V poslední době mě zaujala řada článků o spolupráci mnoha veřejně známých lidí s StB. Doufám, že se alespoň v křesťanských kruzích vyhneme neustálému obviňování a neustálým výmluvám. Nechci psát o známých a stále propíraných případech, o těch nic nevím. Chtěla bych se podělit o vlastní zkušenost. Před nějakou dobou jsem se dozvěděla, že jeden pán, s kterým jsem dost úzce spolupracovala, je veden v seznamu spolupracovníků StB. Bylo mi z toho na nic a žralo mě to. Už jen kvůli tomu, abych se tím pořád netrápila, jsem ho mezi čtyřma očima požádala o vysvětlení.

Mám dojem, že to je jediná cesta, jak dojít k opravdovému smíření – cesta soukromého rozhovoru s dotyčným člověkem a poctivé zkoumání vlastního nitra – jak bych reagovala v jeho situaci? Jak bych se zachovala, kdyby někdo vyhrožoval mé rodině nebo jiným blízkým? Musím přiznat, že nevím, zda bych v této zkoušce obstála. Vím, že selhání v tomto případě má dost ošklivé důsledky – o nedůvěře, zklamání a znechucení z chování jednotlivých agentů a spolupracovníků se píše všude a mně je při čtení těch vytáček taky špatně. Nicméně zde je na místě asi trochu sebezáporu a předtím, než dáme průchod těm špatným pocitům, zamysleme se nad sebou. Jak budeme jednat s lidmi, kteří ten nátlak neunesli, kteří selhali, kteří se stydí? Budeme jim to pořád dokola mlátit o hlavu? Budeme jim vyčítat, že se nechali zlomit, a nebudeme rozlišovat mezi udavači a osobami, které pod nátlakem dodávaly nesmyslná hlášení o počasí (i takoví byli, a byla jich podle svědectví onoho pána dokonce většina – věřte nebo ne, důkaz nemám)? Jaké by to bylo pro nás „nedotčené“ (věru, není to moje zásluha, že jsem se spolupráci s StB vyhnula, vždyť mi v roce 1989 bylo 9 let)? Jak bychom se cítili, kdyby z nás někdo tahal největší špínu a chtěl ji zveřejnit? Nic moc představa, že? Budeme tedy mlčet a tvářit se, že se nic nedělo a o ničem nevíme? Taky nic moc...

Čili zpátky na začátek: Je váš farář veden v seznamech StB, ještě se k tomu nevyjádřil a vám to nedá spát? Zkuste se ho zeptat, ale po mé zkušenosti prosím velmi dbejte na soukromí a předem upozorněte, že vás to opravdu pálí a že vaše otázka bude velmi nepříjemná. Mějte na paměti, že bylo velmi obtížné nátlaku ke spolupráci odolat. Moje zkušenost s tímto postupem je veskrze pozitivní – bojovnost i znechucení mě opustily, dál jsem s dotyčným mohla v klidu pracovat a hlavně jsem se mohla znovu začít ptát na správné řešení Boha Otce Všemohoucího, jediné závazné autority.

Pokud tento příspěvek čte někdo z těch, o jejichž minulosti se vedou spory v médiích, za svou osobu říkám: stačí stručné „nezvládl jsem to, spolupracoval jsem“ nebo „spolupráce si nejsem vědom“. Prosím však o naprostou upřímnost. A nebojte se, kardinálem zmiňované sloupy církve sv. Petr a Pavel taky museli své strašné průšvihy vysvětlovat. Ovoce toho vysvětlení je sladké a máme z něj prospěch všichni ještě po tolika staletích. Sekulární tisk z takového vyjádření možná vyrobí senzaci. Ale ta brzo opadne a nastane klid pro všechny, přestane i věčné volání po vyjádření do novin.

Saša Tesaříková, Jistebnice u Tábora 

 Články v rubrice vyjadřují osobní názory autora.