S Vaším nástupem do funkce ministra kultury se zjevně změnil postoj k církvím. S jakými plány v církevní oblasti jste na ministerstvo přišel a čím jste se lišil od svého předchůdce Pavla Dostála?

Nechtěl bych komentovat jednání mého předchůdce. Pavel Dostál byl velmi nemocen a obklopen nedobrými lidmi. Co se mě týče, je známo, že církve jsou horký brambor, který si přehazujeme už od první republiky, a to je podle mého názoru špatně. Dokonce si myslím, že je špatně, že církve jsou zařazeny pod ministerstvo kultury. Domnívám se, že problematika církví by měla mít samostatný odbor na vládě. Na úřadě vlády by měl mít církevní odbor tak 5 či 7 lidí a ti by se měli církvím věnovat. Protože ať už jsou církve pod kulturou či vnitrem, tak je to vždy zástupné a trochu rušivé pro daný rezort.

 Do církevní problematiky jsem vstoupil proto, že jsem měl pocit, že tu není něco v pořádku a některé věci se mi nelíbily. Jsem sociální demokrat a jsem věřící člověk. Už od roku 1990 se zanedbala systémová komunikace s církvemi. Někdo může říct, že byl fofr, jiné starosti, ale já myslím, že duchovní věci jsou ty nejpodstatnější, od nich se pak odvíjejí ty praktické. Po nástupu do funkce jsem zjistil, že tu nikdy ze strany státu nebyl veden dialog s církvemi, a proto jsem tento dialog se všemi tehdy registrovanými církvemi začal. Bylo jich celkem 26. Rozhovory probíhaly každý týden a za ministerstvo tu byli nejen zástupci ministerstva, ale i vysokých škol a také nestranní odborníci.

 Z toho jsme pak čerpali matérii k tomu, aby se mohly věci s církvemi řešit, tedy tzv. - jak se tomu nesprávně říká - církevní restituce, smlouva se Svatým stolcem, následovaly by i smlouvy s ostatními církvemi, protože církve jsou rovnoprávné. To vše jsem měl v plánu, ale nedošlo k tomu, protože přišly volby, které pro nás nebyly vítězné, a další 4 ministry toto téma natolik nezajímalo. Přesto jsem vděčný za to, že jsem více než půl roku mohl vést s církvemi dialog. Napravovali jsme ad hoc i určité záležitosti, třeba i majetkové, napravovali jsme spolu s Ministerstvem práce a sociálních věcí např. záležitosti řádových bratří a sester ohledně péče o ně – kdo je pro ně osoba blízká a podobně (za velkého přispění ministra Škromacha). Vyřešilo se tehdy mnoho věcí a velice odborně na tom pracovala paní náměstkyně Kalistová. Chtěl jsem tedy napravit určité nespravedlnosti a nedorozumění.

 

Viditelnou změnou po Vašem nástupu na ministerstvo byla výměna ředitelky církevního odboru RNDr. Řepové, která byla u církevních představitelů mimořádně nepopulární kvůli svému nedůvěřivému, až podezíravému přístupu k církvím. Co bylo důvodem její výměny?

 Cítil jsem zde disharmonii. Základ všeho je komunikace. Když zde komunikace není, a navíc se začnou dělat trucy a schválnosti, či jsou alespoň tak chápány, tak to není dobře. Člověk musí dobře „padnout“, aby byla dobrá komunikace mezi institucemi, tedy státem i církvemi. Proto jsme se dohodli s paní doktorkou Řepovou, že odejde a myslím, že od té doby komunikace s církvemi funguje velice dobře.

 

V ČSSD před časem vznikla křesťanská platforma, jejímiž členy jsou významné osobnosti strany. Jste také jejím členem?

 Já jsem od začátku tuto platformu chtěl, protože jsem se při svých cestách do jižních Čech a na Moravu setkával se spoustou sociálnědemokraticky cítících lidí, kteří jsou věřící. Sociální demokracie není bič na církve a bič proti věřícím lidem. Nápad to byl můj a paní Kalistové. Později se toho chopil místopředseda strany Bohuslav Sobotka a František Bublan a vytvořili platformu. To nic nemění na tom, že tomuto seskupení v sociální demokracii budu pomáhat.

 

Ve své knize rozhovorů mluvíte velmi pěkně o svém přátelství s třeboňským knězem P. Hugo Pitlem. Co Vám toto přátelství dává?

 Hugo Pitel je člověk, kterému je přes osmdesát let, politický vězeň, měl stejný osud jako můj otec, takže názory máme stejné. Mám velmi rád jeho promluvy, zúčastňujeme se spolu často svěcení hasičáren, zahájení rybářské sezóny a podobně. Je to pro mě vždy veliké osvěžení. Jsem u něj v Třeboni často v kostele, snažil jsem se ještě jako ministr tomuto kostelu pomoci. Podle mne by takovéto osobnosti měly mít církve ve svém čele, je to člověk lidový, zakusil těžké věci, a přesto není nenávistný,  je to skutečný křesťan, prototyp křesťana. Přeju si a modlím se, aby ještě dlouho mohl sloužit. Každé setkání s ním, třeba při slivovici, ale i jinak, je vždy velice dobré.

