Pochází z Moravy, ale celá desetiletí již působí v Římě. Jako teolog, filozof a spisovatel se kardinál Tomáš Špidlík stal uznávanou autoritou vědeckého světa. Je jedním z největších znalců východního křesťanství s letitou pedagogickou praxí a širokou publikační činností. Neoddělitelnou součástí Špidlíkovy osobnosti je i jeho humor. Proslul například výrokem, že je třeba dožít se 90 let, protože po tomto věku z hlediska statistiky umírá už jen málo lidí. Toto životní jubileum oslaví ve čtvrtek.

Kardinálem jmenoval Špidlíka v roce 2003 papež Jan Pavel II. Jezuitský duchovní se tak po Miloslavu Vlkovi stal 21. kardinálem z českých a moravských diecézí. Špidlík patří k těm, kteří mohli zesnulého papeže nazývat svým přítelem. O tom, že český teolog má ve Vatikánu renomé svědčí i to, že před volbou nástupce Jana Pavla II. přednesl konkláve duchovní úvahu (volby se kvůli věku nad 80 let již nemohl zúčastnit). V Itálii žije Špidlík přes 50 let. Tvrdí, že vždy se cítil jako Čech, druhý domov si ale zamiloval a našel tam přátele.

Akademickou dráhu začal v roce 1955 poté, co obhájil doktorát na Papežském institutu východních studií. Působil na Gregoriánské univerzitě, ale i na vysokých školách v Americe či v Africe. V roce 1995 vedl jako třetí Slovan v historii církve duchovní cvičení (takzvané exercicie) pro papeže a vatikánskou kurii. O rok později byl pověřen spoluodpovědností za teologickou a uměleckou projekci při výzdobě soukromé kaple Jana Pavla II. Podílel se na ní sochař Otmar Oliva, Špidlík sám navrhl libreto pro mozaikovou výzdobu.

Kardinál se narodil 17. prosince 1919 v chudé rodině v Boskovicích na Blanensku. Po maturitě začal studoval na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně češtinu a latinu. Když byly ale vysoké školy uzavřeny nacisty, vstoupil Špidlík do noviciátu jezuitského řádu. Po obsazení řeholního domu Němci dokončil studia na Velehradě. Po únoru 1948 odešel studovat teologii do nizozemského Maastrichtu, kde byl později vysvěcen na kněze a vyslán do Říma.

Do komunistického Československa se Špidlík už nevrátil. V roce 1951 začal pracovat ve Vatikánském rozhlasu a spojení s rodnou zemí udržoval prostřednictvím oblíbených promluv. Od roku 1984 byl poradcem Kongregace pro svatořečení, později i poradcem Kongregace pro východní církve. V roce 1990 Špidlík sice odešel do důchodu, nečinnosti se ale neoddal. Stále pracuje a cestuje. Je inspirátorem založení centra pro východní studia Centrum Aletti v Olomouci.

Špidlík je nejen vědcem, ale i barvitým popularizátorem a vypravěčem. Počet publikací, které napsal, je obrovský. K těm nejvýznamnějším patří Ruská idea nebo Spiritualita křesťanského východu. V době totality patřily jeho česky vydávané a do Československa pašované knihy k tomu nejzajímavějšímu, co zde mohli křesťané a další zájemci číst. V některých Špidlíkových dílech si ale na své přijdou i nejmladší čtenáři, kterým věnoval knihy Bajky o moudré sově či Profesor Ulipispirus a jiné pohádky.

V roce 1998 tehdejší prezident Václav Havel udělil Špidlíkovi za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Česká biskupská konference jej v roce 2002 ocenila Řádem svatých Cyrila a Metoděje za jeho celoživotní dílo. Špidlík je také nositelem řady čestných doktorátů z různých světových univerzit, včetně Prahy a Olomouce. V roce 2003 mu Itálie jako prvnímu českému občanu udělila Zlatou medaili za zásluhy o kulturu a umění.

Reportáž a fotogalerie z oslavy výročí v papežské koleji Nepomucenum