(ŠV) V dnešních dnech vychází nový časopis, katolický dvouměsíčník Te Deum. Není to tak trochu přepych, vydávat další katolický časopis v ateistické zemi?

Rozhodně ne. Katolických periodik není podle mě nikdy a nikde dost. Pokud jde o definici České republiky jako ateistické země, tak je pravda, že se značná část našich spoluobčanů označuje za ateisty, nicméně si osobně myslím, že to jsou spíš agnostikové. Je však otázkou, co je horší, zda zásadový ateista, nebo amorfní agnostik. Musím ale říct, že jsem docela překvapen názory mnoha mladých lidí, které církev evidentně přitahuje, což bych po komunistickém a liberálním vymývání mozků neočekával v takové míře. Určitou roli patrně hraje i jistá romantika související s čímsi tajemným, ale nehledal bych v tom hlavní důvod. Jednoduše platí, že s narůstající bezbožností stoupá i míra milostí, které Bůh uděluje. Nemohu tvrdit, že by Te Deum bylo určené všem neznabohům, patrně nebude zajímat yuppies, ale rebely bouřící se proti světu by zaujmout mohlo. Vždyť být dnes katolíkem je nejodvážnější forma rebelie.

Hovoříte o ateistech, ale Te Deum by asi mělo být v první řadě určeno katolíkům, ne?

Samozřejmě. Chtěl jsem jen ukázat, že zde existuje určitá skupina nevěřících, kteří by si Te Deum snad přečetli. Pochopitelně tuto skupinu nepřeceňuji, ale také nad ní nechci lámat hůl. Te Deum je katolický časopis určený primárně katolíkům. Z toho také vychází okruh témat, kterým se věnuje. Celá koncepce časopisu stojí na třech pilířích: Víra, rodina a vlast. Zní to jako fráze, proto si dovolím být konkrétnější. V oblasti víry se chceme věnovat teologickým a morálním otázkám. Bohužel to není nošení dříví do lesa, jak by se snad mohlo zdát. Je smutnou skutečností, že mnoho katolíků nezná základní pravdy víry nebo si je vykládá ke svému obrazu. Co se týče morálky, tam to není lepší, spíš naopak. Velký prostor bude také věnován rodině a věcem, které s ní souvisejí. Te Deum se však nebude vznášet pouze v oblacích teorie, ale chce poskytovat a zprostředkovat výměnu praktických zkušeností např. s výchovou dětí. Nevyhýbáme se ani společenským a politickým otázkám, kultuře atp. To jsou také oblasti, v kterých se katolíci pohybují. Říkejme tomu katolický společenský časopis.

(ŠV) Myslíte si, že se ostatní katolická periodika těmto tématům nevěnují?

To netvrdím. Te Deum je ale jiné.

 

(ŠV) V čem?

Dobře, pokusím se to vyjádřit nějak pozitivně, nebudu se vymezovat způsobem „nejsme jako oni“. Upřímně, Te Deum bude veskrze „tmářský“ časopis. Všichni členové redakce a spolupracovníci jsou např. přesvědčeni, že pravda je jen jedna; Te Deum zcela chybí odvaha k zpochybňování nauky církve ve věcech víry a mravů; naprosto otevřeným cílem Te Deum je tzv. proselytismus, čili snaha o obrácení nekatolíků na katolickou víru etc. etc.

 

(JK) Jakou na nás nekatolíky zvolíte metodu k obrácení na pravou víru?  

Zde mohu vycházet ze své vlastní zkušenosti. Jsem bývalý protestant a dobře si pamatuji, co nejvíce pomohlo mně k „návratu domů“, jak s oblibou říkám své konverzi. Důležité je odbourávat předsudky vůči katolické víře. Myslím, že některá dogmata jsou v protestantském prostředí mylně chápána. Proto jednou z metod bude apologetika, která však jistě přijde vhod i samotným katolíkům, neboť si prohloubí znalosti víry nebo si připomenou, co už pozapomněli. Katolickou víru lze také dobře přiblížit na životních příbězích, ať už světců, či známých konvertitů. Abych to shrnul, naší metodou k obracení nekatolíků na pravou víru bude to, že budeme katolický časopis. Pokud očekáváte nějaké mučení, tak Vás musím zklamat. Kvalitní mučicí nástroje jsou dnes poměrně drahé. Například průměrná cena takového lepšího rotopedu se pohybuje kolem pěti šesti tisíc.

(JK) Není ale proselytismus v rozporu s oficiálním učením Vatikánu?

Snaha o obrácení nekatolíků na katolickou víru nemůže být v rozporu s oficiálním učením církve. Samozřejmě se zde střetávají dva názorové proudy, tradiční, který tvrdí, že pravda je jen jedna, a pokrokářský, který tvrdí, že pravd je víc, nebo dokonce, že pravda vůbec neexistuje. Proto možná někteří představitelé pokrokářského proudu snahy o obrácení nekatolíků odmítají, protože z jejich pohledu vlastně nemají žádný smysl, vždyť každý má svou pravdu. Te Deum vychází z názoru, že pokud církev vždy, všude a všemi prostředky usilovala o obrácení nekatolíků na katolickou víru, pak je to oficiálním učením církve. V opačném případě by platilo, že církev dva tisíce let jednala v rozporu se svým oficiálním učením, což je absurdní.

(ŠV) Neodpověděl jste ale kolegovi zcela na jeho otázku,  ptal se na oficiální učení Vatikánu.

A já jsem se snažil vysvětlit, že žádné nové učení, které by tvrdilo, že se nekatolíci nemají obrátit na katolickou víru, neexistuje a ani existovat nemůže, protože by si církev protiřečila ve věcech víry, v kterých je neomylná. Stejně tak je legitimní snaha o obrácení nekatolíků, protože je jen jeden ovčinec a jeden Pastýř. Pokud se některé ovečky toulají mimo tento ovčinec, tak je přeci správné usilovat o to, aby se vrátily zpět. Ale máte pravdu v tom, že někteří vatikánští představitelé, kteří zastávají teorii více pravd, či dokonce žádné, s tímto tradičním názorem církve nesouhlasí. Ale jak jsem řekl, Te Deum je časopis „tmářský“, takže u nás pokrokáři prostor nedostanou.

(ŠV) Očekáváte na časopis spíše pozitivní, nebo negativní odezvu?

Z katolické strany samozřejmě pozitivní. Co se týče jiných stran, tak tam si už tak jistý nejsem. Uvidíme.

(ŠV) Má Te Deum nějakého patrona?

V hmotné oblasti pouze budoucí předplatitele. Pokud jde o duchovné sféru, tak pro mě je nebeským patronem Te Deum sv. Maxmilián Maria Kolbe, který v minulém století zakládal časopis Rytíř Neposkvrněné. Ne náhodou je jeho článek „O pravdě“ hned v úvodu našeho časopisu.  

Te Deum si lze objednat na adrese te.deum@email.cz. Autory otázek jsou Šárka Vorková (ŠV) a Jan Kirschner (JK). Svůj názor na nový časopis můžete vyjádřit zde.