Pokud chceme pochopit význam roku postupně nastávajícího, pak je potřeba se podívat na předchozí dvě témata a celou situaci uvážit v širším kontextu. Rok 2007 byl rokem eucharistie, tedy ztišení, modlitby, rokem vhledu do tajemství Trojce. Jednalo se tedy o období sbírání vnitřních sil, ujasňování si své křesťanské identity. Jinými slovy byl to rok kontemplativní. Byl následován etapou nové aktivity, Pavel byl apoštolem národů, mužem vycházející z hluboké zkušenosti modlitby, kterou přetavoval v mimořádně velkou aktivitu, směřující k hlásání božího slova, obhajobě pravd víry i k duchovnímu doprovázení velkého množství osob. Služby svátostí netřeba připojovat.

Tomáš Špidlík píše, že duchovní život má dvě základní roviny – kontemplaci a aktivitu, či chceme-li jinak mystiku a askezi. V životě křesťana jsou tyto složky zastoupeny v různé míře, avšak absence není možná jedna bez druhé. Cíl, který jen nám v prvé řadě předkládán je hledání vhodného způsobu rozvoje obou složek lidské spirituality, rozvoje v něm obě části tvoří křídla, povznášející našeho ducha blíže Bohu. Po letech akcelerovaným na tyto dvě složky diferencovaně je vhodný čas přistoupit k integrální formě duchovního růstu. V tomto není rozdíl mezi klerikem a laikem. Oba musí vší svojí silou směřovat k Bohu.

Druhou oblastí, která se před námi v roce kněží otevírá, je otázka naše přístupu ke svátostem. Je nutné stále znovu objevovat tajemství a význam křtu. Eucharistie jako mystického darování se a oběť Krista, která představuje zdroj života mystického a posilou pro život aktivní. Znovu objevovat milost Otcovi lásky ve svátosti smíření nebo čerpat ze studnice darů Ducha svatého přijatých při biřmování. Rok kněží je tak inspirací pro znovuobjevení hodnoty svátostí. A to i přes to, že klasická poučka říká, že pravoslavní nerozlišují příliš mezi modlitbou a svátostí, zatímco katolíci mezi nimi činí tlustou čáru. Možná se tak může také jednat o podmět k úvahám nad kvalitou osobní modlitby a nad tím, jaké jí ve svém životě dávám místo.

Třetím významným akcentem, který bych si dovolil zmínit, je znovuobjevení významu všeobecného kněžství, které je každému křesťanovi vloženo již během křtu a později rozvíjeno a prohlubováno přijímáním dalších svátostí. Osobně mám pocit, že právě tento bod může být pro mnohé laiky zcela novou a zásadní výzvou, nad kterou se doposud příliš nezamýšleli. Přitom právě všeobecné kněžství představuje klíč k přístupu k liturgii a otevírá zcela nové aspekty duchovního života.

Je tedy zřejmé, že ač právě vstupujeme do roku kněží, není to rok klerikální, určený pouze osobám ordinovaným, ale naopak otvírá možnosti duchovního růstu každého z nás, poskytuje dostatek námětů k zamyšlení se i ke všeobecné diskusi nad tématy, které doposud zůstávali ležet v širší společnosti poněkud ladem.