Jedním z hlavních důvodů pro zbrojení je strach. Strach o vlastní bezpečnost. O bezpečnost svých blízkých. Svého národa. Svých vydobytých pozic.
Václav Klaus ve svém nedávném projevu zmínil, že by naše armáda měla primárně sloužit obraně naší vlasti. Ne každý s ním však souhlasí. Do tábora odpůrců můžeme čerstvě řadit také mladé věřící, kteří se sešli 7.-9. listopadu v San José.

Prezident Kostariky Óscar Arias podepisuje petici Arms Down!Hlavní město Kostariky hostilo úvodní konferenci mezináboženské kampaně „Arms Down!“, jejíž organizaci zaštiťuje mládežnická část Religions for Peace. (O rozhodnutí zahájit tuto kampaň Christnet.eu informoval v článku Braňte nás odzbrojením!) Exotická lokalita Latinské Ameriky byla zvolena pro zahájení roční kampaně z jednoho prostého důvodu: Kostarika je jednou z mála zemí světa, která nemá stálou armádu (zrušila ji hned po druhé světové válce) a zasazuje se o mírové řešení sporů ve svém regionu. Stala se také třetí zemí světa mající ministerstvo míru. Není tedy divu, že svou podporu mladým věřícím vyjádřil i prezident této země a nositel Nobelovy ceny míru, Óscar Arias Sánchez, který se stal prvním signatářem petice shrnující jeden ze tří cílů kampaně: přesun části financí z armádních rozpočtů do rozpočtů rozvojových.

Rozumné využití zbytečných výdajů na zbrojení
Podle Stockholm International Peace Research Institute bylo na zbrojení v roce 2008 vynaloženo 1.464 bilionu amerických dolarů. Jen desetina této částky by stačila k plnému dosažení tzv. Millennium Development Goals vyhlášených OSN.
Účastníci konference se zavázali, že se budou spolu se svými organizacemi a náboženskými komunitami zasazovat o přesun do očí bijících zbytečných armádních výdajů na rozvojové projekty. To se samozřejmě lehce řekne, ale těžko dělá, neboť zbrojní průmysl má poměrně dlouhé prsty. 
Příklady, které ukazují, že nejde o předem prohraný boj, uvedl jeden z iniciátorů Gothenburského procesu, švédský katolík Peter Brune. Společným úsilím švédských církví a náboženských komunit v řadě zemí na jižní polokouli se jim podařilo částečně omezit enormní vývoz švédských zbraní do Afriky. Vycházeje z tohoto příkladu, nebylo by naplněním prorockého poslání českých církví postavit se proti prodloužení pronájmu Gripenů (či nákupu jiných stíhaček) a investice uspořených prostředků do vzdělávání či sociálních služeb?

Všudypřítomné konvenční zbraně
Druhým cílem kampaně Arms Down! Je omezení šíření a zneužívání konvenčních zbraní. 
Ačkoliv má většina států jisté kontrolní mechanismy snažící se bránit volnému obchodu s konvenčními zbraněmi, jde často o patetické úsilí několika idealistů vystavené tlaku těch, kteří na zbraních vydělávají (viz např. letošní projednávání novely zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem). Kampaň mladých věřících se proto zaměřuje na vyjednání co nejsilnější Smlouvy o obchodu se zbraněmi (Arms Trade Treaty), jejímž iniciátorem je právě kostarický prezident Óscar Arias.
Oblastí, ve které náboženské komunity již sehrály výraznou pozitivní roli je výroba, obchod a používání min a kazetové munice (cluster munitions). Proto je jenom logické, že se kampaň Arms Down! bude zasazovat o co nejpřísnější implementaci mezinárodních smluv sjednaných pro tuto oblast v uplynulých letech.

Hrozba atomových zbraní?
Ačkoliv se může zdát, že po konci studené války přestala být hrozba použití atomových zbraní tak velká, zúčastnění experti jsou opačného názoru. Podle iniciativy Mayors for Peace, kterou v San José reprezentoval Pol D'Huyvetter, je riziko použití atomové bomby v současnosti ještě větší než v době bipolárního světa. Tehdy totiž u červených tlačítek seděli relativně rozumní vůdci, kteří byli daleci jejich zmáčknutí. V dnešní době se však jaderný klub rychle rozšiřuje a hrozí nebezpečí, že červená tlačítka budou mít na dosah ruky diktátoři či teroristé, kterým je osud života na Zemi celkem jedno. Nedojde-li tedy k odzbrojení současných jaderných velmocí, bude se jaderný klub rychle rozrůstat a zvyšovat nebezpečí jaderného konce naší planety.
Zmíněná organizace Mayors for Peace byla založena starosty Hirošimy a Nagasaki, kteří si dali za cíl úplné jaderné odzbrojení do roku 2020. To zní na první pohled jako bláhové přání. Technicky nicméně není nemožné a metoda, kterou zvolili pro dosažení svého cíle je minimálně zajímavá: zapojit do svého snažení co nejvíce starostů světa. Filosofie je to jednoduchá: získat starosty není zase tak náročné a v případě vysoké podpory municipalit je pro (potenciální) jaderné země těžké tvrdit, že v jaderném zbrojení jen následují hlas svého lidu.
Novozélandský postup k jadernému odzbrojení popsal odtamtud pocházející aktivista Alyn Ware: vyhlašování zón bez jaderných zbraní na místní úrovni (bezjaderná škola, bezjaderné hřiště, bezjaderné město atp.). Toto vyhlašování se stalo masovým a vyústilo v bezjaderný Nový Zéland.
Mladí účastníci konference se tedy zavázali k práci na třetím cíli kampaně: likvidace jaderných zbraní (samozřejmě jiným způsobem než rozmetáním naší planety). K naplnění tohoto předsevzetí spolupracují právě s Mayors for Peace a řadou dalších nevládních i vládních iniciativ.

Co dál v krajině české?
Ačkoliv je problematika zbrojení českým církvím poněkud vzdálená, stálo by jistě za zamyšlení, jestli by se čeští věřící neměli více zasazovat o snižování veřejných prostředků směřujících do oblasti destrukce – a jejich použití k rozvoji naší společnosti. Protože pocitu bezpečnosti dosáhneme spíše budováním vzájemné důvěry než držením ničivé techniky na vyšší úrovni, než mají naši sousedi.

Foto: Prezident Kostariky Óscar Arias podepisuje petici Arms Down! (Religions for Peace)