Matka Tereza zemřela a přijde do nebe. Za branou ráje ji uvítá Bůh:

„Vítám tě, drahá dcero. Dala by sis něco k jídlu?“

„Ano, mám po dlouhé cestě trochu hlad,“ odpoví světice.

Bůh tedy otevře konzervu s tuňákem a přidáí k tomu několik krajíců chleba.

Zatímco matka Tereza pokorně jí, nedá jí to, aby se nepodívala dolů do pekla. Tam zplavení kuchaři právě opékají na žhavých plamenech sele.

Druhý den ji Bůh opět pozve k jídlu a ohřeje k němu párky s chlebem. Matce Tereze to opět nedá a v pekle vidí, jak z kuchařů teče pot proudem při pečení berana.

Když třetí den před obědem Bůh opět sáhne po konzervě, tak se osmělí a zeptá se: „Můj dobrý Bože, jsem opravdu moc ráda, že mohu být s tebou v nebi za odměnu za můj zbožný a poslušný život. Ale tady v nebi pořád jíme konzervy nebo párky, a tam dole v pekle hodují jako králové. Nějak tomu nemůžu porozumět...“

Bůh se posmutněle usměje a odpoví: „Abych pravdu řekl, milá Terko, tak pro nás dva se opravdu nevyplatí vařit.“

Zdroj: Beliefnet