Dosavadní politická opatření, která z velké části vzešla z iniciativy poslanců KDU-ČSL nebo za jejich aktivní spolupráce, vedoucí k podpoře rodiny a tím potažmo i k přijetí počatého dítěte, jsou vítaná, dobrá a upřímné díky za ně. Je podle mého názoru bezesporu dobré podpořit vhodným způsobem i zmíněné svobodné matky, protože žije-li dítě v lůně své matky, je potřeba využít všechny dostupné prostředky a možnosti k tomu, aby je jeho matka uměla a mohla přijmout a později žít takový život, který zajistí rodinnou stabilitu.

Otázka potratů, kterými je u nás dle statistik usmrceno 70 počatých dětí denně, nestojí ale primárně na tom, zda a jak je dobré údajně legislativou prosazovat křesťanské hodnoty; právo na život je přece přirozeným lidským právem a jako takové náleží každému člověku bez jakékoli „statutární“ výjimky. Co je potřeba vidět v otázce prosazování kroků na podporu zastavení pošlapávání tohoto lidského práva brutálním způsobem umělých potratů, je forma.

Jinou formu práce ve prospěch zastavení zabíjení nenarozených dětí bude mít práce pomáhajícího občanského sdružení, jinak budou pracovat pedagogové a vychovatelé, jinak terénní sociální pracovníci, a jiné prostředky má volit politik.

Politik myslí chtě nechtě při své práci na většinu, ona většina má silný politický názor a de facto též vliv, a tato většina se formuje na většinu aplikovanými platnými legislativními normami. Proto je třeba začít vycházet z otázky: jaká je tedy většina žen, resp. párů, jejichž počaté děti nepřežijí hranici dvanácti týdnů svého života? Podle statistiky ÚZIS dnes potrat podstupuje nejčastěji vdaná (!) žena ve věku 25 – 29 let, s jedním nebo dvěma žijícími dětmi a úplným středoškolským vzděláním.

Nemám samozřejmě nic proti podpoře konkrétní pomoci ženám v tísni – koneckonců jednu poradnu tohoto zaměření vedu, ale přesto se ve výše uvedené souvislosti ptám – má konkrétně politik vynakládat úsilí pouze na dílčí kroky podporující např. babyboxy nebo azylové domy či vzrůstající finanční zajištění ve formě zvláštních sociálních dávek apod. (a tím si v omezeném období svého politického působení s často neprozíravou krátkozrakostí utišit své svědomí, že něco a dokonce něco populárního udělal) nebo spíš hledat a podporovat dlouhodobé „systémové řešení“ problému? Statistikou klasifikovaná skupina žen totiž zpravidla vůbec neuvažuje nad alternativním řešením (tuto skutečnost znám velmi dobře právě i z praxe v poradenství pro ženy v tísni). Taková rodina, protože o rodině je ve většině řeč, se vůbec nepozastaví v nové situaci rozhodování o životě a smrti počatého dítěte nad otázkou: opravdu nemáme jiné řešení než potrat? Průměrná rodina, v níž bude o jednoho člena míň, je totiž dobře informována o možnostech legislativy, která způsobí, že se jich a) nikdo nebude ptát, zda je opravdu nutné potrat podstoupit a b) jim ani nikdo z institucionalizovaných kontaktů, s nimiž přijdou v procesu potratu do styku, o žádné alternativě neřekne, protože to nemá v popisu práce. Český potratový zákon působí to, že potrat je dostupné, rychlé a dostatečně diskrétní řešení nepříjemné životní situace. (Stále hovořím o tom, jak je na tom většina...).

Politik je přímo zodpovědný za vytváření celospolečenského klimatu, a to především svou zákonodárskou činností. Úkol politika je tedy mj. pomáhat napravit myšlení společnosti tam, kde je zákon pokřivil.

V otázce umělých potratů mi tento úkol přijde jako mimořádně naléhavý. Z voličů KDU-ČSL bude jistě legislativní omezení potratů vítat každý, tj. 6% lidí v naší zemi. Ze zbývajících jde min. o 20% občanů, kteří podle průzkumů považují pohled současné legislativy na potrat jako na metodu plánovaného rodičovství za velmi nešťastný. Souhlasím s tím, že pokud v krátké historii nevyšly již vyzkoušené kroky k omezení potratů legislativou ve smyslu zákazu, je nyní třeba hledat jiné cesty – postupné. Ale ty, které čekají pouze na nezastupitelnou úlohu politika, jsou např. umocnění práva otce na rozhodování o osudu jeho počatého dítěte, omezení možnost nátlaku na těhotné ženy ze strany příbuzných a známých nebo přímo lékařů či zaměstnavatelů apod. Veřejnost i voliči přesně tyto kroky od politiků KDU-ČSL očekávají. Takže do toho!

S paní Rybovou byl publikován v Magazínu ChristNet.eu rozhovor