Po demokratickém převratu v naší zemi zavládl jakýsi marxismus naruby. Zatímco komunisté chtěli peníze zrušit, Václav Klaus a jeho družina zavedli heslo „O peníze jde až na prvním místě.“ Jde v ekonomice opravdu o peníze „až na prvním místě“?

V ekonomice podle mého soudu tak jak začínala a tak, jak byla dlouhou dobu postavena, šlo zejména o člověka. Jaký člověk je, jak se chová. Tomáš Aquinský začal odpovídat na otázky soukromého vlastnictví a peněz v rámci Sumy Teologické, zda mohu vlastnit dvě košile, když můj bližní nemá ani jednu. I v těchto otázkách vznikala ekonomie, co je to soukromé vlastnictví, máme na něj právo či ne. Ekonomie se od té doby rozrostla ve velmi velkou vědu, ale teoretická ekonomie spíše řeší modely chování jedince a lidské společnosti, než aby se zabývala byznisem nebo účetnictvím. Obojí přistup k penězům je špatný, obojí je přeceňování role peněz. Pokud chceme peníze zrušit, tak jim přikládáme příliš velkou hodnotu, protože zrušením peněz nic nevyřešíme. Pokud se soustředíme jenom na peníze, tak jim opět přikládáme velkou hodnotu, protože lidský život jen o penězích není a není. Je to jistě důležitá součást lidského života, zjednodušuje nám to vzájemnou transakci, soužití, ale těžko by někdo tvrdil, že žije jenom pro peníze nebo že je to nejdůležitější věc v životě.


Zdá se, že západní společnost blahobytu narazila na své hranice. Vidíte nějaké pozitivní východisko do budoucna?

Nemyslím, že bychom narazili všeobecně na hranice, narážíme na hranice konzumu, kdy neustálý „nedostatkismus“ naráží na „jáužnevímcobysmus“. Nechci teď vypadat jako moralista, ale jako ekonom reflektuji, že je to dáno tím, že jsme „studnici štěstí“ - abych použil termín českých bratří – redukovali na studnici konzumu či spotřeby. Tam je jistě mnoho štěstí, konzum a spotřeba je beze sporu studnicí štěstí, ale je mylné tvrdit, že je studnicí jedinou. Pokud jsme již saturováni, máme dostatek naplněných potřeb, tak se pojďme soustředit na jiné věci. Tady už žádné další štěstí nenajdeme, tady jsme studnu vytěžili do poslední kapky. Nyní bychom se mohli soustředit na jiné věci.


Jakou roli tedy hrají v ekonomii nehmotné statky, jako je kultura, filosofie, případně náboženství?

Není bez zajímavosti, že víc než polovina českého HDP je nehmotná – již nyní. V Evropě i u nás se už vlastně věci nevyrábí. Kdybychom dali 70% HDP vyspělých zemí na váhu, tak nic neváží. Váš magazín nic neváží a moje práce nic neváží. A pokud něco váží, tak například můj mobil váží velmi málo v poměru k tomu, kolik stojí. Je tu třeba sektor služeb a další sektory. Poslední desetiletí ukazují, že právě kultura je něco, co dělá naši civilizaci specifickou. Informace jsou dnes stejně dostupné prakticky na celém světa, ale je to kultura, která nás činí jinými, způsob, jak s informacemi naložíme.


Jak se jako ekonom díváte na financování církví? Ve světě existuje řada modelů, jaký je podle Vás nejvhodnější?

Domnívám se, že církve samy by se měly snažit o co největší nezávislost na státu. To je model, který existoval v prvotní církvi. Samozřejmě to vyžaduje větší spoluúčast od věřících, ale to je asi v pořádku.


A zcela na závěr: Jak se díváte na osobnost Ježíše Krista?

Použiju cítát z C. S. Lewise, který je, myslím, nejvýstižnější a mnoho křesťanů jej zná: Na Ježíše můžeme pohlížet jako na největšího lháře, nebo na největší nepochopenou postavu v našich dějinách, protože buďto to, co tvrdil, byla bláznivá lež, nebo záměrně mnoho lidí, očitých svědků nepochopilo a úmyslně vše převrátilo. V tom případě je největším nepochopeným ztroskotancem našich dějin. Nebo existuje možnost druhá, a to, že je skutečně tím, kým tvrdil, že je. Já věřím té druhé. Pro mě je osobnost Ježiše zajímavá v několika ohledech, jako historická postava, která zcela nepochybně změnila dějiny lidstva, a pak také, nebo zejména, jako osobnost výjimečná tím, která není mrtvá, právě naopak.

První část rozhovoru najdete zde

Tomáš Sedláček je hlavní makroekonomickým stratégem ČSOB a členem Národní ekonomické rady vlády (NERV).

Jeho nová kniha Ekonomie dobra a zla již čtvrtým měsícem kraluje oficiálnímu žebříčku nejprodávanějších knih v kategorii non-fiction (www.sckn.cz). Celkový prodej k dnešnímu dni dosáhl 20 000 kusů a titul se tak stal českým a slovenským bestsellerem. Nyní se překládá do angličtiny.

Sedláčkův blog na serveru Aktuálně.cz najdete na adrese: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tomas-sedlacek.php