 

Jak se díváte na roli církví ve společnosti? V Čechách nemají moc dobrou pověst…

 Víte, přál bych si, aby tu od církví byla větší reflexe toho, co se děje ve společnosti, prospělo by to oběma stranám. Pro mne jsou církve, říkám to stále, hráz proti barbarismu světa. Představují myšlenky, duchovno. Proto také skřípou vztahy se společností, když se neustále ozývá téma církevního majetku - „Vraťte nám majetek a peníze“. To deklasuje církve, na to jsou Češi velmi choulostiví. Češi velmi vítali návrat církví v roce 90. A pak kvůli některým, řekl bych, neobratným vyjádřením církevních hodnostářů, začalo opadat nadšení z církví, když lidé slyšeli jenom o majetku a penězích. Potom také ono nešťastné hádání se o svatovítskou katedrálu. Velmi nešťastné. Vždyť katedrálu nikdo neodnese, nikdo ji nevezme. To není dobré a neprospívá to ani státu, ani církvi. Ještě když jsem byl ministr, tak jsem o tom mluvil s kardinálem Vlkem a řekl jsem mu: „I když soud vyhrajete, řekněte, že katedrálu věnujete národu.“ Na tom jsme se dohodli, ale když ten soud tehdy skutečně vyhráli, tak jsem jako gentleman panu kardinálovi zatelefonoval a pogratuloval jsem mu. Zároveň jsem mu řekl, že doufám, že nyní církev katedrálu věnuje národu. Ale on řekl, že ji nevěnuje. Nikde jsem o tom nemluvil, říkám to prvně vám.  Bylo to pro mne trochu smutné. Tím si církev uškodila. Chrám svatého Víta je pro Čechy strašně symbolickej. Věřím, že každý Čech chce, aby katedrála patřila i církvi, ale je velmi citlivý na to, aby patřila jenom církvi. Je to náš národní symbol, jako je Notre Dame v Paříži.

 

ČSSD před časem ve sněmovně jednomyslně podpořila registrované partnerství homosexuálů. Hlasoval jste pro i Vy, případně proč?

 Ne, nehlasoval. Nebyl jsem přítomen. Nepovažuji to za dobré. Domnívám se, že je tu pouze jeden vztah daný od přírody - a to muž a žena. V posteli ať si každý – s prominutím – dělá  co chce. Ale aby se homosexuální vztahy povýšily na roveň rodině, to není to nejlepší. V tom je sociální demokracie liberální, u nás se na to netlačí. U nás je jenom málo hlasování, na němž se grémium dohodne, že to bude závazné hlasování. Myslím, že i předešlé zákony byly dostatečné, aby se daly vyřešit i majetkové věci, dědictví a další. Když to gayové a lesbičky chtěli, prosím. Jsem ale zásadně proti adopci dětí a ruku bych pro to nezvedl.

 

Jak se díváte na problematiku umělých potratů a euthanasie?

 Umělé potraty dokážu pochopit, například když jde u ženy o zdravotní stav. Euthanasie – ne. Zatím pro to nejsem a asi bych pro to ruku nezvedl, protože je to věc zneužitelná. Život nedali ti, kteří zvednou ruku pro to, že život vezmou. Euthanasie je proti mému přesvědčení.

 

Je o vás známo, že se nestydíte za to, že jste věřícím člověkem. Co vám víra dává?

 Jako každému: naději. A inspiraci.

 

Velmi dobře znáte herecké prostředí. Znáte hodně věřících kolegů?

 Hodně ne, ale některé znám. Mezi některými herci se spíše žije podle hesla „carpe diem“ (užij dne).

 

A zcela na závěr dovolte otázku, kterou kladu každému: Jak se díváte na osobnost Ježíše Krista?

 Byl to první revolucionář a reformátor společnosti. Největší. Jak je vidět, jeho tradice trvá dodnes. Myšlenky Ježíše Krista jsou natolik jasné a jednoduché – a akceptovatelné i v dnešní době -, že to byla asi největší osobnost.

Poznámka:

Rozhovor se uskutečnil ještě před podpisem smlouvy o svatovítské katedrále, signované prezidentem Klausem a arcibiskupem Dukou.

Redakce se snažila získat i rozhovory s politiky jiných stran, které ale nebylo možné získat do termínu voleb.

Odkaz na starší rozhovory: ¨

Konzervativní politika rovných příležitostí
Exkluzivní rozhovor Magazínu ChristNet.eu s členem přípravného výboru strany TOP 09 a exministrem financí Miroslavem Kalouskem

Do náboženství se stát nesmí vměšovat
Předvolební rozhovor s Mirkem Topolánkem
Foto: Jandak.eu