Řím jmenoval nového pražského arcibiskupa a já měl po delší době v lůně matky církve opět důvod k radosti. Trochu se ta volba očekávala, já osobně jsem si ji přál. Je to tedy vítězství mého kandidáta.

Okamžitě po jeho jmenování vyšli se svými moudry na světlo světa novináři a hovořili hlavně o dědictví po jeho předchůdci. Zdědil prý po něm trojí problém: majetkové křivdy, určení vlastnictví pražské katedrály a nedořešené vztahy s Vatikánem. Budiž. Více od českých novinářů čekat nemůžeme.

• Nový arcibiskup zdědil, nikoli od svého předchůdce, především staré ovce. Není povolán primárně do role vyjednavače se světskou mocí, ale je poslán coby pastýř ke svému stádu. A v tomto směru vidím jeho úlohu možná složitější a infarktově mrtvičnatější, než onu, kterou mu přisuzují novináři. Pokud kdosi přirovnal katolickou církev v Čechách k mlýnu, který sice ještě klape, ale už nemele, měl pravdu. Neméně blízké může být i tradiční přirovnání k ovčinci, ve kterém jsou sice ještě nějaké ovce, ale vlny už mnoho nevydávají.

• Nový arcibiskup zdědil v Čechách církev, která upadá do bezvýznamnosti. Část českého národa ji pasivně trpí, další část toleruje, zbytek ji nemá očividně rád. Řeči o tom, že těch ateistů u nás není zase tak moc, a proto jim říkejme raději „plaše zbožní“, jsou jen chlácholivým sebeklamem.

• Nový arcibiskup zdědil náboženskou praxi, která je v postupném a znatelném úpadku. Kostely se vyprazdňují, pokud ještě tu a tam někdo živý vstoupí, jde většinou o ovečku třetího věku. Přirozeným úbytkem se časem ztratí i ona. Kněžím potom zůstane více starostí s nevyužitými ovčíny než s péčí o ty, kteří by do nich měli přicházet. Na teologických fakultách by se měl pomalu rušit obor pastorální teologie a nahradit ho oborem stavební údržba.

• Nový arcibiskup zdědil také ovečky, které, neodchází-li skrze přirozený úbytek dveřmi, přeskakují dobrovolně přes ohradu ven. Ty přemýšlivější a duchovně náročnější proto, že nenachází v ovčíně kvalitní potravu, ale jen staromódní, nudné, stále se opakující klišé a především časově neadekvátní a k praktickému životu nepoužitelné prefabrikované granule. Pokud se vrací některá ze zatoulaných, nachází často prázdný žlab.

• Nový arcibiskup zdědil také kněžstvo. Prořídlá skupina jeho pomocníků v terénu je zčásti přestárlá, zčásti ještě nezkušená, zčásti nemocná, unavená a zčásti problémová. Pokud někteří svůj úřad ještě neopustili zcela ve smyslu kanonického práva, vnitřně tápou na cestě ke kněžské identitě, což ve větším měřítku platí také o laicích, kteří se s vlastním křesťanstvím nedovedou identifikovat.

• Nový arcibiskup zdědil i správu území s dvěma tzv. teologickými fakultami, kde studují z veliké části laici, z ještě větší části pro církev naprosto nepoužitelní. Vzhledem k tomu, že se celé naše školství dostalo tam, kam se dostalo, muselo s sebou zákonitě stáhnout i obě instituce nesoucí ve svém názvu slovo bohovědné.

• Nový arcibiskup podědil mimo jiné i zkušenosti církve s rozpačitostí a bezradností. Markantně je předvedl Církevní plenární sněm. Během jeho několikaletého jednání o něj byl menší zájem, než se čekalo, a po jeho skončení už dneska nikdo z laiků ani kněží neví, jak to všechno nakonec dopadlo.

• Nový arcibiskup podědil také v církvi zavedenou „logiku fasádníků“, kteří církev - onen avizovaný dům ze skla - permanentně nahazují s tendencí zakrývat skvrny, kterým by nejvíce pomohlo, kdyby se dostaly na světlo Boží.

• Nový arcibiskup, který za minulého režimu sám trpěl pro církev umlčenou, podědil dnes církev mlčící. V zemi, kde bují tisíc a jedno negativum, v zemi, kde se předhání lež s nenávistí a podvod s násilím, kde už to pomalu vzdávají i pravda a láska, měla by být církev znamením odporu a neměla by mlčet. (…bohudíky konečně promluvila, když ČBK vydala vyjádření k XXI. zimním olympijským hrám ve Vancouveru!)

Ale dost o dědictví otců. Blíží se den, kdy nový arcibiskup převezme svoji funkci oficiálně. Nevyhne se blahopřáním. Budou jistě dobře míněná. Osobně se domnívám, že místo gratulačních frází bychom měli všichni s tímto mužem činu od samého začátku spolupracovat, být mu k dispozici! Otec arcibiskup je řeholník, tedy týmový hráč, a to je pro nás, pro církev, veliké plus. Dovede spolupracovat. A v tom je výzva.

Přesto si na závěr neodpustím vyslovit k otci arcipastýři také svoje příležitostné, (arci)ovčí blahopřání. A když už, tak rovnou dvě. V den jeho nástupu do úřadu bych mu popřál silný hlas, kterým by probudil celý ovčín z letargie. A druhé? Až v den svých pětasedmdesátin dá Římu svoji službu k dispozici a ohlédne se zpět, aby našel alespoň trochu té ovčí vlny. Ne jen starý, beraní trus.

Doc. MUDr. ThDr. Mgr. Max Kašparů Ph.D. je psychiatr, teolog a spisovatel