V noci z pátku na sobotu opustil v Plzni své blízké i náš svět dobrý člověk Luboš Hruška. Každý, kdo měl možnost jej poznat osobně nebo prostřednictvím nádherné knihy Ireny Kastnerové – Luboš Hruška a zahrada jeho duše, cítil, že se setkal s člověkem, skrze kterého působí na svět Boží láska a pokora.

Luboš Hruška s bývalým prezidentem Havlem při prohlídce zahrady

Luboš Hruška byl veřejností vnímán především jako autor meditační zahrady -památníku obětem zla. Hruška jako bývalý politický vězeň, odsouzený v padesátých letech k osmnácti letům vězení, stravil ve věznicích celkem 11 let. Let plných utrpení, ale i obohacení života poznáním lidí, kteří v krutých vězeňských podmínkách kolem sebe šířili klid, laskavost, odpuštění a lásku. Mezi nimi našel i víru, tam také vznikl slib, že přežije-li všechny hrůzy a ponižování, přemění ovocný sad v Plzni-Doudlevcích na Památník obětem všeho zla.

Meditační zahrada

Přežil a navzdory dalším perzekucím svůj slib splnil. Po návratu pokácel ovocné stromy, vypěstoval tisíce okrasných jehličnanů a vytvořil ojedinělou zahradní architekturu. Po seznámení s vynikajícím sochařem Romanem Podrázským vzniklo z velkého přátelství a duchovního souznění životní dílo umělce, monumentální Křížová cesta. Dvanáct pískovcových několikatunových soch bylo převezeno z Přibyslavi do Plzně a trvale instalováno v Plzni. O nezměrném Hruškově úsilí svědčí i to, že areál vznikl jež za komunistického režimu, nepřízně StB a hrazený pouze z Hruškova dělnického platu.

Ježíšova smrt

Vznikl kouzelný přírodní kout, jehož výjimečnost oceňují renomovaní odborníci a hlavně dnes již tisíce návštěvníků z domova i zahraničí. Své místo zde trvale našli umělci s pravidelnými koncerty i mladí lidé s kytarou při posezení u táboráku a konají se zde i svatby. V roce 1993 Luboš Hruška založil Nadaci Památníku obětem zla. Od sponzorů českých i zahraničních, z drobných i větších darů a sbírek získala Nadace kolem 6ti milionů korun. Za tyto peníze byla meditační zahrada doplněna o duchovně kulturní objekt s kaplí sv. Maxmiliána Maria Kolbeho (od roku 1995 ve správě plzeňského biskupství) s kompletním vybavením. Autory projektu jsou ing.arch. Jan Soukup a ing.arch. Jiří Opl z Plzně.

Poslední večeře

Lubošovi Hruškovi šlo především o realizaci nosné myšlenky budovaného areálu, která by vyjádřila trvalou připomínku utrpení těch lidí, kteří se postavili totalitním režimům – ať již fašistickému nebo komunistickému. Tou nosnou ideou se stalo utrpení Ježíše Krista, který své utrpení přijal jako zástupnou oběť za lidstvo. Luboš Hruška se svou neúnavnou prací zasloužil o vybudování neobyčejného díla, které má nejen vysoké estetické hodnoty, ale především duchovní rozměr. Za své celoživotní dílo byl vyznamenán řadou cen.

Ze zdrojů na internetu a článku Petra Náhlíka sestavil Jan Kirschner