The American Church in Paris přivítal ve dnech 16. až 18. března jednoho z nevýznamnějších současných teologů, Jürgena Moltmanna, aby proslovil sérii postních zamyšlení nad tématem Kříže a Utrpení. Ve třech hodinových přednáškách a následných diskusích tak bylo umožněno desítkám frankofonních a anglofonních posluchačů nahlédnout do života a díla tohoto světově proslulého myslitele.
Všechny tři večery byly neseny tématem utrpení a do jisté míry také vášně (v angličtině i ve francouzštině totiž funguje hříčka se slovem passion, které znamená jak utrpení, tak vášeň či zanícení). Ačkoliv se v předvelikonočním čase nabízí především tematika utrpení Krista, profesor Moltmann ve všech svých proslovech vycházel z utrpení lidského. Z utrpení, které výrazně zasáhlo do jeho života a smýšlení celé jeho generace: utrpení druhé světové války a šoa.

Utrpení Krista – lidské vyjádření Božího soucítění
První přednáška byla zaměřena na dvě klíčová místa pašijního příběhu: Getsemane a Golgota. Dvě místa, na kterých vidíme trpícího Krista. Člověka a Božího syna trpícího odloučením od Boha, zažívajícího nezvyklé ticho ze strany Boží, které je pociťováno jako naprosté opuštění. Nejde si neklást otázku: kde byl v tu chvíli Bůh? Co v daný okamžik dělal?
Moltmannova odpověď je jednoznačná: když Kristus podstupoval utrpení smrti, Bůh trpěl smrtí svého jediného Syna. Můžeme tomu rozumět následujícím způsobem: na konci našich životů zakusíme proces umírání, ale nikoliv smrt, protože sami sebe přežít nemůžeme; v těch však, které milujeme více než náš život, prožíváme smrt, kterou musíme přežít – a následně musíme v životě s mrtvým pokračovat.
Tato zkušenost přeživšího je u Moltmanna výrazně svázána s bombardováním Hamburku v červenci 1943. Smrt byla doslova všude okolo něj: vedlestojícího kamaráda roztrhala bomba na kusy. Jenom lehce zraněný mladík si nemohl neklást otázku: Proč jsem přežil zrovna já?

Utrpení Krista – Boží solidarita s obětmi
Ježíšovou první volbou byly oběti násilí a bezpráví, neboť přišel hledat, co zahynulo. Na této cestě se sám stal obětí nespravedlnosti a násilí. Přinesl však Boží spravedlnost obětem, které skrze ni našly nové sebevědomí a byly vzkříšeny k novému životu.
Ačkoliv stály oběti ve středu Ježíšovy pozornosti, nedá se to samé říci o naší kultuře. Ta je od nepaměti soustředěna na hříšníky a zločince: katolíci mají svátost smíření pro zlo páchající věřící a  protestanti nauku o ospravedlnění pro hříšníky; speciální nápravná péče je věnována pachatelům trestné činnosti. Ale kam se poděly oběti trpící násilím a bezprávím?
Jürgen Moltmann proto navrhuje zavést svátost osvobození (smíření) pro oběti. Měla by tři stádia:
  1. Otevření prostoru pro to, aby se oběti mohly vykřičet z utrpení, kterým prošly. Tak jako kněží naslouchají zpovědím kajícníků, musíme se naučit naslouchat zpovědím obětí.
  2. Pozvednutí zkroušených srdcí k Bohu, zvednutí se z prachu ponížení a nabytí nového sebevědomí. I oběť potřebuje konverzi: nikoliv však obrácení od viny, ale radostné vzkříšení od utrpení k novému životu.
  3. Odpuštění těm, kteří se vůči oběti provinili a nabídnutí nového společenství.

Co znamená Kristovo utrpení pro Boha?
Profesor Moltmann je známý obhajobou trpícího Boha: pokud by Bůh nemohl trpět, Kristovo utrpení by muselo být vnímáno jako pouhá lidská tragédie jednoho žida z Nazareta. Pokud by Bůh nebyl schopen utrpení, nebyl by ve skutečnosti schopen ani slitování a lásky. 
Bůh podle Moltmanna netrpí jako my z nedostatečnosti bytí – Bůh trpí láskou ke svému stvoření. Boží utrpení je aktivní a tvořivé: je otevřeností druhým a pro druhé, je otevřením vášnivé lásky.

Kristův Kříž ve světle Božího vzkříšení
Skrytým záměrem zamyšlení nad utrpením Krista v horizontu příběhu utrpení lidstva bylo dotknout se hloubky kříže a udělat místo velikonoční radosti. V okamžicích plných utrpení se totiž ještě ve větší míře vyskytuje Boží milost.
Profesor Moltmann nám všem přeje požehnané Velikonoce.

Foto: autor