Naše rodina obdělává půdu už po staletí. Stejně jako můj děd, otec, tak i já pěstuji zeleninu na nejúrodnější půdě v Hradci Králové. Dodáváme kvalitní české potraviny, které jsou zdravé, protože nejsou ošetřeny žádnými chemickými prostředky.

Zcela jinak tomu je v případě zeleniny ze zahraničí, kde jsou chemické postřiky povoleny. Zelenina dozrává po cestě v kamionu, a když si ji koupíte a zakousnete se do ní, zjistíte, že tak nějak ztratila svoji původní chuť. Další výhodou české potraviny je to, že jsou dohledatelné. To znamená, že já jsem ten, kdo ji sází, hnojí a sklízí. Žádné země Evropské unie. Těžko totiž zjistíte, jakým způsobem pěstují zeleninu v Polsku, Německu či Holandsku. Třetím důvodem proč kupovat české potraviny je to, že jsou domácí, naše. Čeští zemědělci dávají práci Čechům, pokud tedy mají zájem, kupují české stroje a peníze opět utrácí v České republice. Co se týče dopravního a ekologického zatížení, je pak minimální.

Češi vždy bývali dobrými zemědělci a i dnes umí vypěstovat kvalitní a zdravou zeleninu. Problémem je, že naši lidé o ni nemají zájem. Kupují potraviny dovezené ze zahraničí v domnění, že je to něco lepšího. Přitom jim nabízíme opravdu dobré a chutné zemědělské produkty.

Před pěti lety jsem zaoral sedm hektarů zelí. Nebyl to hezký pohled. Pluh rozřezával krásné, těžké a zdravé hlavy zelí. Bylo mi k pláči likvidovat plody své těžké práce kvůli tomu, že polské zelí bylo najednou levnější. Myslím, že vše není jen o penězích. Snažím se produkovat levně, ale ekonomické podmínky nejsou ve všech státech Evropské unie stejné.

Existuje možnost od zemědělství odejít, ale copak je možné zpřetrhat vazby k české půdě, Bohu a naší vlasti? Co by potom zbylo z naší krajiny, kdyby zmizely lány obilí, řepky, brambor? Nejsou zde jenom důvody ekonomické, ale také morální. V zemědělství se naučíte takové pokoře k božímu stvoření, jako nikde jinde.