Pan Salvet si ve svém nedávném článku položil otázku, zda je interrupce kompatibilní s křesťanstvím. Pak přednesl několik obecných argumentů potratářů a několik nesmyslů o křesťanství, aby vše svými „logickými“ vývody, pro něž si zcela mimo křesťanství připravil půdu, sjednotil ve svém názoru. Takže nakonec víme, že panu Salvetovi interrupce z jakéhokoliv důvodu do určité doby vlastně nevadí. Takhle ovšem otázka nestála, takže si dovolím vrátit se k ní a zodpovědět ji. S výsledkem, který jsem si dovolil taktéž naznačit už nadpisem.

Pomiňme argumentaci pana Salveta, která kopíruje propotratářská stanoviska a nemá s křesťanstvím nic společného, byť i její podstata je nehorázná. S tou se už z větší části vypořádala MUDr. Farná. Na křesťanství pan Salvet odkazuje až na počátku čtvrtého odstavce a hned tento první odkaz je vyloženým nesmyslem. Tvrzení, že „Křesťanské učení chrání život člověka, a to od narození do smrti“, je totiž zcela nehoráznou manipulací, na níž je pak vystavěna celá argumentace. Dovolím si tedy nyní celou stavbu poněkud nabořit. Křesťanství je velice různorodá kytice, nicméně pokud ponecháme stranou vyloženě marginální pseudokřesťanské sekty, vždy dojdeme k tomu, že tuto oblast zcela vytyčuje Desatero, konkrétně přikázání „nezabiješ“ (či přesněji přeloženo: „nebudeš vraždit“). Toto přikázání, chránící lidský život, není omezeno žádným narozením. Abychom tedy mohli říci, kam vlastně sahá, dostaneme se na nejzásadnější otázku sporu o interrupce. Otázku, kdy vzniká člověk, kterou si pan Salvet zjevně už dávno zodpověděl, což ovšem pro jistotu raději ani nezdůvodňuje. Nedivím se mu. Takže k věci: Pan Salvet tvrdí, že platnost ochrany lidského života lze přiměřeně rozšířit i před narození. Dovoluji si s plnou vážností prohlásit, že je to nesmysl, protože křesťanství chrání lidský život od jeho vzniku, tj. od početí, nikoliv od narození. Naplno.

Věc, která mne nikdy nepřestane fascinovat, je neuvěřitelná absurdita vývoje diskuse o interrupcích, v níž v mnoha zemích, oblastech a kruzích prochází zastáncům interrupce dosti nehorázný intelektuální podvod, který je založen na několika rovinách významu slova člověk a z kterého zde pan Salvet, byť to otevřeně neřekne, bezotyšně těží. Tím podvodem je tvrzení, že i vědci souhlasí s tím, že „nevíme, kdy vzniká člověk“, následované zpravidla předestřením přehlídky názorů, dokdy by vědecké kapacity v oboru (obvykle gynekologové, sexuologové a interrupční specialisté) interrupci tolerovali. Čili je to jasné, po početí to není člověk, je to názor odborníků na slovo vzatých. Vážně? Ale houby…

Ač je to naprosto absurdní, fakt je ten, že tyto „vědecké názory“ nemají s vědou nic společného a dotyční „experti“ jsou ve skutečnosti naprostí laici. Zpravidla navíc jednostranně zaujatí, neboť slušný člověk (= člověk nekonající interrupce) se gynekologem donedávna stát nemohl, ale to teď není důležité. Proč jsou laici? Oni totiž vůbec nemluví v rámci svého oboru, v rámci medicíny nebo přírodních věd. Přírodní vědy znají pouze jedinou definici člověka ve vztahu k rodícímu se životu – a podle ní jsou plod, embryo i zygota samostatný jedinec druhu Homo sapiens. Tedy člověk. O tom není pochyb. Zastánci interrupcí, aby se vyhnuli této je jednoznačně odsuzující odpovědi, nedefinují člověka na základě přírodních věd. Naopak - na základě účelově vybraných filosofických kritérií si určí, co chtějí mít za člověka jako společenskou entitu s lidskými právy (aby se interrupce dala v pohodě stihnout a lidi to ještě spolkli). Doktor tedy neodpovídá jako vědec na to, odkdy je podle přírodní vědy člověk člověkem, ale jen nám říká, kdy jsou u plodu naplněny podmínky, kterými by on (či tazatel) filosoficky či sociálně vymezil člověka jako sociální a právem chráněnou entitu, přičemž ovšem je obvykle naprostý amatér jak v sociologii, tak i ve filosofii, o právu nebo etice nemluvě. Je to jako byste prohlásili, že „skutečné auto“ (zkráceně auto) je jen to, co zvládne rychlost nad 200 km/h a zeptali byste se mechanika, zda je trabant „skutečné auto“. Odpoví Vám pochopitelně, že ne. Ale opravdu to znamená, že trabant auto není a Váš pětiletý syn si s ním může bez obav jezdit, třebas po okresce do sousední vesnice?

Výsledkem neuvěřitelně směšného triku jest, že ačkoliv postavení odpůrců interrupcí je vědecky mnohem lépe podloženo než u jejich zastánců (náboženského původu totiž není přesvědčení, že zárodek je člověk, ale pouze zákaz vraždit člověka), je to naopak stanovisko zastánců interrupcí, které je předkládáno jako vědečtější. Přitom právě zastánci interrupcí si osobují právo na základě vlastního uvážení či filosofického náhledu určovat, co je a co není člověk, aniž by to mělo skutečné vědecké opodstatnění, často prostě jen proto, že se to hodí. Obhájci interrupcí fakticky falšují a maskují podstatu své argumentace a po vzoru nacistů oddělují lidská práva od člověka a odlidšťují své oběti. Aby nebyli vrahy, předefinovali si lidství podle svého.

Na základě výše napsaného si tedy odvažuji prohlásit, že křesťanství vraždění nenarozených dětí výslovně zakazuje a dovolím si postulovat názor, který možná někdo nazve neekumenický, rigidní, či ještě nějak jinak, nicméně přesto: Vymezení křesťanství je nejen otázka čisté teologie okolo Ježíše Krista, ale též určité minimum morálky, která s teologií a Božími přikázáními neoddělitelně souvisí. Ultraliberální protestantské církve, které se stavějí benevolentně k interrupcím, nejsou ani okrajovým proudem křesťanství, neboť se svým postojem staví proti desateru, proti nejzákladnějším morálním hodnotám křesťanství, a proto je za součást křesťanství považovat nelze.

Články v rubrice Aeropag vyjadřují osobní názory autora.