Původně jsem měl v plánu napsat něco o Murphyho zákonech v církvi, leč zjistil jsem, že vědecká stať profesora Tomáše Marného z Bludovic A přece se točí již byla na stránkách ChristNetu probrána kolegou Cekotou. Takže se tedy spokojím s odkazem a toto téma přeskočím. Další osobou, na kterou se v cyklu zaměřím, budiž dnes již bohužel zesnulý katolický kněz František Lukeš (1921-1998), dlouholetý činěvský farář a po sametové revoluci poděbradský probošt. Je-li Jiří Barhoň z prvního dílu spisovatelem čistě humoristickým, v případě Františka Lukeše to rozhodně neplatí.

František Lukeš byl na kněze vysvěcen v roce 1947. Byl schopným a agilním knězem, strhujícím řečníkem a kazatelem a milovníkem kultury a umění. Rád se zapojoval do. O takové kněze ovšem komunistický režim nestál, takže většinu svého života strávil v zapadlé vesnici Činěvsi, kde nemohl, řečeno slovy komunistů, způsobit tolik škody. Po roku 1990 se mohl opět dostat do centra dění, byl mimo jiné mluvčím královéhradecké diecéze, vysokoškolským pedagogem, zasedal v komisích biskupské konference v oboru ekumenismu a umění, psal knihy, vystupoval v rádiu a televizi.

Jeho přirozený laskavý a realistický humor sice zasáhl celou jeho tvorbu, která určitě stojí za přečtení, nicméně ve většině knih se nachází spíše po způsobu příležitostných záblesků. Jejich těžiště je jinde. Jako převážně humornou lze označit pouze knihu Celý život jsem se učil, a přece jsem propadl, která je poskládána z humorných příhod a postřehů, které otec Lukeš na své pouti životem potkal. Přesto je ovšem nutno dodat, že i v této knize nejde jen o humor. Je to vlastně sbírka poučení okořeněná humorem. Stejně jako ostatní knihy, které otec Lukeš napsal, má lidi "učit lásce". O to je cennější.

Název tohoto článku je odvozen z povídky Františka Lukeše Jak jsem přece jen propadl, od které je odvozen i název té pro nás momentálně nejzajímavější a výše uvedené knihy. Původně z ní měla být i upoutávací ukázka, ale když jsem se ji pak pokoušel vydloubnout, pořád mi vycházela příliš velká, nedalo se to dost osekat bez těžkých škod. Nakonec jsem zvolil jinou povídku, z níž jsem, snad přirozeně, vysekl něco, co by mohlo být jakési "literární kredo" otce Lukeše. Minimálně v knihách se mu ho určitě dařilo dodržet. Taky je psal (resp. vydal) už ve zralém věku.