Biblické čtení:
U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská.
Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: "Ženo, hle, tvůj syn!"
Potom řekl tomu učedníkovi: "Hle, tvá matka!" V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě (Jan 19,25-27).
 

1.  Maria,  matka Ježíšova pod křížem.

Evangelista Jan  nezaznamenal tuto zprávu o matce Ježíšově nadarmo. Ani slůvkem se nerozepisuje, co tato požehnaná žena mezi ženami prožívá. Znala proroctví, už anděl Gabriel mnohé vyslovil a ona jim uvěřila.Nyní pod křížem jistě cítí bolest, naplňuje se: „Tvou vlastní duši pronikne meč“ (L2,35). Nad Ježíšem visí jeho jméno, které mu dala podle slov anděla. Znamená:  „ On zajisté vysvobodí lid svůj od hříchů jejich.“ Znala Boží zákon: „ Bez vylití krve  není odpuštění vin“ (Žd 9,22). Porozumíme, že ona nejprve pochopila smysl utrpení a tajemství vylití krve a smrti. Slyšela proroctví o něm jako zaslíbeném Mesiáši, který po svém křtu začal veřejně působit a v její duši vítězí víra.  Znala proroctví, která se naplňují i s velkými  zaslíbeními.  Zde její syn Ježíš je celý potřísněný krví a visí na svém kříži. Proto bychom si měli rádi a často matku Ježíšovu připomínat a brát si ji za příklad  velké duchovní vnímavosti a upřímné víry, jak nasvědčuje její první Magnificat  L 1,46. Těžko bychom spočítali ty další, když víc a víc poznávala syna Ježíše až do této otřesné chvíle pod křížem.


 
2. Slovo Ježíšovo matce Marii s kříže: „Ženo, hle, tvůj syn“. 

Slůvko:Hle! napovídá,že Pán chce sdělit něco pro matku nového a důležitého. On je ve velkém sevření a utrpení na kříži. Až do této chvíle byl Ježíš jejím synem a vše, co se dělo od jeho narození až do této poslední chvíle  bylo hluboko uloženo v její duši a srdci. Věděla, že je tím zaslíbeným Božím Synem, Mesiášem, ale i synem, dokonale lidským a proto i smrtelným.  Ježíš ji  oslovuje:ženo, a poukazuje na učedníka, kterého miloval a kterému ji dává  do péče místo sebe. Potěšující pro matku mělo být, že na ni pamatuje i v takové těžké chvíli a spolehlivě ji zabezpečuje. Její budoucnost bude jiná, ale s dokonalou láskou milujícího učedníka, který je předním apoštolem církve. Pán hloubí základy církve do skály, aby se nikdy nepohnula. Jistě, oslovení: ženo - ne matko, Marii nebylo zcela nové. Hned při prvním  znamení při svatbě v Káni Galilejské, když se Maria obrátila nedočkavě na Ježíše, /J 2,4/ ji řekl slova, která jistě nezapomněla: "Co to ode mne žádáš, ženo? Ještě nepřišla má hodina!" Teď ta hodina přišla. Na svatbě proměnil vodu ve víno, nyní z jeho těla teče krev. Při poslední večeři s učedníky, když podával kalich s vínem, říká, že  kalichem je vyhlášena nová smlouva: Bůh bude svým učedníkům Otcem, učedníci jeho syny  vzájemně spojeni  bratrskou láskou.

3 . Slovo s kříže učedníku Janovi:  Hle, matka tvá!

Opět v čele stojí citoslovce: Hle! Co tím chce Pán vyhlásit? Jistě nejprve to, co Jan pochopil a hned učinil:
„ V tu hodinu vzal ji učedník k sobě!“ I to má širší platnost. Od koho se dál můžeme něco bližšího o Marii dovědět, ne-li právě od Jana, který  lásku k Pánu nyní přenese cele a zodpovědně na matku Ježíšovu, která se i jemu stane matkou, a bude jí pro celou církev učedníků. A proto vše, co můžeme pak číst od Jana , a máme toho v Bibli hodně: evangelium, tři epištoly a knihu Zjevení. Každá zpráva o Marii od Jana je naprosto věrohodná. Věrohodné je i to, co Jan nepsal a buďme velmi opatrnými a bdělými, aby  na základě mnohého líčení nebyl vyvyšován kult Marie. To, co čteme v Bibli je naprosto dostačující, abychom  patřili k jejím upřímným a opravdovým ctitelům, pravé matky Pána Ježíše, k níž mluvil s kříže památná slova pro celou budoucnost. Byla to sama Maria , která v slavném Magnificatu vyslovila: "Od této chvíle mne budou blahoslavit všechna pokolení"(L 1,48). Co  tím Duch sv. osvěcuje v srdcích vyznavačů Pána Ježíše? Jeho dokonalé nové lidství, má matku. Je tím posledním Adamem (1 K 15,45). Maria posiluje naši víru i živou naději a lásku ke Kristu. Proto jí patří zvláštní úcta a láska.

Závěr:

V knize Skutků je připomínána Maria,matka a jeho bratři hned po vzkříšení Pána Ježíše. Nečteme, že se setkala se vzkříšeným Pánem. Vede to k zamyšlení, že stačilo být pod křížem a dokonale uvěřit , že smrtí Božího Syna můžeme být smířeni s Bohem, docházíme spasení. Učedníci ani ženy nečekali třetího dne vzkříšení, jak Pán říkal, ona  od začátku patří k těm blahoslaveným, kteří každé slovo Pána mají za naplněné. Však poslední ověřenou větou z úst Marie je slovo z události na svatbě v Káni Galilejské: „ Dí matka jeho služebníkům: Co by koli vám řekl, učiňte“ (J 2,35). Nepochybovala o vzkříšení, protože Pán vzkříšení spojoval s utrpením a smrtí.

Horní Počernice, 30.3.2007     

Biblické čtení a citace podle Českého ekumenického překladu a Bible kralické

Foto archiv

Karel Toušek  (* 1918), kazatel Církve bratrské (CB). Pochází z jihočeské katolické rodiny, na konci středoškolských studií prožil duchovní probuzení v Církvi bratrské. Původně působil jako středoškolský profesor češtiny a psychologie, od začátku padesátých let kazatel Církve bratrské. Sedm let bez "státního souhlasu", pracoval jako dělník v Tatře Smíchov. Dlouhá léta byl členem Rady CB. Nyní v důchodu v Horních Počernicích, stále pravidelně káže v tamním domě pro seniory Bethesda i jinde.