Nový dokument označující katolickou církev za „jedinou skutečnou Kristovu církev“ přišel ve velmi nevhodnou dobu. V České republice v lednu 2007 řada církví podepsala s katolickou církví Chartu Oecumenicu. V této chartě se hovoří o spolupráci církví a společném závazku budování jednoty. Je těžké vést s někým ekumenický dialog a budovat jednotu, pokud zpochybňujeme jeho církevní identitu. Obávám se, že nový vatikánský dokument nešťastným způsobem zasahuje do ekumenického procesu, působí bolest a prohlubuje rozdělení, a to těsně před 3. evropským setkáním zástupců církví v rumunském Sibiu, v září 2007.

Na druhé straně toto eklesiologické vyjádření není nic nového. Katolická církev podle svého učení bere ostatní církve jako křesťany druhého řádu. Leckde to brzdí ekumenismus, ale snažíme se to překonávat a v současné době můžeme vidět mnoho nadějných znamení, která signalizují, že necitlivé a netaktní vyjádření Vatikánu nezabrzdí ekumenické hnutí.

Podle našeho pohledu je církev tam, kde se zvěstuje Boží slovo a kde jsou řádně vysluhovány Kristem ustanovené svátosti. Apoštolskou posloupnost chápeme v duchovním slova smyslu, jako věrnost učení apoštolů vyjádřeném v Písmu svatém. Tak jak to již vyjádřili např. teologové husitského hnutí při jednání se zástupci basilejského koncilu v tzv. „soudci chebském“ (1432). Nejvyšším hodnotícím měřítkem pro ně nebyl názor představitelů instituce, ale „za nejspravedlivějšího a nezaujatého soudce bude považován zákon Boží, životní sloh Kristův, apoštolů a prvotní církve s těmi koncily a učiteli, kteří se na něm pravdivě zakládají.“

Domníváme se, že ani hierarchické pojetí církve samo o sobě nezaručuje skutečnou kontinuitu s Kristem a jeho apoštoly. Je vážnou otázkou, jestli monopol na „jedinou skutečnou církev“ a na „disponování plností prostředků požehnání“ právě církev spíše neochromuje a nevhání do falešné sebespokojenosti a za hradby izolace.
Pevně doufám, že nedávný příklon k tridentské latinské liturgii (7.7.2007) a nové vymezení vůči ostatním křesťanským církvím (10.7.2007) nesignalizují pokus o návrat ke katolicismu před reformní II. vatikánský koncil. Věřím, že v katolické církvi je mnoho křesťanů, kteří vedou dialog a spolupracují na základě vzájemného respektu, úcty a lásky.

Autor je předseda Ekumenické rady církví a rady Církve bratrské