Jsou ještě liturgické oděvy potřebné?
Bezesporu ano! Ten, kdo roucho nosí, se vyčleňuje z lidu pro službu Bohu. Odděluje se také od svých hříchů a nedokonalostí sám od sebe, aby jeho služba byla dokonale osvobozena od jeho hříchů a vášní, aby v jeho modlitbě nemluvila pýcha ale pokora Božího služebníka. Tato roucha také odkazují na způsob naší modlitby, učí nás, jak se dokonale spojit s Pánem v modlitbě, jak dát vzejít a vést duchovní život.

Bílá je základní liturgickou barvou oděvu pro všechny křesťany, štola pak znakem svěcení či ordinace

Jak vnímat posvátná roucha jako modlitbu?
Tak, jak jsou oblékána, tak má růst náš duchovní život, aby měl pevné základy a dokonalé plody. Kněz, který jde slavit liturgii, si nejprve obléká černou kleriku, která je vyjádřením pokory a lítostí nad hříchem, je symbolem pokání, uvědomění si vlastní slabosti a odvržení hříchů. Jde o oděv obyvatelů Ninive, kteří uvěřili Jonášovi. Pokud první stupeň zvládneme, vstupujeme do společenství s Pánem.

Svatý apoštol Pavel nás vyzývá, abychom se oděli v Krista. Proto si nyní kněz oblékne albu, symbol čistoty a slávy Boží, tak jako se Pán proměnil na hoře, tak jsme i my proměněni, stáváme se Kristu podobnými. Právě zde začíná naše společenství s ním, modlitba.

Následuje cingulum, kterým se kněz přepásává. Je znamením toho, že je připraven vydat se na cestu za Ním, do jeho služeb. Symbolem aktivity v modlitbě je štóla, ukazujíc na naši povinnost šířit radostnou zvěst, kázat Evangelium, člověk se stává aktivní v modlitbě, jeho život je protknut službou kněžství. Nejen svátostného, ale také obecného, tedy každého kdo následuje příklad Ježíše, který působil zde na zemi.

Nejdokonalejším stupněm modlitby je Orant, tedy postoj Matky Boží ve vztahu k Bohu Otci. Ornát by se tedy dal volně přeložit jako modlitebník. Ukazuje nám, jak vypadá dokonalá modlitba. Člověk je obklopen Bohem, celý jeho život se stává modlitbou. Je to nejdokonalejší a nejkrásnější stupeň modlitby, která je dokonalá a přirozená. Ukazuje nám, že ať děláme cokoli, jsme obklopeni Bohem a máme si toho být vědomi.

Kdykoli vidíme kněze při mši svaté, měli bychom podle posvátných rouch, užívaných při liturgii, reflektovat svůj duchovní život. Neboť žádný stupeň se nedá nahradit ani přeskočit, jinak náš život v Duchu bude nestálý a skomírající.

Postní fialovou barvu oblekli duchovní v začinajícím adventu

A co liturgické barvy, mají ty nějaký význam?
Jejich tradice je dlouhá. V liturgických barvách jsou zhotovovány štoly a ornáty. Ukazují nám cestu, jak a kam zaměřit svou modlitbu. Fialová nás vede ke kontemplaci a ztišení, je barvou naslouchání a vnímání Boží přítomnosti. Bílá nám ukazuje hodnotu čistoty a svatosti, tedy ctností, o které máme usilovat, a klade do popředí našich modliteb Ježíše a jeho matku, kteří nám mají být vzorem těchto ctností. Červená naše modlitby a rozjímání vrhá do konfrontace nejen se smrtí a utrpením, ale také s tím, jak dobře žijeme ve škole Ducha svatého, který je nejlepší učitel. Růžová nás upozorňuje na to, že z našich modliteb by se neměla ztrácet radost, jelikož Pán je blízko. Zelená je barvou naděje a přírody, svou mysl a srdce máme zaměřit na své bližní, běžný život i v naději na nebe. Černá nás vede k smutku nad smrtí, která je důsledkem naších hříchů, upozorňuje nás na důsledky našeho jednání a vede nás k pokání. Zlatá (brokátová) může nahrazovat všechny barvy a je obrazem moci a slávy Boží, ve které máme přebývat.

Má nějakou symboliku i oblečení kněze při zpovídání?
Černá klerika má být kajícníkovi připomínkou jeho vlastních hříchů, nutnosti pokání a pokory, se kterou přistupuje ke svátosti smíření. Fialová štóla má obrátit jeho vnitřní zrak do srdce, aby mohl vyznat všechny své hříchy a očistit se. Je také předzvěstí utišení a zklidnění srdce toho, kdo ke svátosti přistupuje.

Mají i biskupské insignie nějaký symbolický význam?
Mitra ukazuje sepnuté ruce modlící se církve, která směřuje k Bohu pod vedením biskupa, který je také zástupcem Krista Krále zde na zemi, zastupuje také pomyslnou korunu a ukazuje nám, že i my budeme jednou kralovat v nebi spolu Pánem. Prsten nám má připomínat to, že jsme Božími dětmi. Ukazuje nerozlučitelné pouto mezi každým člověkem a Otcem. Je důkazem toho, že si v modlitbě máme být vědomi Jeho blízkosti, lásky a milosti, kterou všem prokazuje.
Berla je nástrojem pastýře, který svolává své ovce do bezpečí jednoho ovčince. Pod vedením biskupa máme i my, v bezpečí pravdy víry, kráčet do místa bezpečí a věčného, nepomíjejícího dokonalého štěstí. Symbolizuje oporu, kterou máme v Kristu, jeho přítomnost na všech naších cestách, také stálost a neměnnost naší víry. Pektorál je kříž, který visí biskupovi asi uprostřed hrudi. Ukazuje nám, jak blízko má být Kristus a jeho kříž našemu srdci, že má být středem a oporou všeho našeho jednání, myšlení, modliteb. Právě díky kříži získal náš život smysl a cíl, vysvobodil nás z područí hříchu a dal nám naději na život, věčný, neboť kříž je ochranou především zlým. Právě to nám má tento symbol připomínat, neboť, podle svatého Bonaventury, je kříž knihovnou našeho srdce.

Solideo, biskupova pokrývka hlavy, nám připomíná naše biřmování, kdy naše hlavy byly pomazány posvátným křižmem, a spočinul na nás Duch Boží. Ten v nás také stále přebývá a působí a tak všichni máme účast na tajemném životě Božské Trojice.

Článek je součástí seriálu o spiritualitě liturgiky. Autor je katecheta.

Související článek: Farář již nemusí být jen černokabátník .