Bez jakéhokoli stínu pochybnosti lze říci, že Mariina postava vzbuzuje v celém islámském světě značný obdiv. Muslimové nazývají Pannu Marii jménem, které jí dává Korán, totiž „Maryam“ a často ji také oslovují „Sayyida“, jménem, které znamená Paní a odpovídá na západě používanému výrazu Madona. Tento obdiv vychází z úcty, kterou muslimové chovají k jejímu synu, jehož nazývají „Issa“ neboli Ježíš. Toho islám považuje za největšího z proroků, který je hned po Mohamedovi nejvýznamnějším článkem v řetězu předávání božského zjevení, a jehož tajuplný úděl vstoupil do muslimské eschatologie: je známo, že Ježíš podle Koránu nezemřel a má se vrátit na konci časů, přičemž jeho návrat bude „znamením“ poslední hodiny.

Tento blahosklonný postoj muslimů k Marii se vyjadřuje různými způsoby. Její jméno se často dává muslimským ženám na znamení ochrany a úcty vůči jediné ženě, kterou Korán zmiňuje vlastním jménem. Pro muslimy, muže i ženy, je Maria jedinečným případem panny, která přímým Božím zásahem přivedla na svět velkého proroka, ale také a především pro svou naprostou víru a dokonalou „podřízenost“ Boží vůli je vzorem pravého muslima (slovo „islam“ totiž znamená „podřízený“).

Dalším důkazem obdivu a úcty je respekt, který muslimové vždy projevovali a projevují vůči mariánským svatyním a poutním místům v zemích, kde žijí po boku křesťanů (Sýrie, Libanon, Palestina, Irák, Turecko, Egypt, severní Afrika, Indie, Pákistán atd.). U příležitosti svátků na místech zázračných ikon či mariánských svatyní muslimové tato místa hojně navštěvují a pokud se přímo neúčastní křesťanských bohoslužeb, projevují svou úctu modlitbami, dary, ex voto atd. Muslimové často navštěvují i mariánská poutní místa na Západě, především Lurdy a Fatimu. Zvlášť významnou je portugalská svatyně, která má stejné jméno jako nejmilejší dcera „proroka“ islámu (Fatima), jediná, která otci zanechala mužského potomka; za což se jí odměnil vznešeným místem v ráji, hned po tom, které je vyhrazeno Marii.

Tyto a další projevy úcty, i když omezené na lidovou rovinu jako výraz zbožnosti i úcta ke svatým (kterou oficiální islám nepřipouští), jsou spjaty s počínáním samotného Mohameda, který během života choval k Marii stálou úctu, a to i tehdy, kdy byl okolnostmi nucen se křesťanům postavit, protože se mu nedařilo získat je pro své učení. Mohamed věnoval Marii jednu z nejkrásnějších „súr“ Koránu a další pak jménu rodičů. První věnoval svým stoupencům, kteří s ním prchali k Abissinii, a tak si zajistil pohostinnost a ochranu. Jedna z posledních manželek islámského „proroka“ byla křesťanská otrokyně Maryam, zvaná Koptská, kterou mu poslal Maqauqis: ta byla „prorokovi“ velkým potěšením díky synu Abrahámovi, kterého mu porodila; jeho předčasná smrt však uvrhla otce do hlubokého zoufalství.

Za zmínku stojí i další epizoda, spjatá s postavou Marie: když Mohamed skončil s dobýváním Mekky a mohl se zmocnit svatyně Ka´ba, vydal příkaz zničit všechny modly a vymazat z posvátného místa všechny synkretistické obrazy. Doporučil však, aby se uchovaly jen obrazy Abraháma a Madony s dítětem v náručí.

Vznešený Mohamedův pohled na Marii, který posléze převzali muslimové, je obsažen i v posvátné knize islámu, Koránu.

Článek byl v plném znění publikován ve Farním informátoru pustiměřské farnosti, ( 27. neděli v mezidobí, 8. října 2006).