Nejisté kramfleky Božích advokátů

Sekulární humanisté vyjadřují své přesvědčení stejně jako křesťané. Navíc je sympatické, že se neuchylují k nějakému údernému dogmatismu, ale svým „pravděpodobně“ nediktují ostatním, jak to nutně a bezesporu je, nýbrž předkládají jenom výsledky svých myšlenkových úvah- neboť nikdo z nás nemá patent na Pravdu.

Pokud kampaň vyvolá věcnou diskusi o tom, kdo je to Bůh, co je to Bůh, je Bůh proti radosti ze života nebo naopak- zda Bůh podporuje slasti všeho druhu, tak to bude fajn. Na ChristNetu již poměrně věcná diskuse proběhla. Zazněly ovšem i nevěcné reakce. Hana Farná považuje kampaň za nebezpečnou, prý si sekulární humanisté brousí zuby na totalitní ovládnutí již tak bezbožné a odkřesťanštělé Evropy. Nakvašené jsou také biskupské konference dotyčných zemí. Z většiny reakcí není patrný ten věcně argumentující tón, ale rozčilení, že vůbec je možné provádět kampaň s takovým poselstvím. Jenomže taková reakce je pouze vodou na mlýn sekulárním humanistům. Jako bychom slyšeli odpověď z jejich strany: Jestliže platí, že dobré zboží se chválí samo, proč se tolik vy, Boží advokáti, obáváte o osud Boha či křesťanství? A opravdu, je-li Bůh a je-li křesťanství tak dobré, jsou snahy sekulárních humanistů pouze efemérním výskytem blbosti v určitém čase, neboť zkušenost ukáže, na čí straně je pravda. Pakliže je nutno Boha a křesťanství bránit, znamená to jen a pouze, že to tak zcela jednoznačné není a že protivníci v myšlence, tedy sekulární humanisté, se dotýkají něčeho podstatného a neopominutelného.

Na adresu argumentace Hany Farné toliko dodatek: zevšeobecňovat nerozlišujícím způsobem se nesluší. To, že se mezi ateisty a sekulárními humanisty najdou umanutci alkajdovského nesmiřitelného typu neimplikuje, že se většiny „ne-věrců“ z těchto skupin máme obávat a považovat je za další hrozící totalitu. Štkáme často, že lidé hážou křesťany, katolíky atp. do jednoho pytle. Nedělejme to prosím sami.

Autor je doktor filosofie a středoškolský učitel.