Znovu objevovaný Kalvín

Rozpaky nad charakterem a vlivem Jana Kalvína se projevily již v samotné ochotě zúčastnit se oslav jeho výročí. V Čechách jsem se nesetkal s výraznějšími oslavnými tendencemi; ani při namátkovém průletu českým internetem není lehké narazit na mnoho článků a pořadů k tomuto jubileu (Magazín ChristNet uveřejnil články 500. narozeniny Jana Kalvína a Klausův CEP diskutoval o Janu Kalvínovi).

Když mi někdy před rokem přišla od zahraničních kolegů pozvánka, abych se přidal k zástupu (nejen) teologů věnujících rok 2009 Kalvínovi, obratem jsem ji smazal. Nepovažoval jsem takové zaměření za vhodné využití času a nemyslel jsem si, že by bylo co slavit: až tak silnou nechuť jsem cítil. (Ano, četl jsem Svědomí proti násilí /Castelliův zápas s Kalvínem/ od Stefana Zweiga – jeden z hlavních projevů a zdrojů novodobých předsudků vůči Kalvínovi. A vzhledem k tomu, že S. Zweig patří mezi mé oblíbené autory, nechal jsem se jím ovlivnit.)

Můj pohled se začal měnit poté, co jsem se usadil ve Francii. Zjistil jsem, že mé předsudky sdílí většina reformované populace. A to aniž by od Kalvína mnoho lidí něco četlo či se s ním snažilo blíže seznámit (včetně pastorů, kteří Kalvína naposledy viděli při svých teologických studiích).

Přesto řada intelektuálů využila 500. jubilea k tomu, aby si od Kalvína něco (znovu) přečetli. A začali objevovat, že to s tímto strůjcem francouzské reformace nebude zase tak špatné; že jeho dílo může být aktuální i pro současnost. Nadšení znovuobjeveným reformátorem přerůstalo až do takového rozměru, že se v neděli z kazatelen reformované církve ozývalo více citací Kalvína než biblického textu a slyšet nebylo jiné zpěvy než žalmy.

Odborníci zabývající se Kalvínem využili jeho jubilea k přesvědčení vydavatelů o tom, že by stálo za to věnovat trošku více publikačního prostoru osobnosti, která se zasloužila o francouzský jazyk snad  v takové míře jako Jan Hus o rozvoj češtiny. Práce to nebyla jednoduchá, ale i tak je možno říci, že rok 2009 byl jedním z nejbohatších, pokud jde o počet vydaných knih napsaných samotným Kalvínem či jeho dílu a životu věnovaných (jejich přehled viz stránky Féderation protestante de France).

Lidé věnující čas studiu Kalvínových textů byli často zváni k přednáškám v rámci sborů, farností a obcí. Většina z těch, se kterými jsem hovořil, byla překvapena širokou účastí a zájmem o osobu a učení Jana Kalvína. A ačkoliv byla témata diskusí různá, vždycky se, jak poznamenal historik Hubert Bost, setkali s otázkami ohledně predestinace a náboženské netolerance (upálení Serveta).

Jean-Luc Mouton, redaktor Réforme, který napsal popularizující knihu Calvin (Editions Gallimard), vyjádřil své překvapení nad tím, že ještě větší zájem o znovuobjevování Kalvína než mezi reformovanými našel v evangelikálních kruzích. To svědčí o zajímavém „zpětném importu“: Kalvínovo učení bylo výrazně přijato a rozpracováno v anglofonních zemích, odkud se s misionáři vrátilo zpátky do Francie.

Kromě toho, že je Kalvín obecně považován za zastánce „zvrhlé“ dvojí predestinace a že je vykreslován jako netolerantní theokrat, bývá jeho osoba spojována s rozvojem moderního kapitalismu. Představa, že by kalvínská morálka tvořila jádro kapitalismu, se v odborných kruzích už příliš nedrží; přesto jsou zde některá zajímavá spojení mezi frankofonním teologem a světem komerce.

Jedním z nich je marketingová stránka oslav Kalvínova výročí. Doporučuji podívat se na množství upomínkových předmětů s kalvínovskou tematikou, které je možné koupit jak v kamenných obchodech, tak online: samozřejmostí jsou knihy, časopisy, CD, DVD, plakáty a známky, ale prodávají se také čokolády, piva (tradiční Calvinus), vína, kalendáře (CALVINdrier) nebo busty. K tomu, aby mohl Kalvín konkurovat Benediktu XVI., snad chybí jenom pálenka, náramky a přívěšky na klíče (srovnejte, co se prodávalo při papežově návštěvě v USA).

Udivený pozorovatel se nemůže nepozastavit nad otázkou: A co na to obrazoborecký reformátor?

Ráno po oslavách většinou přichází vystřízlivění a návrat do rutiny každodennosti. Svým způsobem to platí i o Kalvínově jubileu: těžiště zájmu se přesouvá k jiným osobnostem a tématům. Ale probuzený zájem o učení Jana Kalvína je  vidět stále: čím se člověk jednou zabývá, to v něm (aspoň trošku) zůstane.

Dlouhotrvajícím důsledkem loňských oslav je rozbití některých předsudků a stereotypů, které řada lidí o osobě a učení Jana Kalvína měla. To je podle mne jeden z klíčových aspektů připomínání si výročí významných osobností. Proto je mi trošku líto, že se Kalvínovým jubileem v Čechách nezabývalo více lidí.