Petra Dvořáková už není neznámá autorka. Jejím doslova raketovým startem jsou Proměněné sny, právem odměněné cenou Magnesia litera 2007. Nyní nám představila svou novou knihu, s netradičním názvem Já jsem hlad. Tato téměř holá věta je absolutně výstižná, jednoznačná jako hlas z hořícího keře „já jsem, který jsem“. Přirovnání, které mě napadlo, je bezesporu hodně neotřelé, ale kniha Petry Dvořákové je tak originální a syrově pravdivá, že se snad ani nedá jinak charakterizovat.

Už její prvotinu Proměněné sny jsem zhltala jedním dechem, z těch kontroverzních, nepřikrášlených svědectví mě mrazilo a podvědomě jsem očekávala nějaké pokračování, jakoby vysvětlení. Po novém titulu autorky jsem proto sáhla více než zvědavě a nezklamala jsem se - jde o volné pokračování, doplnění a dotažení Proměněných snů. Obě publikace se dokonce vzájemně prolínají, kapitolou převzatou z první knihy a přímo nazvanou Proměněné sny. Je to stěžejní kapitola, střed celého díla, autorka zde odtajňuje fiktivní Evu, přiznává, že vedla interview sama se sebou. Po takové zkušenosti se dá lépe pochopit i další sen, který doznal proměnu, krutou a nebezpečnou, zvanou mentální anorexie.

Zážitky prvního dětství formují každého z nás, mají zásadní význam pro všechno to, co má přijít v průběhu dalšího života. Následky citové deprivace jsou všeobecně známé; ale pokud máme to štěstí, že je nám dopřán dobrý start, pocit bezpečí, přijetí a důvěry, mělo by být všechno v pohodě. Jenomže tenhle scénář se může později zadrhnout, příčin je nepřeberně mnoho, nedají se často ani předvídat. Kdo jednou ztratí svůj ráj, bude ho stále hledat a je bohužel možné, že zabloudí do slepé uličky. Jednou z těchto bludných cest může být i to, co se označuje zkratkou PPP – poruchy příjmu potravy.

Donedávna jsem byla přesvědčená, že o mentální anorexii se už nedočtu nic nového. Jsem lékařka, a tak mám přístup k odborné literatuře, tu popularizující nemám čas sledovat a rozebírání možných psychologických vysvětlení mi připadá únavné. Kniha Petry Dvořákové je ovšem něco jiného, není v ní ani slovo zbytečné a na pouhých 130 stránkách podává všechno podstatné; kdyby neexistovaly žádné jiné publikace o diagnóze zvané mentální anorexie, stačila by tato jedna jediná. Je v ní obsaženo všechno – možné prvotní příčiny vzniklé v hlubokém dětství, míjení se ve vztahu s matkou, komplikované nacházení a přijetí svého ženství, zranění ve svém manželském a mateřském údělu, touha po vnitřní čistotě, po sebeurčení, a po něčem, co nás přesahuje. Je jasně definováno i to, že mentální anorexie ani zdaleka není záležitostí jen nezralých (pre)pubertálních dívenek a ujetých adolescentek; vyvrácení rozšířeného omylu o napodobování Twiggy a Barbie - ideál „krásy“ překvapivě vůbec nemusí být v popředí. Právě u žen odrostlých pubertě, u žen-matek, bývá základní příčinou touha dostat se ze sevření okolnostmi, které nezávisí na naší vůli. Pro Petru Dvořákovou takový spouštěcí moment představovala těžká nemoc jejího dítěte. Nebyla to příčina jediná, spíš ta pověstná poslední kapka, kterou přeteče naplněný pohár. Člověk zahnaný do kouta kolem sebe kope, to je logické. A pochopitelné je i to, že v takové chvíli se sčítají všechny traumatizující zkušenosti., u autorky to byl především její „proměněný sen“, (nespisovně řečeno držkopád) o řeholním společenství podobném andělskému chóru. Podstatné bylo i naprosté odcizení v manželství, ztráta zázemí. Zoufalé hledání bezpečné náruče je pochopitelné. Že ta ochotná náruč patřila knězi, to už je krutý výsměch osudu. O to horší, že ten vztah byl původně čistý. Petra musela vnímat pošpinění, jedinou obranou byl opět únik do „čistoty“ anorexie. Chronické hladovění aktivuje mechanismy přežití, sem patří i vyplavení endorfinů, hlad se stává drogou i spiritualitou, stírá rozdíl mezi extází a orgasmem, stává se mystickou zkušeností. Proměněná hostie přinesená milencem-knězem – je to svatokrádež, neskutečný sen nebo horor? Je to především HLAD, už ne jen pocit hladu, ale zosobněný hlad – „já jsem hlad“. To je důvod, proč se zdržuji jakéhokoliv soudu. Jsem ráda, že podobně uvažoval i zpovědník, kterého autorka vyhledala na své cestě k uzdravení.

Obdivuji autorčinu odvahu k tak otevřené výpovědi. Není to samoúčelné, masochistické obnažování svého nitra, je to silné svědectví.

Ilustrační fotografie Věry Stuchelové, které tvoří výtvarný doprovod, jsou dokladem, jakou výpovědní sílu může mít černobílá fotografie. Publikaci uzavírá doslov MUDr. Miroslavy Navrátilové, stručně a výstižně vysvětlující, co znamená jeho nadpis – Zákeřná diagnóza.

Petra Dvořáková: Já jsem hlad, Host Brno 2009, 140 stran, 219 Kč

Hana Farná je lékařka ve VFN Praha