Když se mně Honza Czudek, farář v New Yorské farnosti v Astorii, před týdnem v telefonu zeptal, jestli přijdu na Halíka, chvilku jsem váhal. Podobně mě jeden kamarád před dvěma léty lákal na Jágra (předtím než opustil americkou NHL a přesunul se do ruské KHL) a jiný kamarád na jazzový koncert Laca Deziho do Národní budovy na Manhattanu. V obou případech jsem řekl ne. Ale Halík? Odpověděl jsem, že přijdu, pokud přijede tchýně a “pohlídá” mi těhotnou ženu. Tchýně přijela.

Cestou z Brooklynu do Astorie v Queensu se mé myšlenky zabývaly tématem, jak asi proběhne setkání astorijských farníků se studentským farářem od Sv. Salvátora a profesorem sociologie a filozofie, který byl pozván celebrovat nedělní mši. Znám přece obě strany! Astorijští farníci jsou vesměs konzervativní katolíci, druh lidově barokní tuhosti a nadprůměrně vyvinutého antisemitismu, neochotní reflektovat svou víru s ničím, nikým a nikdy, pokud “onen” někdo není spřízněný stejnotypec a stejnomluvec, a pokud ono “něco” není v rozporu s tím, co oni o pánubohu, církvi a víře už dávno vědí. Páter Halík, na druhé straně, uvyklý dynamickému a elitnímu publiku, jímž studenti jeho farnosti určitě jsou, je obratný propojovač souvislostí a aktualizátor katolické věrouky. Rád mluví, rád si rýpne, rád abstrahuje, rád “se blejskne”—většinou se témat zhostí efektně, decentně a mnohdy i zvěstně.

Lavice podzemní kaple pod kostelem Panny Marie Karmelské, kde se česká komunita schází a dělí o čas a prostor s Vietnamci a Italy byly obsazené i lidmi, kteří do kostela “ani nepáchnou” a když už páchnou, tak jen na velké svátky (Vánoce, Velikonoce) nebo se přijdou podávat jen na velká esa. Většinou jsou to lidé z Českého konzulátu, České mise OSN, či Českého centra. Mně je to celkem jedno, já s politiky netančím a hlavu si tím nelámu.

Sotva jsem si sedl, farář Honza za mnou přiběhl s lekcionářem a pověřil mě prvním a druhým čtením. Tak to bylo to nejmenší, s čím jsem mohl vypomoct. Jako bývalý protestant a vikář ČCE, asistent biblistiky českobudějovické univerzity a držitel doktorátu z ETF jsem “pouhé” čtení vnímal spíš jako profesní diskvalifikaci, ale nijak jsem svůj subjektivní pohled veřejně neventiloval. Lidi přece nepřišli na mě a kvůli mně, ale kvůli participaci na službě Bohu, jíž měl v réžii host z Prahy, který do zdejších končil přijel se svými dvěma knihami přeloženými do angličtiny a několika stránkami proslovů, z nichž aspoň jeden bude prezentovat studentům na Harvardu. Inu, proč ne.

Úvod následovalo čtení a výklad evangelia, jehož tématem bylo vzkříšení. Nehodlám zde převyprávět obsah homilie pražského hosta, byly vedené ve stejném duchu a stejnou rétorickou svižností jako ty, které jsem slýchával v letech 1994-1997 ve Svatosalvátorském svatostánku. Vnímal jsem, že host astorijské farníky nadchl. Ostatně, je by nadchl snad každý, kdo by se pohyboval v mezích jejich stejnotypectví a stejnoslovectví. Dokonce i hulvát a nedouk páter Martin ze slovenské farnosti na Manhattanu, který ztělesňuje pravý opak pátera Halíka. To se mi zdálo téměř neuvěřitelné.

Věda si svého úspěchu, si pražský host rýpnul. A narazil. Na konci mše totiž řekl rozhlížejíc se kolem, co každý vidí a s opatrností říká jen svým myšlenkovým souvěrcům po mši v kafetérii, nejčastěji po dvou štamprlích Slivovice, totiž že “krajanská” kaple je vyzdobena téměř vším, co za poslední dvěstě let vytvořil katolický kýč. Bylo mi jasné, že tato věta se stane oběživem, a to hned po mši, a že se upne ke vzpomínce na pátera Halíka v myslích astorijských farníků, jíž vysloví jako charakteristiku jeho osobnosti a sumu jeho návštěvy.

Podzemní kaple v Astoria, NYC

Po mši se šlo na kafe a “kejk”, tentokrát se servíroval i guláš. Páter Halík podepisoval svou knihu Patience with God, jíž nabízel za rovných dvacet dolarů (amazon.com ji nabízí za 16,29 dolaru), fotil se s farníky a sklízel uznání. Ale ne jenom. Byli tam i tací, kteří mu při potřesu rukou obnažili svou čerstvě řízlou ránu. Zda si svou víru zpředmětněnou do kýčovité výzdoby své kaple před otcem Halíkem obhájili, to nevím. Co ale vím a co mi připadá podivné je, že autory kýčovité výzdoby suterénní kaple nebyli a nejsou čeští farníci, ale Italové.

Autor je teolog, žije a pracuje v New Yorku. Stálý spolupracovník Magazínu ChristNet.eu

K tématu viz též naší starší zprávu

Foto: www.zvon.info