Podle sedmi soudců Ústavního soudu (ÚS), kteří hlasovali pro zrušení sporných ustanovení novely církevního zákona, může norma skutečně omezovat církve při zřizování jejich právnických osob, například škol, charit, zdravotnických zařízení a diakonií. ÚS se podle nich navíc bez řádného vysvětlení odchýlil od svého staršího rozhodnutí v obdobné problematice. Vyplývá to z dnes zveřejněných odlišných stanovisek soudců k verdiktu většiny patnáctičlenného pléna, které návrh skupiny senátorů na zrušení novely v úterý odmítlo.

S nálezem nesouhlasila například místopředsedkyně soudu Eliška Wagnerová, podle které zákon omezuje sdružovací právo garantované církvím v listině základních práv a svobod. Poukazuje na to, že například odbory mohou zřizovat právnické osoby snáze než církve.

Soudci Michaela Židlická, Miloslav Výborný, Vlasta Formánková a Dagmar Lastovecká tvrdí, že nový nález je protichůdný ke staršímu, kterým Ústavní soud zrušil obdobná ustanovení církevního zákona. Novela kritizované body jen mírně upravila a znovu vtělila do zákona. Soud podle nich nevysvětlil, proč tentokrát názor změnil. "Vnímám to jako nedostatek přijatého nálezu," uvedla například Židlická.

Právo sepsat odlišné stanovisko, které se stane součástí nálezu, má každý soudce, který se neztotožnil s názorem většiny. Soudce Stanislav Balík si ve svém stanovisku vzal na pomoc citáty historika Josefa Pekaře, korespondenci Marie Terezie a Josefa II. či arménského myslitele Narsese Velkomyslného. V závěru přirovnal dva tábory soudců ke guelfům a ghibelliniům, tedy středověkým zastáncům papeže a císaře. "Pro guelfa jsou tyto otázky toliko otázkami řečnickými," osvětlil svůj odlišný postoj. Jiný názor než většina měla též soudkyně Ivana Janů.

Zákon kritizovali představitelé církví, omezuje prý jejich práva. Vadila jim především povinnost evidovat na ministerstvu kultury církvemi zřizované duchovní a jiné instituce. "Pro vznik právnických osob, které jinak vycházejí z vnitřních poměrů církví nebo náboženských společností, se (v novele) nekladou nepřiměřené, nevěcné nebo šikanózní nároky," vysvětlil názor většiny soudce zpravodaj Vladimír Kůrka. Určitou administrativní zátěž církví lze prý ospravedlnit skutečností, že náležitá evidence právnických osob činí jejich obchodní a jiné jednání důvěryhodnějším. Jinými slovy, jejich partneři mají díky ministerské evidenci jistotu, s kým jednají.

Zastánci zákona, především sociální demokraté a komunisté, při projednávání v roce 2005 uváděli, že i církve musejí jednat a zakládat své organizace podle právního řádu České republiky. Odpůrci naopak tvrdili, že povinnost evidence narušuje nezávislost církví, je nedemokratická a protiústavní a situaci náboženských společenství navrací před rok 1990.

Ačkoliv z právního hlediska je podstatný jen nález a odlišná stanoviska mají spíše akademický význam, podle právní zástupkyně senátorů Kateřiny Šimáčkové nejednotnost soudu způsobuje, že "argumentační přesvědčivost rozhodnutí není příliš silná".

(Kritici rovněž vytýkají předsedovi Ústavního soudu Pavlu Rychetskému, že sám před časem v pozici šéfa legislativní rady vlády v roce 2002 první spornou novelu církevního zákona sám přípravoval, pozn. red.)

Foto: Aktuálně.cz