Sv. Dominik Guzmán přinesl do tehdejšího řeholního života velkou změnu. Se svým "Contemplata aliis tradere" usiloval o to, aby jeho "Bratři kazatelé" byli lidem blízko. Proto se dominikánské kláštery stavěly vždy ve městech a důkladná příprava byla věnována kázání, aby řeholníci aktivně ohlašovali Boží Slovo - "Veritas". Naše kostely navštěvuje pravidelně velmi malé procento občanů, jakou roli v tomto zvěstování a v přibližování se dnešnímu člověku může mít "mediální kazatelna", neboli televizní vysílání, internet a film?

Sv. Dominik ve svém životě uskutečňoval dvojí formu hlásání: osobní rozhovor a kázání. Vzpomeňme na jeho celonoční rozhovor s majitelem zájezdního hostince, kde přespával. Bezprostřední kontakt, kdy je možné klást otázky a dávat na ně odpovědi, je dominikánské specifikum. Dominikáni nekázali původně v kostelích, nýbrž na náměstích. Představme si jakýsi Hyde Park, ovšem v rámci společnosti pravděpodobně mravnější, než je ta naše. Moderní prostředky dnes dávají možnost oslovit mnohem větší množství posluchačů, vyžadují ale i jiný způsob práce ze strany kazatele. Film přináší určitý příběh a děj, je to jiná rovina, jedná se o sdílení formou, má určitou uměleckou kvalitu, podobně jako Bible má velikou rozmanitost forem. Domnívám se, že prostřednictvím moderních prostředků jako filmu, internetu a televizního a rozhlasového vysílání je také možné dobře předávat Boží slovo.

Střední generace s vděčností vzpomíná, jak dominikán O. Jiljí Ludvík Dubský, převor v ilegalitě a farář u sv. Jiljí v Praze, v 70. letech promítal pravidelně pro děti a mládež v kapli Svaté Zdislavy diapozitivy a filmy s duchovní tématikou dovezené ze zahraničí. Zásahem komunistického církevního tajemníka a silným tlakem tajné policie mu tato činnost nakonec byla znemožněna a navíc nesměl nadále v kostele nosit ani svůj bílý řeholní oděv. Myslíte, že v době, kdy jsme konečně dosáhli náboženské svobody, by bylo vhodné rozvíjet ve farnostech Vaší arcidiezéze také tyto formy pastorace, jakými jsou audioviziuální prostředky?

Používání audiovizuálních prostředků považuji při pastoraci za něco samozřejmého. V rámci každé diecéze existují pastorační a školská centra, která s těmito prostředky nejen pracují, nýbrž vytvářejí určitý archiv, banku dat, ze které je možné si tyto prostředky obstarávat.

Televize Noe uvádí řadu hodnotných programů s náboženskou tématikou a stala se nedílnou součástí života mnohých našich věřících. Přesto se objevují i hlasy, které touží po tom, aby např. byla vysílána každý den mše svatá v přímém přenosu, modlitba svatého růžence, a naopak, aby se upustilo od pořadů se světskou tématikou, kterou můžeme vidět snadno na jiných televizních kanálech. Co si o tom myslíte?

Televize Noe hledá stále nové a nové posluchače. Zůstává i pro mne dost těžko řešitelnou otázkou, zda tato stanice má být pouze náboženským kanálem, tak jako to známe např. v případě americké EWTN. Domnívám se spíše, že je zapotřebí, aby televize Noe šla svou vlastní cestou a nestala se pouze ryze náboženským vysíláním.

Myslíte, že náboženské vysílání v rámci České televize dostatečně oslovuje křesťany a i ty, kteří stojí mimo církevní společenství?

Co si myslím o náboženském vysílání není zcela relevantní, protože svým postavením v církevní službě nejsem typickým divákem České televize. Myslím, že snaha těchto redakcí je velmi záslužná a spíše bych ji podpořil.

Jak vzpomínáte na nedávné setkání v pražské katedrále s filmovým režisérem Jiřím Strachem a jeho štábem, při natáčení filmu "Santiniho jazyk"?

Myslím si, že nový film "Santiniho jazyk" patří do určité vlny filmů, které se snaží současnému, především mladému divákovi přiblížit nejen určité umělecké hodnoty, nýbrž i dát některé etické hodnoty a rovněž klást metafyzické, tedy potažmo i náboženské otázky. Je to i jedna z důležitých forem práce v samotné církvi.

Chystáte se navštívit 45. Mezinárodní filmový festival, který se bude konat letos v červenci v Karlových Varech? Co byste vzkázal při této příležitosti jeho pořadatelům a filmovým tvůrcům?

Festivalu se nezúčastním, nejsem odborník a můj pracovní program je opravdu velmi plný. Navíc si myslím, že moje přítomnost by nijak neposunula filmovou tvorbu dopředu. Přeji nicméně všem filmovým tvůrcům i pořadatelům festivalu mnoho zdaru a jeho účastníkům nejen pobavení, nýbrž i mravní růst a důkladné zamyšlení nad životem.

Otče arcibiskupe, děkuji za rozhovor.

Foto: archiv pražského arcibiskupství.