Americký časopis Newsweek uveřejnil nedávno rozhovor s tureckým premiérem Recepem Tajípem Erdoganem. Název zní "Nejsme zakotveni v náboženství" - a hlavním poselstvím tohoto interwiew je Erdoganova argumentace, že jeho strana není islamistická. Situace v Turecku je totiž nadále napjatá, neboť tamní sekularisté se rozhodli prostřednictvím soudní moci prosadit zákaz vládní strany spravedlnosti a rozvoje. Došlo k tomu poté, co tato partaj prosadila několik symbolických i prakticky významných zákonů a rozhodnutí.

Například se jí povedlo dostat do prezidentského křesla vlastního kandidáta nebo odhlasovat zákon povolující šátky na univerzitách. Nyní se ale ocitla Erdoganova strana pod velkým tlakem a musí se bránit, přestože v minulých volbách s přehledem zvítězila. Obviněním, které turecký ústavní soud zvažuje, je podle Newsweeku to, že Erdogan s dalšími 70 stranickými představiteli podkopává sekulární základy státu. Pokud by padlo rozhodnutí, že je to pravda, pak by Erdogan a jeho straničtí partneři dostali zákaz politického působení na 5 let.

Redaktory Newsweeku zajímaly ale i obecnější otázky. Především, zda může islám koexistovat s moderní společností. Erdogan tvrdí, že Turecko za jeho vlády dosáhlo toho, o čem se soudilo, že dosaženo být nemůže. Rovnováhy mezi islámem a demokracií, mezi sekularismem a moderní společností. Podle něj právě jeho vláda dokazuje, že zbožní lidé mohou chránit samotnou myšlenku sekulárního státu. Na Západě se neustále tvrdí, že jeho strana, známá pod zkratkou AKP, má kořeny v islámu. To ale není - podle tureckého premiéra - pravda.

Erdogan upozorňuje, že vládní AKP není zdaleka určena jenom pro nábožensky smýšlející členy. Je pro běžné turecké občany. Je proti etnickému nacionalismu i proti náboženském šovinismu. A země půlměsíce se stává pod jejím vedením příkladem i pro jiné islámské státy. Co se týče "modernizace islámu", což je pojem, který se v poslední době skloňuje ve všech pádech, Erdogan má zcela jasný postoj: politici by neměli debatovat o něčem takovém - je to hlavně otázka pro islámské teology a myslitele. O čem by ale politici diskutovat měli, to je místo muslimů v současné společnosti a jejich příspěvek k modernímu způsobu života.

Důkazem je například to, že v rámci Turecka má strana AKP nejvíc žen aktivních v politice. Postoj lidí k náboženství se v Turecku mění. Modernizace přináší velké bohatství a nové pohledy na život. V minulosti neměli obyvatelé Turecka žádné možnosti. Teď dostávají možnost svobodné volby. Premiér tvrdí, že jeho kabinet rozšířil také práva těch obyvatel, kteří se nehlásí k islámu. V některých normách bylo slovo "mešita" nahrazeno termínem "místo bohoslužeb". Ze státních peněz se financuje oprava arménského kostela. Jeho vláda také prosadila zákon, podle kterého mohou církve žádat zpět zabavený majetek.

Na otázku, proč tedy jeho vláda nepovolila otevření pravoslavného semináře v blízkosti Istanbulu, odpovídá Erdogan s tím, že nejde o problém náboženský, ale vzdělávací. Nejdřív je prý třeba vyřešit jisté věci ve vztazích s Řeckem, například vzdělávání Turků v západní Thrákii. To vše by se ale mělo brzy podařit. Zajímavostí je i otázka, týkající se zprostředkovatelské role Turecka v rozhovorech mezi Izraelem a Sýrií. Čtyřicet let neměla totiž Ankara diplomatické vztahy s Damaškem, a právě za vlády Erdoganovy strany se vztahy normalizovaly.

Nyní je to tak, že Ankara má dobré vztahy jak s Izraelem, tak i se Sýrií. Může tedy, podle premiéra Erdogana, přispět k jejich vzájemné komunikaci. Zájmem Turků přitom není vytvářet nepřátelské, ale přátelské vztahy. Uskutečnila se tedy jednání s oběma zeměmi. A pokud by se podařilo dosáhnout míru na Blízkém východě, mělo by to blahodárný dopad na celou širší oblast, do níž nakonec patří i Turecko.

Daniel Raus je redaktorem Českého rozhlasu 6 (www.rozhlas.cz/cro6) a vedoucím náboženské redakce Českého rozhlasu (www.nabozenstvi.com)