"Každá změna je změnou k horšímu" říká jedna ze sentencí profesora Parkinsona. Zdá se, že lidovci na svém ostravském sjezdu ukázali, že i taková kapacita se někdy může mýlit. Změna v křesle předsedy strany rozhodně totiž jako změna k horšímu nevypadá. V prvé řadě se ukázalo, že lidová strana má co nabídnout, není stranou jednoho muže.

Na pozici předsedy kandidovali hned čtyři - kromě dosavadního předsedy Cyrila Svobody to byl ministr životního prostředí Libor Ambrozek, předseda parlamentního poslaneckého klubu Jaromír Talíř a předseda parlamentního rozpočtového výboru Miroslav Kalousek. V určité nadsázce se dá říci, že protikandidáti dosavadního předsedy tvořili jakousi jednotnou frontu, konec konců se Ambrozek s Kalouskem zavázali ke vzájemné podpoře v dalších kolech volby, pokud uspěje jeden z nich.

Tři protikandidáti dohromady tvořili zajímavou nabídku ideálního předsedy - mladý, ambiciozní, odborníky uznávaný (Ambrozek), slušný, konsensuální (Talíř) a zároveň drobet kapitalisticky výrazný, rozumný a kompromisů schopný (Kalousek). Delegáti ovšem nemohli zvolit triumvirát a tak nakonec dali přednost Miroslavu Kalouskovi.

Prý k překvapení většiny novinářů i delegátů. No, nevím, zda to bylo tak velké překvapení. Miroslav Kalousek je znám jako výrazně racionální a pragmatický muž, skutečný politik, ne jen stranický pantatínek. Je určitě rozumnou esencí lidovce tradičního s jasně konzervativními rysy. Proti Svobodovi, orientovanému příliš akademicky, pragocentricky a socialisticky prostě vyhrát musel.

Mají-li lidovečtí delegáti rozum (a já myslím, že ho mají až dost), museli si spočítat, že za nějaký čas bude třeba pootočit kormidlem k budoucím vládcům země - ODS. A to by s Cyrilem Svobodou v čele šlo skutečně dost krkolomně. Volba byla nasnadě - lidovci vsadili na pravděpodobnou budoucnost a naději, namísto lpění na dosavadních tancích mezi socialistickými vejci.

Jaký bude vztah k Církvi? Není tajemství, že Svobodu podporoval jeho duchovní spolubratr kardinál Vlk. Po zpackané Svobodově prezentaci smlouvy s Vatikánem v parlamentu se doufám dožijeme přejícnější atmosféry v politice.

S Kalouskem v čele by se lidovci mohli osvobodit od myšlenky používat a využívat Církev ke stranickým a politickým hrátkám. Miroslav Kalousek totiž ví, že Církev je trochu jiná váhová kategorie, než strana. Jeho prvním sympatickým a pragmaticky dobrým krokem bylo okamžité prohlášení, že jakožto vítěz nechá všechny ministry ve funkcích. Od muže, kterému jeho protivník zmařil kdysi právě možnost býti ministrem je to gesto věru velmi sympatické. Věřme, že se u lidovců blýská na lepší časy.