Milujte se!

Časopis Milujte se! nevznikl tak úplně de novo, je vlastně českou verzí polského časopisu Miłujcie się!, který dnes v různých mutacích vychází v řadě jazyků. Část jeho obsahu tvoří články přeložené z polské verze časopisu, část pak původní české články. Vychází od roku 2007 čtyřikrát ročně v nákladu oscilujícím mezi 10 a 34 tisíci kusy. Je primárně papírový, ale jeho kompletní obsah je dostupný i v elektronické podobě. 

První dojem, který každý potenciální čtenář časopisu získá, se tvoří podle jména a vzhledu. A nutno říci, že tady existují určité nevýhody. Vzhled je, ehm, barevný, malebný a usměvavý. Na můj vkus možná až moc, takže si člověk při povrchním pohledu může časopis splést s tiskovinami, které se záviděníhodným entusiasmem roznášejí a nabízejí Svědkové Jehovovi. Tato grafická podobnost samozřejmě nic neříká o kvalitě obsahu, nicméně i přesto je tak trochu nešťastná, obávám se, a zmiňují se o ní i lidé, kterým se časopis líbí. A pak je tu jméno, ta dvojsečná věc.

Z hlediska svého zamýšleného významu je Milujte se! ideální. Láska je největší přikázání křesťanství. Navíc polská verze, z níž časopis vychází, se tak jmenuje taky, že ano, tak co vlastně řešíme? Problém je v tom, že v češtině se slovo milovat používá značně volněji, než tomu patrně je v polštině. Běžnému Čechovi se při zhlédnutí názvu nevybaví odkazované Kristovo přikázání "Milujte se navzájem, jako jsem já miloval Vás..." (Jan 15,12), ale spíše "Milujte se a množte se...", což je sice též výrok biblického původu, ale přesto... Jeden jinak vášnivý čtenář podotkl, že mu ze jména Milujte se! vyskočila představa sekty Vesmírných lidí (kteří si na hlásání lásky a barevnost svých materiálů taktéž velmi potrpí). Bývalý šéfredaktor Pavel Zahradníček k tomu říká, že redakce o těchto aspektech dlouho uvažovala, ale nakonec dospěla k závěru, že se tohoto jména nevzdá a že se naopak mu pokusí vrátit slovu milovat jeho důstojnost. Přeji v tomto ohledu časopisu hodně štěstí, vzal si na svá bedra úkol vpravdě titánský.

Milujte se! je časopis katolický, orientovaný na tzv. "novou evangelizaci", což je termín, který si vykládám jako formaci a vzdělávání v katolické víře. Probírají se v něm pravdy katolické víry, čtenáři jsou seznamování s životními osudy světců a dalších velkých osobností katolické církve. O dobré články nemá nouzi, neboť jednak si může vybírat z polské verze (která vychází šestkrát ročně), jednak se v něm objevují i články českých autorů a rozhovory s představiteli české církve. Časopis je v českých podmínkách spojen s obláty a Sestrami Matky Terezy, což je částečně poznat i na obsahu, a (stejně jako ostatní mutace v zahraničí) s hnutím Čistá láska (část časopisu je vyhrazena Společenství čistých srdcí) a s protipotratovým hnutím.

Kontroverzní částí časopisu evidentně jsou a budou svědectví. Je to stále ta samá písnička. Buď chcete být maximálně důvěryhodní a chcete uvádět jména a místa - a takřka žádná nedostanete, nebo tak úplně konkrétní nebudete, což ovšem znamená, že zas nebudete vypadat tak důvěryhodně. Časopis zvolil tu druhou možnost. Ono taky pravda je ta, že pro čtenáře, kterého svědectví neosloví, je zpravidla vždy nedůvěryhodné (či minimálně nehodné následování). A pochopitelně svědectví také dřív nebo později někoho naštvou. 

Mám-li mluvit za sebe, tak považuji za chybu, že časopis je absolutně positivní. Tím nechci říci, že by neměl psát o katolické církvi pozitivně, nicméně pakliže je jeho cílem formovat a vzdělávat mladé katolíky a snad i ostatní křesťany, neměl by se úplně vyhýbat kontroverzním stránkám katolické historie. Pavel Zahradníček na takto znějící výhradu jednoho ze čtenářů napsal, že se časopis snaží zaplnit to, co chybí, a že kritiky je všude dost. Dovolím si s tímto vysvětlením nesouhlasit. Jistě, uštěpačné kritiky a nenávistného napadání je opravdu všude dost, ale férové kritické hodnocení často dost chybí. Dobře zformovaný katolík by měl znát přesné kontury skvrn v historii své církve a měl by být schopen o nich diskutovat. V opačném případě se v diskusi, kde se objeví ony všudypřítomné "kritiky", buďto stydlivě stahuje do ulity a nechává si lát i za nesmysly, na nichž jsou pak jako fakt postaveny zcela absurdní teorie, nebo naopak zuřivě popírá i zjevně nepopiratelné. Tak či onak, má smůlu. Prohrává. Myslím, že časopis by mohl udělat spoustu práce i v této formační oblasti, neboť zde má drtivá většina katolíků (alespoň podle mých zkušeností) katastrofální nedostatky (a to včetně některých kněží). Koneckonců, jsou-li ostatní nedokonalí v jednom smyslu, znamená to, že je mám vyvažovat tím, že budu právě tak nedokonalý ve směru přesně opačném? To asi ne.

Co k výše uvedeném přehledu obsahu dodat? Milujte se! se asi nestane oblíbeným čtivem katolíků, kteří jsou na štíru s některými zásadami katolické morálky v sexuální oblasti. Patrně jej nebudou mít rádi zastánci tzv. "svobody volby", protestanté a pravoslavní alergičtí na pojmy papež a papežský primát, nepřátelé katolíků a tak zvaní křesťané, kteří už svoji křesťanskou víru rozmělnili a neutralizovali natolik, že se sice jako křesťané titulují, ale mají problém i s tím, že Ježíš činil zázraky, o jeho zmrtvýchvstání či zázračném početí nemluvě (a hlavně jim neříkejte, že byl Bůh!). Na druhé straně, nepochybně jde o vhodné čtivo pro katolíky a i nekatolík, který se chce dovědět něco o katolicismu, si IMHO přijde na své. I když na druhé straně, asi bych měl v obou případech obavy, pokud by to mělo být čtivo jediné.