastas kai apéltchen „vstal a vyšel [z domu]“ (ČEP). Nenesl si sebou žádné synagogální svitky, tím méně siddur. Jen svou paměť, touhu a potřebu modlit se. Odešel eis herémon topon „na opuštěné / prázdné místo“ ale zase ne tak daleko, aby ho později Šimon a jeho druhové nenašli. Šel sám, bez doprovodu, bez učedníků. Ježíšovo vycházení za modlitbou do samoty zmiňují všichni synoptici. Liší se v denní době: Matoušův Ježíš se modlí odpoledne (mincha), Lukášův večer a ráno (maarív a šacharít) a Markův jen ráno (šacharít), a místě: Ježíš se modlí na kopci, na rovině a v kotlině.

Chci se vám přiznat, že na mě Markův zápis Ježíšova útěku do samoty působí sympaticky. Jistě, Marek jednotlivé epizodky na sebe kompozičně navléká, jako by psal reportáž (Ježíš šel do synagogy ráno; odpoledne ji opustil; večer uzdravoval nemocné; druhý den ráno odešel na opuštěné místo …), ale s trochou citu pro kompozici, se smyslem pro fikci a nadšením pro zápletku má toto evangelium opravdu říz. A sdělnost.

Až se budeme ptát, co dělat v modlitbě o samotě, pak: Rabbi Simeon mluví o intimitě vztahu a mentálním zakotvení v obsahu slov adresovaných Bohu. Rabbi Ježíš učí témuž a přidává další rady a poučení: modlete se za ty, kteří vás pronásledují a ubližují vám; modlete se v samotě, za zavřenými dveřmi; v modlitbě nemluvte naprázdno jako pohané; odpouštějte těm, za které se modlíte; důvěřujte, že dostanete vše, zač se modlíte; když se modlíte, neochabujte, abyste neupadli do pokušení; modlete se Otče náš … Jak úžasné a inspirující!