Člověk nedostává dar od Boha pro sebe

Není příliš obvyklé, aby se popová hvězda přátelila s knězem. Jak vzniklo vaše přátelství se Zbigniewem Czendlikem a čeho si na něm nejvíc ceníte?

Cením si roků, po která toto přátelství trvá, je to léty ověřený kamarád. Je to člověk, jehož si nesmírně vážím už jenom pro množství charitativních akcí, která dělá a na něž mě vždy zve. A já vždycky když mám čas, tak jdu, protože je málo lidí, za nimiž půjdu světa kraj, ale Zibi tím člověkem je. Jsem strašně ráda, že jsme si ho přitáhli z Polska a do Polska vzkazuji: Nevrátíme! Seznámili jsme se přes krásný koncert v lanškrounském kostele, kde jsme dělali Soukromé poselství se skladatelem vážné hudby panem Jiráskem, a od toho dne patří Zibi mezi mé nejmilejší lidi, které jsem v životě potkala. Je to kvalitní, krásný, úžasný člověk.

Zibi, Lucie a Lukáš

Podporujete řadu charitativních projektů, pořádáte zdarma charitativní koncerty. Co vás k tomu vede?

Je to pro mě přirozená věc. Myslím, že to má být samozřejmostí. Člověk nedostává dar od Boha pro sebe, ale dostává ho na to, aby ho rozdával. Já jsem dostala krásný talent, díky kterému mám barevný život, ale především možnost být platná těm lidem, kteří to štěstí nemají. A kdybych to nedělala, tak mi Pán Bůh ten talent může vzít. A to já si „nelajsnu“ (se smíchem). Teď to vypadá, jako bych dělala charitativní koncerty ze sobectví, ze strachu... Ne, mně prostě připadá, že to tak má být. Vůbec jsem nikdy nepřemýšlela nad tím, že bych se chovala jinak. Třeba jenom s chlapeckým sborem Boni Pueri jsme udělali 400 představení a z toho polovina byla charitativních. Považuju to prostě za správné. Myslím si, že tam, kde Pán Bůh není přítomný, se něco děje špatně. A já se vždycky snažím, aby na jevišti se mnou byl. Protože když tam se mnou není, tak je to bez emocí, bez srdce a tam to srdce a emoce strašně potřebuju.

Mluvila jste o Bohu. Mnozí Češi nemají problém s vírou v Boha, ale církvi nevěří. Jak je tomu u vás?

Řekla bych to jinak. Já nejsem člověk, který by chodil do kostela a modlil se, protože mám strach, že by mi to nikdo nevěřil. Především ten nahoře, ale On dobře ví, že jsem s Ním. Desetero Božích přikázání považuju za pravidla slušného chování. Já jsem přirozeně věřící člověk a myslím si, že víra je strašně důležitá už proto, že lidé jsou pak v životě pokornější. Dnes je spousta možností, lidé jsou hodně roztěkaní. Už třeba jen rozvody, lidé mají pocit, že když je nějaká chyba, najdeme si něco lepšího. A přitom kdyby trochu víc věřili, tak by věděli, že láska je odměna za morální hodnoty. A tam také velkou roli hraje Bůh. Jsem opravdu přirozeně věřící člověk, a kdybych nebyla, tak bych nebyla tak daleko, kde jsem.

Zpíváte často Ave Maria. Je to pro vás píseň jako každá jiná?

To určitě ne. Je to pro mě jedna z krásných zlomových věcí. V současné době je pro mě jedna z mých nejmilovanějších krásná písnička Slyš chór – Amazing Grace. Je to vánoční písnička, ale já jí zpívám i v létě, protože proč zpívat o narození Ježíška jenom o Vánocích? To bychom měli přece slavit pořád! Takže já to zpívám celé mé turné, na podzim i teď na jaře, vždycky jsem koncerty zakončovala tohle písničkou. A vždycky zpívá celý sál.

Zpívala jste Marii Magdalénu a Johanku z Arku. Byly vám tyto postavy něčím blízké?

Všechny věci, které se týkají víry, víry v něco, co nás přesahuje, něco, co se nedá pojmenovat, ale co má každý ve svém srdci, jsou vždycky něčím krásné. Už jenom zpívání v kostele. Já jsem v kostele nezažila, že by lidé byli nesoustředění, nepokorní, že by křičeli, že by šustili brambůrkami. Všude okolo mají lidé pocit, že možnosti jsou neomezené. Ale tam to člověka, každého člověka, dostane do pokory. Koncerty v kostelích jsou vždycky něčím podpořeny, něčím větším, něčím, co nás přesahuje. Proto jsou vždycky nádherné.

Na hrudi nosíte velký křížek. Je to jenom přívěsek, nebo je to něco víc?

Já mám velkou sbírku srdcí a velkou sbírku křížů. Je to pro mě symbol něčeho krásného o obojí má něco společného – zase s tím, o čem jsem už mluvili. Je to pro mě prostě symbol něčeho krásného.

A zcela na závěr: Jak se díváte na osobnost Ježíše Krista?

Já vám na to neumím odpovědět. Ale mám pocit, že jsem vám odpověděla během celého toho rozhovoru. Každý člověk, který je něčím výjimečný, tak toho se lidi bojí, protože když něčemu nerozumí, tak si to radši vysvětlují všelijak. Vysvětlují si všelijak Máří Magdalénu, vysvětlují si všelijak – a radši jinak – Ježíše a radši se ho snažili zbavit. A přitom se zbavili něčeho tak krásného a čistého. Mám pocit, že velkých osobností – i když ne takového formátu – bylo spousta. Třeba Božena Němcová, která také nestála v řadě a byla obrovskou ikonou a obrovsky silným, krásným člověkem, který prahnul po lásce a nádherných, čistých hodnotách. A taky skončila strašně. (Lucie Bílá aktuálně hraje hlavní roli v muzikálu Němcová, premiéra 12. května 2008, pozn. red.). Johanka z Arku, která byla čistá a řídila se svými instinkty či hlasy Božími. Asi jsem vám neodpověděla tak, jak jste chtěl. Ale v každém případě On je pro mě ikona čistoty - a bohužel také příklad toho, že všechno dobré je po zásluze potrestáno.

Foto: autor