Lello Gurrado, italský novinář a spisovatel prohlásil, že éra detektivek je už za námi. Zdá se však, že tomu tak není. O dobré napjaté kriminální zápletky je stále velký zájem. “Okurkovou sezónu” měsíce srpna poněkud rozvířila premiéra filmu “Kajínek”, podle scénaře Marka Dobeše a Petra Jákla, kteří našli inspiraci ve skutečném příběhu vězně, na jehož vinu či nevinu se názory naší veřejnosti rozcházejí. Navíc se chystá v brzké době otevření celého případu a soudní líčení, které by do celého procesu mohlo vnést i nové světlo. Film sám se nesnaží obhajovat Kajínka, nýbrž ukazuje velkou problematiku soudního aparátu, složitost dnešní společnosti a popisuje různé mafiánské mechanismy.

S otázkami lidské viny či neviny, dodržováním morálky je lidstvo spojeno od nepaměti. Dostojovského výrok, že “... není-li Bůh, pak vše je dovoleno”, asi není možné brát tak doslovně. Na jedné straně je stále na světě drtivá většina lidí, kteří věří v Boha či bohy, a pak kdyby vše bylo dovoleno, lidská společnost by záhy zkolabovala. Proto i ateisté či agnostici se řídí morálními normami a někdy jsou morálně čiščí než věřící, protože nedělají s Pánem Bohem žádný byznys...Přesto však z post-moderní společnosti se vytratil pojem “hřích”. Zásluhu má na tom nejen oslabení víry v Boha jako soudce i ztráta strachu z věčného zatracení a božího soudu, ale i možná “ideologie” psychoanalýzy, která se snaží pochopit, pomáhat k růstu a dělat nové zkušenosti, ale nesmí člověka vést k pocitu viny, mluvit o hříchu a vynášet nad ním soudy. Lidské svědomí lze samozřejmě ovlivňovat a vychovávat. Ideálem by byla odpovědná a mravně rozvinutá osobnost, která již nemá strach z Boha, ale respekt k druhým a dobro koná, protože je vedená láskou. Takový by měl být ideál církevní formace, ale jsme ještě asi daleko od jeho realizace.

Musíme si přiznat, že zlo a násilí nás vlastně fascinuje. Vše co je silné nás elektrizuje a asi je snažší a více mediálně viditelné být kriminálníkem, než světcem. A dokonce hrdinou, když vyzraju nad světskou spravedlností, která je samozřejmě často velmi omezená či nespravedlivá, a třeba uteču několikrát z vězení a dokáži, že celý ten “nápravný systém” má značné nedostatky. Ti praví kriminálníci jsou nám nakonec sympatičtí, protože tušíme, že jsou vlastně “malé ryby” a ti největší zločinci se do vězení často nedostanou a drze a s úsměvem se na nás dívají z bilbordů či z televizních obrazovek jako VIP, anebo jsou prostě neviditelní, a proto nepostižitelní. Nevěříme již, že zákony jsou závazné pro všechny. Praxe nás poučuje, že pro někoho více, pro jiného méně, pro někoho vůbec. My křesťané alespoň věříme v boží spravedlnost, v konečný boží soud a v oddělení “kozlů od beránků”, i když jsme si vědomi, že “boží myšlení, logika a posuzování” budou asi značně jiné, než ta naše měřítka....

Na letošním Karlovarském festivalu jsem měl možnost krátkého setkání v hotelu Pupp s půvabnou 32. letou divadelní a filmovou herečkou Tatianou Vihelmovou, představitelkou advokátky ve filmu “Kajínek”. Položil jsem ji následující otázky:

Co pro Vás bylo při natáčení filmu “Kajínek” nejobtížnější?
“Určitě to byly scény ze soudního prostředí, se kterým jsem předtím neměla žádné zkušenosti. Musela jsem se naučit mnoho odborných termínů a paragrafů a byla to opravdu velmi náročná práce. Snažila jsem se dobře soustředit na text, abych to zvládla. Užitečné pro mne bylo i osobní sektání s Jiřím Kajínkem a s jeho obhájkyní advokátkou Klárou Slámovou. Do jaké míry se mi povedlo vytvořit tuto roli, to posoudí sami diváci.” 

 Stala se během filmování nějaká humorná příhoda?
“Přihodilo se velké množství příhod, ale ne takové, které bych zde mohla uvádět. Jedná se celkově o vážný a napínavý film, při kterém se rozhodně nebudeme řehtat, ale spíše vážně zamýšlet.”

Uvítala byste v budoucnu v tomto specifickém filmovém žánru další role?
“Když se někdo přiblíží a dostane do této tématiky, tak ho to nějak chytí, to se mi také stalo. Scénář byl skvělý, neváhala jsem ani chvíli tuto roli přijmout. V budoucnu asi sama podobné role nebudu hledat, ale ony budou určitě stále vyhledávat mě a věřím , že si mě najdou.” ´

P. Petr Živný, korespondent pro Itálii, byl tento rok akreditován jako redaktor Magazínu ChristNet.eu na 45. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Foto: autor.