Jaká byla Vaše cesta ke křesťanské víře?

Ve víře mne vychovali rodiče doma a katechetové v hodinách náboženství na základní škole i na gymnáziu. Mezi nimi bych chtěl vyzdvihnout vynikajícího pedagoga a katolického kněze P. Dominika Pecku, Dr. h.c. (1895-1981).

Jak jste jako praktikující křesťan prožíval dobu komunistického režimu?

V Brně-Husovicích, kde jsem nejvíc chodíval v té době do kostela, jsme měli vynikajícího kaplana, později tajně vysvěceného biskupa P. Stanislava Krátkého (*1922), který se staral o nás ministranty zprvu bez intervence komunistických úřadů. Teprve v r. 1954 začalo jít do tuhého, protože řada ministrantů byla u výslechů, P. Krátký byl přeložen, D. Pecka se ocitl v komunistickém lágru a další kněz z husovické farnosti P. Albín Kvita (1915-1961) na následky věznění zemřel. Sám jsem unikl pozornosti, protože jsem přecházel na studia do Prahy a tam panovala větší anonymita, takže jsem střídal pražské kostely bez nějakých nepříjemných následků.
Teprve po ukončení studia na vysoké škole na mne došlo, když kvůli „náboženským předsudkům“ mi Akademie věd zrušila již přiklepnutou vědeckou aspiranturu. To se mému školiteli nakonec podařilo zvrátit, jenže na vesnici v Ondřejově, kde jsem bydlel i pracoval, jsem byl pochopitelně pod drobnohledem, takže jsem jezdil na mše sv. do okolních kostelů na kole.

Jiří Grygar při promoci v Karolínu, červenec 1959

Větší problémy jsem měl až v době, kdy jsem přihlásil své děti do nepovinného náboženství; to jsem byl na koberečku u ředitele Astronomického ústavu, že jako vědecký pracovník dávám v obci špatný příklad, a mé děti nedostaly doporučení na vysokou školu.
Na druhé straně to byla velmi vzrušující doba, protože jsme se tajně scházeli s řadou kněží i s katolickými intelektuály; dokonce jsem jednou ročně jezdil přednášet bohoslovcům do Litoměřic a měl jsem přednášky o vědě a víře hlavně na farách či pod hlavičkou Lidové strany. Seznámil jsem se s tehdejším Otcem biskupem Karlem Otčenáškem (*1920) v jeho vyhnanství v Trmicích, s opatem Vítem Tajovským (1912-1999) a četnými dalšími kněžími a řeholníky, zejména s P. Dominikem Holotou, který za velké účasti smutečních hostů pochovával geofyzika a popularizátora kosmonautiky Dr. Jiřího Mrázka (1923-1978) na Vinohradském hřbitově. K mým nejbližším přátelům též patřil ondřejovský farář P. Heřman Keymar (1920-1993).

Oslava osmdesátin P.Víta Tajovského, únor 1993 (vpravo plk. Čech)

Měli jsme také velmi pěkné ekumenické společenství v Proseči u Skutče a další taková setkání jsem absolvoval na táboře Amerika u Pastvinské přehrady, na Čeřínku u Jihlavy, jakož i ve Valašském Meziříčí, v Uherském Brodě, Ostravě i jinde. Hodně jsem také jezdil na Slovensko, hlavně do Vysokých Tater a Nitry, kde byli rovněž znamenití kněží. Na pozvání P. ThDr. Oty Mádra (*1917) jsem se účastnil vydávání samizdatového občasníku pro vědu a teologii Universum, z čehož se stal po převratu čtvrtletník České křesťanské akademie.

Museli jste v seriálu „Okna vesmíru dokořán“ něco cenzurovat?

Ne, měl jsem úplně svobodnou volbu, o čem budu mluvit a dokonce se nic nestalo, když jsem se při natáčení vůbec nedržel schváleného scénáře.

Co vás přivedlo k práci v Klubu Sysifos?

Byla to deziluze z toho, že svoboda projevu přináší také své záporné stránky v podobě svobody hlásat jakoukoliv pitomost. Kupodivu právě ty největší pitomosti v očích široké veřejnosti začaly mít po převratu ve veřejnosti daleko největší ohlas. Proto se v Sisyfovi snažíme tu pavědeckou demagogii a faleš demaskovat.

Existují styčné plochy mezi světem duchovním, kde platí zákonitosti teologie, a světem fyzickým, kde platí zákony vědy?

Tím styčným bodem jsou dle mého názoru jednak výchozí stanoviska, jimž se ve vědě říká principy, v matematice axiomy a v teologii dogmata, a jednak formální postupy, jak z těchto principů, axiomů či dogmat odvodit nové vědecké či teologické poznání. Je ovšem třeba uznat relativní samostatnost obou disciplín, tj. teologie není oprávněna fušovat do přírodních věd, ale i obráceně: přírodní vědy nemají co fušovat v teologii.

Druhou část rozhovoru uveřejní Magazín ChristNet do týdne

Foto: archiv Jiřího Grygara