Začalo to roku 2004, když se autorčin těžce nemocný syn octl v smrtelném nebezpečí. Když o něco později zhlédla dokument ze života řeholníků, zjistila, že jejich postoje, s nimiž se kdysi ztotožňovala, jí jsou vzdálené. Rozhodla se pátrat po lidech, kteří prožili nějakou podobnou změnu. Oslovení odpovídají velmi otevřeně a upřímně, což je jistě zásluhou autorky, která jim nabídla pochopení. Zkušenost utrpení prohlubuje vnímavost a soucit k jiným trpícím, ale také může vést k nekritickému ztotožnění se s nimi a zvýšeně kritickému pohledu na jejich okolí.

Většina respondentů je středního věku. Toto životní období často charakterizuje syndrom vyhoření, který otcové pouště nazývají acedií nebo "poledním démonem". Prvotní nadšení a ideály se rozplynuly, nastala všední každodennost, člověk má za sebou různá zklamání a chybná rozhodnutí, novou cestu nebo jiné řešení dosud nenalezl a k životní moudrosti, zralosti, nadhledu ještě nedospěl. Mnozí oslovení se cítí být na křižovatce a svou situaci vnímají jako otevřenou.

Také duchovní, modlitební a křesťanský život má určité fáze a nemůže být založen na pocitech. "Pochopila jsem, že existují různé stupně víry a duchovní život není jen procházka růžovým sadem," říká řeholní sestra, která měla milost slyšet denně Boží hlas. Tento hlas ji vysvobodil z beznadějné situace a přivedl do kláštera, ale po třech letech náhle ustal. Duchovní výkyvy popisované u některých jiných osob jsou trochu podezřelé, svědčí spíše o jejich nevyrovnanosti. V jiných případech a situacích jsou naopak normální. "Seděla jsem v lavici, dívala se na oltář a najednou jsem pochopila, že církev už není schopná se mi nějak přiblížit, pochopit můj stud a bolest. Že je v ní vůči ženské bolesti tvrdost," vypráví žena, která prožila těžké poporodní komplikace. Tento stav je naprosto pochopitelný. Jenom nevím, jestli je rozumné právě v takovém období dělat závěry.

Osloveným nelze upřít poctivé a upřímné hledání jejich duchovní a životní cesty, mají však nereálné požadavky jak na sebe, tak na okolí. Okolí má zase nereálné požadavky na ně. Situaci komplikují jejich představy a přání, vliv rodiny a výchovy, typ osobnosti a momentální zdravotní stav. Překvapivě snadno podléhají manipulaci, přestože v nitru intenzivně ví, že to není jejich cesta.

Autorka popisuje příběh tří kněží, z nichž dva se oženili a jeden setrvává nespokojený ve službě. Všichni přiznávají, že jejich rozhodnutí vstoupit do semináře bylo unáhlené. Nenašli však odvahu přiznat si omyl a odejít.

Recenzovaná kniha je v prodeji i na internetu.

Dále se věnuje osudu patnáctileté dívky, která vstoupila do kláštera na naléhání starší řeholnice, přestože uvnitř cítila odpor. Navenek se však nebránila, protože doma byla vedena k poslušnosti a úctě k autoritám. Další respondentky se provdaly za muže, které příliš neznaly, z různých důvodů: tlak ze strany okolí, touha uniknout opuštěnosti, nezvládnutá předmanželská zdrženlivost.

Pětatřicetiletá řeholnice Lenka vydává nádherné svědectví o Boží milosti. Když se během dospívání dostala až na dno (sex, drogy, alkohol), při pokusu o sebevraždu ji náhle oslovil Ježíš z kříže na stěně. Je přesvědčena, že to nebyl zážitek pod vlivem drog ani abstinenční příznak.

Nelze přehlédnout jedno. Skoro v každém příběhu se občas mihne někdo rozumný, moudrý, chápající. Osobní představená, která vycítila, že s jednou novickou není něco v pořádku. Když zjistila, že se tam octla proti vlastní vůli, umožnila jí odchod. Zpovědník poradil řeholnici, která po prvním slibu upadla do krize, ať Bohu třeba nadává, ale ať se dál modlí. Věřící transsexuál, který se po letech těžkých zápasů odhodlal ke změně pohlaví, měl strach, jak to přijme jeho dědeček, velmi konzervativní katolík a jáhen. Jeho reakce byla nečekaně lidsky i křesťansky krásná. Věřící dívka neodsoudila kamarádku, když se jí svěřila, že spí s klukem. Řekla jí otevřeně, že to není správné, ale snažila se jí ukázat východisko. Lidé si rychle zvykli na ženatého kněze, který zůstal ve svém působišti, protože jinde nesehnal byt a práci. Nově příchozí farář má k němu slušný vztah a děkan věřícím z kazatelny vysvětlil, že to bylo jeho osobní rozhodnutí, které náleží pouze Bohu. Sestry akceptovaly problematickou minulost bývalé feťačky, časem jí umožnily s narkomany pracovat, o její práci se upřímně zajímají a některé se za jednotlivé klienty modlí. Takže to snad není všude tak hrozné.

Trochu mi vadí, že se jedná jen o okrajové zmínky, zatímco problematické jevy se probírají zbytečně podrobně. Někdo údajně prohlásil, že tato kniha je "proticírkevní, strašná, nepřijatelná". Domnívám se, že tato kniha nemůže způsobit nějaké velké škody církvi, kterou "ani brány pekelné nepřemohou". Naopak může posloužit jako zpětná vazba pro zpovědníky a duchovní vůdce a jako příspěvek ke křesťanské a duchovní pedagogice.

Petra Dvořáková - Proměněné sny, Nakladatelství Host, Brno 2006. Deset rozhovorů o iluzích a deziluzích, které přináší víra. V pokračování recenze uvedeme podrobnosti popisovaných životních příběhů.