Na své toulce po stavbách evangelické církve se mi podařilo objevit v Lounech skvost funkcionalistické architektury a seznámit se s místním duchovním „kalvinistického“ ražení Tomášem Pavelkou. Strohý kostel a teologická orientace místního faráře jakoby se navzájem doplňovali, alespoň dle laických představ o pohledu Jana Kalvína na umění. Je tomu ale opravdu tak, pokud by Kalvín nebyl teolog ale architekt, byl by funkcionalista?

Pohled na kostel z hlavní komunikace

Lidské touhy po obřadu a vizuálnosti je třeba „pokřtít“
Podle Tomáše Pavelky s náboženským uměním je to podobné jako s religiozitou, náboženskostí člověka, obecně. Touha po obřadném, nebo, v tomto případě po vizuálním, je člověku vrozena. Je-li potlačena, nezmizí, ale vybují parazitně a planě někde jinde. „V evangelických kostelích sice často nejsou obrazy, ale v mnoha farních kancelářích bývá slavný "Hus před koncilem kostnickým", nějaká plaketa či dokonce soška s Komenským. Ve Štrasburku reformovaní sice původní oltářní obraz odstranili, ale na jeho místě je reliéfní pomník Gustava Adolfa. Je tohle v pořádku?“, ptá se Pavelka a dodává, že přirozenou lidskou potřebu po obřadu a vizuálnosti je třeba spíše "pokřtít", kultivovat, dát jí křesťanský obsah, než potlačit.

Funkcionalismus strohý ale umělecký směr
Vraťme se k funkcionalismu, k architektonickému slohu, který lze shrnout jednou větou takto: Forma následuje funkci. Funkcionalistické budovy jsou velice strohé, avšak ne neumělecké. Takže nadpis článku se nám komplikuje. Navíc, jak dodává farář Pavelka v teologické koncepci kalvinismu je většina lidských věcí nahlížena z praktické, utilitární stránky (dokonce Písmo samo!) a co prospívá zbožnosti a tedy Boží slávě, je správné. Kalvinismu tedy není proti umění a stejně tak funkcionalismus není neumělecký směr.

Historie lounského kostela
Kostel v Lounech byl postaven roku 1932 podle projektu architekta Pavla Bareše. Je velmi hodnotnou ukázkou funkcionalistické církevní architektury 30.let. Přípravné jednání se vleklo celá desetiletí, a často o něm čteme v dobových zprávách s úsměvem: plány byly veliké, ale narážely na prostou překážku — naprostý nedostatek peněz. Např. už v r. 1910 byl požádán slavný pražský architekt Gočár, aby vypracoval plán. Což se stalo, návrh byl krásný a velkolepý, ve schůzi staršovstva si členové dokonce mohli prohlédnout miniaturní model - a čteme, že nad ním projevili nadšení: „až na to, že nejsou peníze, aby se stavba mohla uskutečnit. “

Dobové foto sborového domu, ještě bez modlitebny

Kostel byl proto stavěn na etapy . Například kazatelna nebo obrovské varhany (získané ze zrušeného kostela v Teplicích) netypicky umístěné v čele kostele, tak byly dostavěny později. Odrazem této skutečnosti zůstala i věž. Od počátku se počítalo se zvonem, který by svolával věřící. Pořízení bylo odkládáno a dodnes není uskutečněno, věž zůstala prázdná. Při pohledu vzhůru v nitru věže padne na člověka tíseň a hlavou se mu honí představy o komínu krematoria. Je to ale jen první dojem, věž působí surreálně až nadskutečně. Je dobře, že věž u lodi kostela stojí. Bez ní by celý komplex byl neúplný a bez gradace. Ke kostelům věže patří. Zvon zde zcela určitě chybí, aby dodal věží jeho funkcionalistickou funkci. Svůj přesný účel mají i méně viditelná zákoutí lounského sborového domu. Za všechny jmenujme jednu kuriozitu. Turistům se zde chlubí funkcionalistickými chlívky.

Interier kostela - pohled na čelní stěnu s varhany

Modlitebna v Radově stylu
Později byla ke kostelu dostavěna i zimní modlitebna s polokruhovou apsidou. Její interiér byl nově upraven až v 70 letech 20.století. Na úpravě pracoval výtvarník Miroslav Rada spolu s bratry Šplíchalovými. Tento styl plný symbolů jsem v funkcionalismem komplexu budov nečekal, ale úprava prostoru s bílé natřeným stolem Páně, s obrazem Ukřižování a celkové ladění barev dodává zimnímu sálu útulný a teplý dojem. Velký funkcionalistický kostel tak příjemně doplňuje..

Interiér "zimního kostela" - modlitebny

Symbolika nevylučuje funkčnost
Úprava prostor znovu vyzývá architekty i evangelické investory k zamyšlení, jak by měl vypadat interiér evangelického kostela. Dát větší důraz na funkci nebo se nebát více symboliky v kostele? V Lounech se obojí zajímavě propojuje. O funkcionalismu již bylo řečeno, že není neuměleckým směrem. Jednotlivé prvky musí také složit člověku. Ve velkém a často neosobním měřítku tohoto stylu je důležitý detail. Kostel by byl ochuzen bez krásných prvorepublikových lamp nebo do žluta laděných tabulek skla v oknech, modlitebna zas bez Radova obrazu v kruhové apsidě.

"Ukřižování" - detail malby Miroslava Rady v absidě modlitebny

Zásadní je i údržba.
Lounskému kostelu by prospěla nová fasáda. Nevím, zda okna jsou původní (měla být původně pásová), ale jejich členění i nekontrastní nátěr k omítce evokuje spíše deformovanou formu funkcionalismu tzv. socialistický realismus. Komunita lounských evangelíků je ale limitovaná tím, že nemá z čeho brát a tak je třeba ocenit, že hrstka věrných dokázala tak velký a nákladný kostel postavit.

Symposium o Janu Kalvínovi proběhne v Lounech začátkem srpna
Prohlídku sborového domu si rozhodně nenechte ujít a můžete během svých prázdninových cest strávil v severozápadních Čechách i několik dní. Tomáš Pavelka a několik dalších českobratrských farářů z hnutí Polaris pořádá od 5 (již dnes!!)  do 7.srpna 2008 v Lounech kalvinistické symposium. Téma je věnováno Janu Kalvínovi, jeho životu, dílu a theologii. Organizátoři chtějí symposium pojmout i jako přípravu na jubilejní rok 2009, kdy bude pětisté výročí Kalvínova narození. Přednášet mají Adam Balcar, Tomáš Pavelka, Robert J. Hřebíček, Jan Kupka a Filip Susa. Podrobný program symposia je uveden na Evangnetu. Louny s výhledem na České středohoří a Krušné hory jsou dobře dostupné z Prahy a stojí za to se do někdejší bašty reformované misie pro celé Podkrušnohoří, kde působil i Jan Karafiát, podívat.

S využitím textu a fotografií na webových stránkách lounského sboru. Vydáno ve spolupráci s evangelickým časopisem Český bratr.