Ve dnech 10. - 13. května 2007 se ve sborovém  domě Českobratrské církve evangelické (ČCE) v Praze 2 -  Vinohradech, Korunní č. 60 koná 1.zasedání 32. synodu ČCE. Zasedání  bylo zahájeno ve čtvrtek 10.  května v 19.00 hod. pobožností  a bude ukončeno společnými bohoslužbami s Večeří Páně  v neděli  13. května od 9.30 hod. Jednání nejvyššího orgánu církve  je - mimo  práce v komisích - veřejnosti přístupné.

Jak uvádí tiskové zpráva ČCE, hlavním tématem letošního 1.zasedání 32. synodu ČCE bude manželství,  rodina a jejich  úskalí. Z ankety, která proběhla v církvi  v souvislosti s přípravou synodního  tématu je zřejmé, že  lidé v církvi považují za potřebné nejenom hlubokou reflexi  námětu, ale i změny v praktickém přístupu. Synodálové  budou diskutovat nad  obsáhlým materiálem, vypracovaným komisí  jmenovanou pro přípravu tématu synodu v  pátek 11. května  v 19.30 hod., uzavírá tiskové prohlášení.

Jednání synodu může tady přinést zásadní posuny v postojích církve v náhledu na otázky manželské a sexuální etiky. Vyplývá to i z eleborátu Dana Ryšavého, člena komise pro přípravu tématu synodu, který byl zvejněn na internetových stránkách církve (www.srcce.cz , sekce dokumenty - aktuální). Ryšavý v něm dlouze analyzuje posun v myšlení církve od roku 1977, když srovnává materiály předložené evangelickému  synodu v roce 1977 a 2007.

Zatímco ve třicet let starém materiálu „Křesťanská manželství a rodiny v dnešní době“ se zastávají tradiční církevní stanoviska v sexuální a manželské etice ( odmítání „nezralého předmanželského života“ a důraz na to, že „sexuální styk je přirozeným projevem lásky mezi partnery až v manželství“), přípravný materiál pro synod 2007 - „K otázkám manželství“ - vyjadřuje jasný názorový posun: „Křesťanská etika donedávna vztahovala sexualitu výhradně k manželství a zde spatřovala její těžiště a cíl. Lidská sexualita však zabírá širší pole, než jakého se týká manželství....Přestava o manželství jako řádu nepřináší jedinou představu o společném soužití jako tu pravou a neměnnou... Dlouhodobé soužití partnerů se leckdy podobá životu v manželství. Partneři prožívají události jako manželé, cítí se jako manželé, ale nejsou jimi...“

Jakkoli elaborát pro synod uznává, že „křesťané vidí manželství jako nejlepší způsob soužití muže a ženy...“, dodává zároveň, že „lidé z nemanželských vztahů mají místo v církvi.“

Posun se týká i pohledu na předmanželský sexuální život. Materiál pro synod 2007 pouze stručně konstatuje: „Před rozhodnutím ke sňatku není nutné žít jako manželé“ (tučně zvýrazněno red.), vůbec se zde tedy nevymezuje negativní - nesprávné - chování.

Synodnímu jednání předcházela rozsáhlá anketa uvnitř církve, které se zúčastnilo 900 respondentů. Například souhlas s tvrzením, že “volba nesezdaného soužití je soukromou věcí každého člověka, tzn. i člena/členky ČCE,“ vyjádřila polovina respondentů mezi laiky a třetina (zvláště mladších) kazatelů.

V ČCE sílí také hlasy po církevním uznání registrovaného partnerství homosexuálů. Jednoznačnou podporu mu například už dříve vyjádřil Spolek evangelických kazatelů,  zájmové sdružení duchovních ČCE, jehož členy je většina činných i emeritních evangelických farářů. Stejně tak i evangeličtí faráři v českém parlamentu - poslanec Svatopluk Karásek a senátor Zdeněk Bárta hlasovali pro zákon o registrovaném partnerství.

K Českobratrské církvi evangelické se podle sčítání lidu z roku 2001 hlásilo asi 117 tisíc věřících. V roce 1991 to bylo 204 tisíc, v roce 1950 pak 402 tisíce.

Menší protestantské církve, označované jako evangelikální či vyznavačské, i nadále trvají na tradiční manželské a sexuální etice a prakticky téměř ve všem se zde shodují s oficiálním stanoviskem Vatikánu.