1) Jak hodnotíte krok Miroslava Kalouska, který byl ochoten vstoupit do koalice s tichou podporou komunistů?

Samotný krok Miroslava Kalouska si netroufám hodnotit, ani to, zda k němu vedly opodstatněné politické úvahy. Domnívám se, že v  době, kdy začal Kalousek vyjednávat  se sociálními demokraty o sestavování vlády s podporou komunistů, tak k tomu možná měl své důvody, které nedokázal sdělit ostatním tak, aby je přesvědčil. Především si však myslím, že ten krok nemohl být proveditelný, protože byl neslučitelný s programem KDU a s tím, co strana prosazuje. KDU se vždycky stavěla proti jakékoli spolupráci s komunisty. Také předvolební kampaň - a myslím, že trochu nešťastně - na tom byla postavená. Nakonec ale hlavně rozhodli členové KDU, a to vidím jako velký a pozitivní krok. Tato strana má vedení, ale má také své členy a ti rozhodují o směřování strany. Životaschopnost členské základny KDU mě velmi potěšila.


2) Váš manžel přidal ke zkratce ČSL ještě KDU. Je ale zajímavé, že nedávno pan Kasal mluvil o tom, že název KDU by se měl vynechat a že by se mělo uvažovat o změně názvu strany například na stranu lidovou, aby se ukázala otevřenost této strany a jasně deklarovala její nezávislost na církvi. Co si myslíte o tomto posunu ve směřování KDU?

Co se týče názvu, tak si myslím, že je to kosmetická věc, která nemá s programem a stylem politiky nic společného. Ale to, že by strana měla být více otevřená, si myslím také. Zároveň by to však měla být strana, jež je postavená na jasných zásadách a hodnotových principech, a také by samozřejmě měla zůstat křesťanská. To však opravdu neznamená, že by se měla opírat o církevní struktury, to si snad dnes nikdo ani nemůže myslet. Naopak mi to připadá až směšné, jestli někdo takto uvažuje. Křestanská znamená být pevně zakotven v hodnotách, které přineslo tomuto světu křesťanství, v hodnotách, na nichž je založena evropská tradice, kultura a civilizace. Je to určitý morální kodex. Vyznávat tyto hodnoty v konkrétním životě znamená být otevřený a tolerantní. Měla by to být strana, která by nabízela program pro všechny občany, která za vším, co koná, vidí konkrétní osudy konkrétních lidí. Měla by být co nejvíce otevřená a právě lidé zvenčí by měli poznat, že tato strana nejen křesťanské hodnoty nabízí, ale že je na nich postavená i politika této strany, že to nejsou pouze proklamativní slova, ale že za tím stojí skutky a politici, kteří reprezentují tuto stranu, se těmito zásadami řídí. Přímo bych řekla, že křesťanští demokraté jsou nositeli těchto hodnot, aniž by o tom hovořili.

3) Do jaké míry mají křesťanští demokraté hájit svoje tradiční témata, tzn. ochrana rodiny a ochrana života?

Myslím, že dnes to není téma, jež by se mělo týkat jenom křesťansko-demokratické strany, ale ochrana rodiny a ochrana života jako takového se týká celé společnosti. Bylo by dobře, aby se k politice KDU dokázaly připojit i další strany, protože politika KDU je otázkou několika poslanců. Proto je potřeba získat i další partnery právě pro tuto politiku, která by měla dbát o to, aby tradiční vazby v rodinách byly upřednostněny například před volným svazkem žití. Myslím si, že by to měl být příspěvek k ozdravění společnosti, a to nemůže být jenom naše téma. Samozřejmě, že téměř nikdo jiný se touto tematikou nezabývá, a proto je to bráno tak, že KDU má program, který se týká pouze rodiny a ochrany života. Ale je to celospolečenský problém a vidíme ho zřetelně, když se podíváme na demografickou křivku, když se podíváme do budoucnosti a začneme přemýšlet o důchodech, o sociální oblasti. Je to téma velmi široké a mělo by se vždycky týkat celé společnosti a všech politických stran. Měl by to být prioritní program - podpora rodiny a ochrana života jako takového. To pak souvisí s omezením kriminality a ovlivní to řadu dalších negativních vlivů ve společnosti. Řekla bych, že podpora rodiny ovlivní celospolečenské klima.

4) Domníváte se, že se KDU daří získávat partnery u těchto témat - například protipotratové politiky a podobně?

Kdybychom se podívali například na protipotratovou politiku, tak já jako žena to vidím v širším pohledu. Něco jiného je, za čím si stojím já jako osoba, co ctím jako svoji zásadu ve svém životě, ale nemůže to být ode mě diktát pro celou společnost. Já musím hledat všechny možné prostředky k tomu, abych dokázala zmírnit všechny problémy, které každou ženu vedou k rozhodnutí ukončit nenarozený život. To se mi zdá daleko důležitější, než mluvit o potratovém zákonu, zákazu potratů. Jde o to vyhledávat a umět pojmenovat všechny problémy, které žena může mít a s nimiž se potýká v době, kdy dejme tomu nastane nechtěné těhotenství. Zde si myslím, že žádná politická strana nemůže udělat rozhodnutí formou zákazu a příkazu. Jde o to, ovlivnit celkový pohled na potrat, aby potrat byl jasně definován jako ukončení života, a ne přerušení (interupce), protože dále nic nepokračuje. Je to široký problém, a týká se to zase celé společnosti a rodinného života. Všechno je vzájemně propojené a nedá se to jenom takto vyselektovat. Každá žena ve své přirozenosti chce přivést na svět dítě. A jestliže žije v harmonické rodině, cítí, že je to něco nádherného, a to je důvod k tomu, dát dítěti šanci k životu a vše přizpůsobit k tomu, abys se dítě narodilo do nádherného a šťastného prostředí. Společnost by měla vrátit důstojnost rodině a podporovat nové rodiny dejme tomu nějakými sociálními pobídkami nebo výhodami. Myslím si, že málokterá žena by ve své přirozenosti brala potrat jako „vytržení zubu“.

Druhou část rozhovoru přineseme do týdne.

Foto: Archiv Věry Luxové