Manželství a rodinný stav občana

Můj názor se opírá o několik důležitých faktů:
1. Katolíci tvoří v ČR menšinu čítající 30-35 % dospělého obyvatelstva. (U dětí a mládeže je procentuální podíl katolíků daleko nižší.) Katolická církev v ČR nemá vůbec žádný přehled o příslušnících své církve - na rozdíl od jiných křesťanských církví. Jako katolík nesouhlasím s tím, aby katolické církevně-právní normy se přenášely na společnost a stát.

2. Občanský sňatek na matričním úřadě není žádný obřad (jak to chtěli komunisté v 50tých letech), ale registrování změny občanského (rodinného) stavu. Tato změna je zanesena do občanského průkazu. Manželství je před státem právní stav dvou občanů, kteří mají společný majetek a jmění - leda že by podrobná manželská smlouva stanovovala něco jiného. Změna občanského (rodinného) stavu je vždy registrována na matričním úřadě: narození, sňatek, rozvod, ovdovění, úmrtí. Tato registrace je běžná (odedávna) v Německu (Standesamt) a také ve Francii, aniž by se tím ovlivňovala možnost církevního sňatku. Německo i Francie mají s Vatikánem mezinárodní smlouvy (konkordaty), takže je to uspořádání zajištěno i se strany katolické církve. To ukazuje, že je to možné. V obou zemích není občanský sňatek žádný obřad, žádná slavnost.

3. Církevní sňatek v kostelním prostředí, starobylý obřad a velkolepá slavnost má v obyvatelstvu velkou přitažlivost. Současná občanská společnost v ČR, která má všeobecně distancovaný až odmítavý postoj k náboženství a k církvím, akceptuje církevní sňatek v plném rozsahu. Jeho ohrožení není vnímatelné. Připravovaná novela Občanského zákoníku na této situaci nic nezmění.

4. Manželství je třeba vidět jako něco odlišného od rodiny. Skutečnost české společnosti (jako i jinde v Evropě) je následující: existují rodiny bez manželství, manželství bez rodiny (t.zn. bez dětí), jiné rodiny jsou t.zv. patchwork families, partner se svými dětmi tvoří rodinu společně s partnerkou a s jejími dětmi, existují rodiny s jedním samostatně vychovávajícím rodičem.

Společenský komplex manželství (a partnerství) a rodiny je skutečně velmi složitá záležitost. Proto považuji Váš "Protest" ve srovnání se společenskými problémy manželství a rodiny za okrajovou záležitost. Domnívám se, že zamýšlená novela Občanského zákoníku by měla pomoci v uvedených složitých záležitostech zavést trochu pořádku. To je také vše, co zákon může udělat. Vše ostatní by mělo být záležitostí společenských organizací i politických stran a církví, aby občanům vysvětlili, jak tyto složité záležitosti zvládat a jak jim společnost a stát v tom může pomoci.

Mé (římsko-) katolické církvi bych jenom radil, aby se nesnažila zadními vrátky vykonávat vliv na společenské a politické dění, nýbrž aby si uvědomila, že je zde na světě na to, aby lidem - po příkladu Ježíše Krista - sloužila, zvěstovala jim radostnou zvěst o milujícím a milosrdném Bohu a vysluhovala znamení Boží náklonosti a milosti (svátosti). Články Marie Kolářové a Lukáše Nováka jsem si se zájmem přečetl. Jsou to pojednání katolického církevního práva o katolickém manželství, jak se to přednáší ve třetím semestru studia katolické teologie. Většina katolíků to v tomto rozsahu nezná, nemluvě o občanech, kterým je vše katolické stejně poněkud cizí (a to je většina českých občanů). K tématu mého článku v ChristNet hledám marně nějakou podstatnou návaznost. Snad je v tom, že jsem se představil jako katolický teolog.

Bylo by zajímavé vědět, jak chápe manželství průměrně vzdělaný český občan, žena nebo muž. Také by bylo zajímavé vědět, jak manželství chápe nějaký statisicky průměrný občan nebo občanka, jeden nebo jedna z Vašich více než 30.000 podepsaných.

Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.