Nicholas Winton je i před svými stými narozeninami mimořádně aktivní a své zásluhy o záchranu stovek československých židovských dětí před druhou světovou válkou stále spíš bagatelizuje. Celý život pomáhá ostatním a chtěl by se dožít konce nynější hospodářské krize, ale přesto si myslí, že lidé nejsou schopni se ze svých dějin poučit.

"Všichni dělají takový poprask kolem toho, co se dělo před 70 lety," povzdechl si. "Moje střední škola chce, aby se cena, kterou udělují, jmenovala cena Nicholase Wintona. Před pár dny jsem tam měl přednášku. Její ředitel ani nebyl na světě, když já tam chodil. Takže jsem jim řekl hodně anekdot ze starých časů," usmál se.

V jeho domě nedaleko Londýna jsou po skříních a policích desítky gratulací ke "stovce". "Dostávám jich víc, než na kolik mohu odpovědět," řekl Winton ČTK. "Píší mi příbuzní, přátelé. Všechny české děti, které jsou nyní po celém světě. Dostávám dopisy z Izraele, Německa, Francie, Ameriky, Kanady, Dánska."

Kromě toho Winton, kterému bude 100 let 19. května, absolvuje celkem pět narozeninových oslav. "Jednu před pár dny uspořádal starosta Windsdoru. Další bude na české ambasádě, kde bude většina českých dětí, a pak v neděli moje soukromá."

"A pak se plánuju vrátit k normálnímu životu," prohlásil. "Starám se o své charity, i když je už neřídím. Starám se o dům a zahradu. Pouštím si hodně hudby - operu," líčí své dny Winton, který je prezidentem společnosti Abbeyfield spravující domovy pro seniory. "Nemám teď v plánu jet do České republiky. Ale rád bych přijel." Pár dní před 100. narozeninami je stále aktivní, po domě se pohybuje sám - jen za pomoci hůlky. A nijak ho přes obecný pesimismus neopustil smysl pro humor.

A recept na dlouhověkost? Winton se cítí stejně nesvůj, jako když mluví o svých zásluhách. "Byl jsem celý život aktivní, hodně jsem šermoval. Nevím. Vedl jsem zdravý život," řekl. "Také jsem se řídil radou přítele, velmi známého doktora, který už nežije. Vyprávěl jsem mu, že na mě žena volává na zahradu, abych si šel vypít kávu. Ne že by si myslela, že ji potřebuju, ale protože jsem podle ní dělal už dost. Co s tím mám dělat? A ten doktor mi řekl: 'Pracuj na zahradě, dokud si myslíš, že už bys toho měl nechat. A pak pokračuj ještě 25 minut.' Když jsme se pak potkali po 25 letech, to mi bylo 95, řekl jsem mu, že jeho recept funguje velmi dobře. A on, abych v tom pokračoval, ale pracoval navíc už jen 15 minut. Jde o to, aby ses nezastavoval ve chvíli, kdy si myslíš, že to musíš udělat. Vždycky udělej něco navíc."

Winton to udělal před válkou, kdy zorganizoval pro židovské děti vlakové transporty z Prahy do Británie. Musel sehnat doklady od Němců i od Britů, zajistit přijetí v britské rodině a složit kauci 50 liber. První vlak odjel z pražského Hlavního nádraží v květnu 1939 a celkem pěti vlaky se podařilo odvézt 669 dětí, jejichž rodiny za války z velké části zahynuly.

Jeho zásluhy pomohla zveřejnit historička holokaustu Elisabeth Maxwellová. Do povědomí veřejnosti se dostal, když o něm v roce 1988 natočila televize BBC dokument a on se ocitl ve studiu s lidmi, které zachránil. Winton ale vždy mluvil o svých zásluhách spíš neochotně. "Nebyla to velká část mého života... Byl jsem v Praze ani ne tři týdny," řekl.

A dlouho o nich nemluvil ani v soukromí. "Začala válka a pak... Jak to někomu řeknete? 'Jo, mimochodem, to jsem ti zapomněl říci...?' A po válce se všechny ty děti podle dohody měly vrátit. Věděl jsem, že o ně bylo postaráno, protože jsme zařídili náhradní rodiny."

Trochu zpochybňuje i dramatické okolnosti "znovuobjevení" dokumentů o celé akci, které podle britských listů jeho žena objevila při úklidu půdy. "Nikdy ty dokumenty nebyly tak ztracené, jak tvrdí noviny. Ale historie se hodně přepisuje. Nemohu si myslet, že o tom manželka vůbec nevěděla. Myslím, že ano. Ale to jsou věci, o kterých člověk nemluvil. Ona také zažila válku, Němci ji zavřeli v Kodani, protože pomáhala britským pilotům. Lidé opravdu nemluvili o tom, co se dělo během války," dodal.

Winton se nejen stará o své charity a poslouchá hudbu, ale zajímá se i o dnešní politiku. "Nemáte vládu a máte vést Evropu, že?" usmál se. "V mládí jsem byl politicky orientovaný a přátelil jsem se s levicovými politiky té doby - Aneurinem Bevanem, Staffordem Crippsem a dalšími. S dnešními politiky se už neznám, jen s naší poslankyní," dodal Winton, který nešetřil chválou na adresu bývalého českého prezidenta Václava Havla.

Sira Nicholase stále zvou na debaty a přednášky. "Všichni chtějí, abych mluvil o tom, co se stalo v roce 1939. Všichni chtějí připomínat, co se stalo v minulosti. Ale proč? Jak nám to pomáhá? Jak jsme se poučili? Vůbec nijak," povzdechl si pesimisticky.

"Jsem pesimista, pokud jde o povahu člověka," připouští. "Lidstvo se z dějin naprosto nepoučilo. Děláme to všechno znovu, všechny chyby se dělají znovu. Čím víc se všechno mění, tím víc je to stejné," připomněl francouzské úsloví. "Nynější ekonomický propad se opakuje každých deset let. Teď je to horší, protože lidé jsou chamtiví a nepoctiví. Ale kapitalistický systém zažívá pokles každých deset let. A všichni pokaždé předstírají, že jsou překvapení. Nevím proč," prohlásil.

"A na co se těším?... Chtěl bych žít dost dlouho na to, abych viděl konec krize, ale nepředpokládám, že se to stane," řekl Winton. Posteskl si také, že dříve bylo na všechno více času. "Když jsem letěl v roce 1938 do Jižní Afriky, letěli jsme kolem pyramid v Egyptě, takže jsem si je vyfotil. Když jsme je minuli, přišel pilot a ptal se, jestli jsem fotky stihl. 'Jestli ne, tak to otočím a obletíme je ještě jednou.'"

Poznámka: Obrázky byly převzaty z Wikipedia Commons a pocházejí z Wintonovy návštěvy v České republice v roce 2007. První ukazuje Nicholase Wintona na Pražském hradě (zdroj), druhá některé z "jeho dětí" v Kongresovém paláci na Wintonovu setkání se studenty (zdroj) a třetí Wintona s českými studenty tamtéž (zdroj).