V pátek 10. srpna, na svátek svatého Vavřince, se konala již posedmé tradiční Svatovavřinecká pouť na vrchol nejvyšší české hory - Sněžky, kde je od konce 17. století kaple zasvěcená tomuto mučedníkovi. Pouti se již poněkolikáté zúčastnil i prezident republiky Václav Klaus, a také druhý nejvyšší ústavní činitel - předseda Senátu PČR Přemysl Sobotka.



 Oba pánové vystoupali spolu s asi půltisícovkou poutníků celou cestu z Pece pod Sněžkou až na vrchol (Klaus v modrém triku, Sobotka s brýlemi).


Nedaleko pod vrcholem se k nim připojil i královéhradecký biskup Dominik Duka, do jehé diecéze Krkonoše spadají.
Strmé závěrečné stoupání strávili prezident a biskup v přátelském rozhovoru, asi v polovině závěrečného srázu je starosta Pece Alan Tomášek posilnil slivovicí.

 Na vrcholu byla nejprve slavnostně otevřena nová poštovna, smělé moderní dílo architektů Martin Rajniše a Patrika Hoffmana a investorky projektu Jaroslavy Skrbkové. Stavbě požehnal arcibiskup Karel Otčenášek. Prezident Klaus pak poznamenal, že je to lepší stavba, než plánovaná Národní knihovna.









Po otevření poštovny následovala polsko-česká mše, jíž se hojně zúčastnili zejména polští poutníci. Ve vícejazyčné liturgii zazněla i němčina, na připomínku původních kolonizátorů Krkonoš. Účastníky mše pozdravil i prezident Klaus, ale pak se ze slavnosti vytratil.




Na vrcholu Sněžky poskytli Magazínu ChristNet.eu exluzivní rozhovor otec biskup Dominik Duka a předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka. Rozhovor s otcem biskupem přinášeme dnes, rozhovor s Přemyslem Sobotkou uveřejníme příští týden.

V čem vidíte význam této pouti?

Myslím, že jedním aspektem je to, že jsem tady na nejvyšší hoře České republiky, a jestliže jednou do roka se zde setkáváme a před kaplí svatého Vavřince a Panny Marie je bohoslužba, tak je to i symbolická modlitba za naši vlast. Je to také hora, která nás spojuje i se sousedním národem a státem, s Polskem, a proto tato pouť je vždy polsko-česká. Nezapomínáme také na původní obyvatelstvo, které kolonizovalo Krkonoše, tedy německou národnost, a proto zazní i evangelium v německém jazyce. Tato pouť se stala i setkáním lidí, kteří reprezentují nejen církev, ale i náš stát, společenský a veřejný život, je zde i řada starostů, poslanců jak z české, tak z polské strany. Myslím, že tato hora ukazuje, že jsme-li výš a jsme-li zbaveni některých přízemních sporů a podobně, dokážeme si také být velice blízko. Tato pouť je vždy symbolem hlubokého lidského kontaktu a přátelství.

Při cestě nahoru po strmých svazích jste přátelsky rozmlouval s prezidentem Klausem. Jsou důvodem jeho přítomnosti na této pouti Vaše vzájemné přátelské vztahy?

K této pouti došlo především zásluhou paní Skrbkové, která je majitelkou a inspirátorkou Poštovny a která pozvala pana prezidenta na tuto pouť. A zcela jistě když jdeme spolu, nevedeme žádná tajná jednání, spíš je to rozhovor. Při této cestě jsme hovořili o kardinálu Lustigerovi, jehož pohřeb probíhá nyní v katedrále Notre Dame, ptal se také na zdraví otce arcibiskupa Otčenáška, hovořili jsme o našem městě a spíše takových, řekl bych, lidských, společenských a kulturních záležitostech.

Jak vidíte poslední vývoj vztahů mezi církví a státem? Myslíte, že se už konečně blýská na lepší časy?

Domnívám se, že ze strany současné vlády je opravdu ochota vést tato jednání a dovést je k oboustranné spokojenosti. To je myslím důležitý moment. Zcela jistě musíme chápat, že při těchto jednáních dojde k řadě názorových výměn, protože ne na všechny věci budeme mít stejný názor, ani uprostřed církve. Vycházejme z toho, že se nejedná jenom o řešení otázky vztahů církve římskokatolické a státu. Existuje už smíšená komise, pracujeme v duchu ekumenickém a odvážím se tvrdit, že všechna první setkání ukazují velmi dobrou vůli a ochotu vzájemně si naslouchat, vycházet si vstříc a být si vzájemnou pomocí. Takže z tohoto hlediska je veliká naděje. Ale přece jen musíme i my přijmout i třeba některé neúspěchy a podobně, které patří do života a jsou i známkou pravosti katolické církve.

Když jste zmínil známky pravosti katolické církve, tak se jako protestant nemůžu nezeptat na poslední dokument Kongregace pro nauku víry, podle nějž se zdá, že oddělení bratři jsou více „oddělení“, než „bratři“.

Zde je zapotřebí říci, že tento dokument nepřináší nic nového, není v kontradikci ani s církevní naukou, ani s II. Vatikánským koncilem. Tento dokument hovoří trochu jednostranně, protože je odpovědí na jednostranné otázky, to je jeho nevýhoda. Stále přitom zůstává jedna základní nauka, kterou plně potvrdil II. Vatikánský koncil, že do církve Kristovy patří každý, kdo je platně pokřtěn.

I protestant?

Nejen protestant. My víme, že existuje křest vodou, křest krve, křest touhy. A tak na základě křtu touhy tam patří všichni ti, kdo se snaží Boha hledat a poctivě žít. A protože nevědí třeba o křesťanství nic, tak nejsou pokřtěni a do této církve duchovně patří. Tento zmíněný dokument spíše hovoří o konfesních hranicích mezi jednotlivými církvemi. A proto tam může vzniknout pocit jakéhosi většího oddělení. Ale nic to nemění na našich vztazích v rámci České republiky k ostatním křesťanským církvím a dále jim budeme říkat, že jsou církvemi. Tento dokument je spíše odpovědí, proč nemůže existovat communicatio in sacris, proč tedy není možná společná účast na všech svátostech. To je důvod. A ten byl stejný při II. Vatikánském koncilu a zatím ještě trvá, ale ne doposud, uvědomme si, že mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví byl podepsán dokument o platnosti křtu ve všech církvích a podobně. Takže vidíme, že tímto způsobem se nyní vyvíjí ekumenický dialog u nás.

Předseda Ekumenické rady církví Pavel Černý uvedl, že tento dokument přišel ve velmi nevhodnou dobu před 3. Evropským ekumenickým shromážděním v Sibiu. Co bylo důvodem jeho vydání v tuto dobu?

Zde nedovedu úplně kompetentně odpovědět. Přišlo to na začátku prázdnin, kdy jsme byli velmi zaměstnáni biskupskou konferencí, nakonec i našimi společnými ekumenickými jednáními, začalo období dovolených, takže já sám jsem tyto materiály dostatečně nestačil prostudovat, jenom holý text. Takže bych tady nechtěl fabulovat. Možná, že má i bratr Pavel Černý pravdu, že toto načasování nemuselo zrovna být nejvhodnější, to je pravda.

Oddělení bratří tedy zůstanou bratřími?

Ano.

Fotografie Magazínu ChristNet.eu laskavě poskytl pan Milan Lhoták z firmy FOTOGOLD Trutnov