Seznamka
Málokdo z českých diváků může sledovat, co nového v oblasti nekomerční filmové tvorby s duchovní tematikou vzniká v okolních zemích. Tento festival k tomu dává příležitost. Letos bylo možné vidět zajímavé snímky z Maďarska, Polska, Slovenska, Slovinska a samozřejmě z Česka. Filmy v mnoha případech uvedli samotní autoři a na dvou seminářích bylo možné se společně hlouběji zamyslet nad tím, co to duchovní film vlastně je.
O tom, že jeho žánrové a filozofické vymezení není jednoduché, není pochyb. Natočit film pouze jako sled křesťanských symbolů proložených plujícími mraky a doprovázených jímavou hudbou nestačí k tomu, aby nás zaujal, natož pronikl k srdci. Proto se ukazuje mnohem vhodnější mluvit o „duchovním filmu“ než o „křesťanském filmu“. Výstižně to nakonec na festivalu vyjádřila jeho ředitelka, režisérka Veronika Mullerová: „Myslím, že každý film, který je dobrý, je duchovní.“ Další diskuse by se ovšem mohla vést nad tím, co to je „dobrý film“. Ale to nebylo třeba, neboť mezi hosty festivalu byli zkušení tvůrci i poučení diváci, kteří se rozhodně nenechají oklamat kýčem.
A tak se názory mohly setkávat i různit spíše nad úhly pohledu a metodami zobrazení, které jednotliví autoři používají. Hned první film k tomu byl dobrou příležitostí. Pět let starý film Za zatáčkou maďarského režiséra Andráse Déra nabídl pohled do uzavřeného světa narkomanů, do něhož se snaží vstoupit katolický kněz, aby zachránil ty, kteří vytrvale odmítají podanou ruku. Starý poznatek, že farář snažící se o zachránu duší ve filmu vypadá vždy trochu směšně, se režisérovi podařilo nabourat dramatickým konfliktem, který existuje mezi knězem a jeho církevním okolím. Filmu by však neuškodilo vidět problematiku pomoci potřebným právě z opačné strany, zevnitř církve. Dramatická stavba by se tím posílila, je ale možné, že autor by se ocitl ve vlastních řadách v nemilosti.
Duchovní film rozhodně nemusí být klasické dokumentární vyprávění o životě lidí v nějaké komunitě, životopis toho či onoho faráře či pastora, ale může to být i záblesk, malé zastavení spěchajícího času, útržek z památníku. Osmiminutový snímek Probuzení citů slovinského autora France Kopiče je mistrovskou studií vzniku křížové cesty v rukou starého řezbáře.
Stejně tak příběh hrnčíře z komunity v Taizé ve snímku Plodný chaos – Umění ohně, který je studií vzniku keramické hmoty, nepotřebuje žádný teologický výklad k pochopení duchovních souvislostí stvoření.
Nelze opomenout účast Krzysztofa Zanussiho, který v Olomouci uvedl svůj předposlední film Persona non grata. Brilantní herecké výkony těch osobností, které si spojujeme s lepší dobou pro film, než je nyní, dialogy neobyčejné intenzity spolu s hudbou W. Kilara, překonaly možné pochybnosti o tom, zda takto napsaný příběh a zvolené politické téma nejsou přece jen trochu umělé.
Festival Film ve znamení ryby je zářivým příkladem festivalu, který má schopnost vtáhnout diváky i hosty do rodinné atmosféry, kde o výborné zážitky i obohacující diskusi není nouze. Takové akce si zaslouží uznání i podporu.
