Těchto textů zprvu využíval komunistický režim – bohatým je potřeba brát, chudým dávat, vše je dobré mít dohromady. Komunismus se snažil před určitou skupinou lidí zprvu působit jako nastolený nový řád, vycházející však z evangelií a epištol. Praxe nepochybně ukázala, že se jedná o myšlenky zcela nesmyslné a odtržené od reality. Ovšem i v rovině teologické a filosofické nemá sociální učení církve se světským socialismem či komunismem (téměř) nic společného.

V křesťanství je důležitá orientace na budoucí život, tedy eschatologická linie chování. Statků se vzdám proto, abych měl v nebi větší a bohatší odměnu. Pouštní otcové nepovažovali majetek či bohatství za zlo. Jen za něco co je zdržovalo či rozptylovalo od služby Bohu. Bohatý může vejít do nebeského království, jen je jeho soustředění se na Boží věci na tomto světě má ztížené. Je však volbou zcela svobodnou každého člověka, zda se pro život v chudobě rozhodne či nikoli. Socialismus je naopak ateistické a silně materialistické smýšlení o světě; jde mu o primární uspokojení tělesných potřeb lidí zde na zemi.

Důležitá je tak právě svoboda. Je zcela zásadní rozdíl mezi dobrovolným rozdělením se s druhým na základě lásky a násilnou kolektivizací statků. Hodnota křesťanství je mimo jiné v tom, že si každý člověk může dobrovolně volit, co bude dělat, zda bude vše obětovat Bohu, nebo naopak ho zcela opustí. Není žádný osud, žádný vnější tlak. Jen svobodné a dobrovolné rozhodnutí každého jednotlivce.

Zajímavý text nalezneme v druhém listu svatého Pavla do Korintu: „Nebylo by totiž dobré, že byste jiným v tísni ulehčili, a sami do ní upadli. Spíše má nastat jakési vyrovnání: za nynějších okolností to, co vám přebývá, jim přispěje v nedostatku, aby zase jejich přebytek doplnil to, co potřebujete vy.“ (2 Kor 8,13-14) Zde je vidět, že Pavel nehovoří pouze o hmotných záležitostech, ale také o statcích duchovních. To, co činní sociální učení církve sociálním, je právě starost a láska o jednotlivého bližního. Ne sociální spravedlnost nebo humanismus vycházející z toho, že by žádný člověk na světě neměl trpět nedostatkem, protože je člověkem, ale láska.

Láska je svorníkem dokonalosti. Je tím, co odlišuje člověka od zvířat a dává mu mimořádnou hodnotu v Božích očích. Nejedná se o nějaký zvláštní cit, ale o pohled na svět Božíma očima. Ano, má smysl pomáhat bezdomovcům, hladovějícím národům či narkomanům. Protože oni mají pro Boha hodnotu. Láska k Bohu se projevuje v lásce k lidem, která je zrcadlem našich duchovních hodnot a kvalit.

Křesťanství je sociální ve službě lásky, v touze po tom, aby každý člověk dosáhl spásy, plného společenství s Bohem. A právě tak je potřeba chápat slova Nového zákona. Boháč, kterému nevadí, že vedle něj trpí bližní, nemá zcela jistě velkou lásku k Bohu. Být bohatý není tedy z pohledu křesťanství zlo, ale spíše závazek. Možnost navíc jak sloužit láskou druhým.