Seznamka
V pátek 12. prosince 2008 zemřel v New York City devadesátiletý jezuita Avery Dulles, jeden z velkých amerických teologů 20. století. Narodil se 24. srpna 1918 v Auburn (New York, USA) jako syn amerického, tradičně protestantského politika John Foster Dulles, který se stal později, v letech 1953-1959, ministrem zahraničí Spojených států amerických. Celá rodina Dulles byla orientovaná protestantsky a činná v americké politice. Mladý Avery zaujímal k tomuto protestantskému prostředí kritický postoj a přiklonil se nejdříve k agnosticismu. Během svých studií na renomované Harvard University však 1940 konvertoval ke katolictví. Po studiích sloužil 1942 až 1946 ve vojenském námořnictvu. Po skončení vojenské služby (1946) vstoupil do jezuitského řádu a studoval filozofii a katolickou teologii na Woodstock College a na jezuitské Fordham University v New York. V roce 1956 byl ordinován na kněze. 1957-1960 studoval teologii v Münster (Německo) a v Římě na Gregorianské univerzitě, kde také získal doktorát teologie.
Již v roce 1961 se stal profesorem filozofie na Fordham University. Zároveň také až do roku 1974 přednášel na Woodstock College a v letech 1974 až 1988 na Catholic University of America ve Washington D.C. V roce 1988 obdržel profesuru náboženských a společenských věd Laurence J. McGinleyho na Fordham University v New York, Bronx. Kromě toho přednášel jako hostující profesor na patnácti dalších vysokých školách, napsal 24 knih a více než osm set teologických studií a článků. Jeho texty se vyznačují silným ekumenickým zaměřením. To nemusí udivovat, když se uváží, že jeden z jeho strýců byl významným protestantským teologem. Jeho teologická práce byla vyznamenána četnými čestnými doktoráty amerických univerzit. Také teologická fakulta Paderborn (Theologische Fakultät Paderborn, Německo) mu v roce 2000 udělila titul Dr. theol. h. c. V roce 2001 ho jmenoval papež Jan Pavel II. kardinálem.
Kardinál Dulles byl ve Spojených státech významným rozšiřovatelem myšlenek Druhého vatikánského koncilu. Tento koncil zdůraznil, že církev není samoúčel, ale že má poslání pro svět, že má být ve smyslu Nového zákona „světlem světa“ a „solí země“ (Mt 5,13-14). Uskutečňovat tohoto poslání je záležitostí všech pokřtěných. Jakou formální strukturu může církev pro uskutečňování svého poslání mít bylo téma prvního významného spisu kardinála Dullese, který vyšel 1974 pod názvem Models of the Church (Modely církve). Tím zároveň autor zavedl do teologie metodu modelování.
Zatím co jsou všechny dosavad v teologii hlavně používané definice a popisy značně statické, umožňují modelování a modely dynamické znázornění pojednávaných skutečností. Takové znázornění má přes své hranice značné přednosti a hlavně je přístupné širším vrstvám zájemců o teologii. Dullesovi šlo při jeho teologické práci o to, aby pokud možno velké množství křesťanů mohlo jeho teologických úvah použít pro racionelní odůvodnění své víry. Vedle toho usiloval Dulles o tvůrčí navazování na Písmo a na tradici.
Ve své první knize Models of the Church ukazuje názorně, že dynamická skutečnost „církev“ může být – s ohledem na Písmo a tradici – popsána pomocí modelů jednak jako instituce, ale stejně tak jako mystické společenství, Tělo Kristovo a lid Boží, a stejně tak jako svátost pro posvěcování světa, jako zvěstovatelka radostné zvěsti evangelia i jako charitativní služebnice. Každý z těchto pěti modelů je zkoumán, co se týče jeho zakotvení v Novém zákoně jakož i v tradici, a poukazuje se na jeho pozitivní i negativní stránky. Tento rozbor skutečnosti církve umožňuje podstatné rozšíření pohledu na ni. ,p> V roce 2002 připojil Dulles k dosavadním pěti ještě šestý model – církev jako společenství učedníků v následování Krista. Tento model je jakýmsi překlenutím předchozích pěti modelů, aniž by je nahrazoval. Dulles zároveň zdůraznil, že tím nepovažuje teologickou práci s modely za ukončenou. Doufal, že teologičtí pokračovatelé tuto metodu budou dále používat a formulují další modely.
Modelování v teologii uplatníl Dulles také ve spise Models of Revelation (Modely zjevení, 1983). Jeho další významné publikace jsou: The Catholicity of the Church (1985), The Assurance of Things Hoped For (1994), The Craft of Theology (1995), A History of Apologetics (2005) a Magisterium (2007). Mnohé knihy vyšli v několika vydáních a v překladech do různých světových jazyků.
Vedle své akademické a publicistické činnosti pracoval Dulles jako poradce biskupské komise pro dialog mezi americkými luterány a katolíky a vedl jako prezident Katolickou teologickou společnost Spojených států. Přes svůj pokročilý věk přednášel až do roku 2008 na Fordham University v New York. Ve své přednášce na rozloučenou se studenty 1. dubna 2008 znova zdůraznil, že mu nikdy nešlo o nějakou originální, „novou“ teologii, nýbrž že vždy usiloval o to, aby své uvažování postavil do služby porozumění víře v hlavách a srdcích lidí.
V České republice publikovala revue UNIVERSUM v čísle 2/2006 obsáhlý referát o teologických modelech, kterými se snaží kardinál Avery Dulles SJ zájemcům přiblížit poslání církve a její sebechápání po Druhém vatikánském koncilu. Autor tohoto referátu, František Štěch, doktorand na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, navázal při svém studijním pobytu ve Spojených státech s kardinálem Dullesem také osobní kontakt. O tom podal zprávu v revue UNIVERSUM číslo 1/2008.
Kardinál Avery Robert Dulles SJ zanechal rozsáhlé dílo, se kterým se Evropa ještě bude muset zabývat. Jeho teologická práce byla zaměřena na to, aby se křesťanům a všem lidem dobré vůle přiblížil a ozřejmil odkaz křesťanství, jak ho nalézáme v Bibli a dvoutisícileté tradici. Za to jsme mu zavázáni díkem a skláníme se před jeho památkou.
