Benedikt XVI. k 45. světovému dni sdělovacích prostředků

Sociální sítě představují nesporný komunikační fenomén, který není možné zanedbávat. V celém světě má jen Facebook na 600 miliónů aktivních uživatelů, kteří spolu komunikují, navazují vztahy a sdílí své starosti, zážitky i radosti. Právě proto se fenoménu sociálních sítí věnoval také Benedikt XVI. ve svém poselství k 45. světovému dni sdělovacích prostředků.

Do médií z tohoto prohlášení unikla informace o tom, že papež varuje před odcizením se a ztrátou opravdového lidského dialogu ve věku komunitních webů. Jedná se ale o prohlášení, které bylo, tak jak je již téměř zvykem (nejen v našich médiích) překrouceno, vytrženo z kontextu a celkově interpretováno zcela tendenčním, až nepravdivým způsobem. Proto je, myslím, vhodné, se na papežovo poselství podívat v širší perspektivě celého dokumentu.

První informace, která v něm zaznívá, je jednoznačně pozitivní – sociální sítě odkrývají potřebu člověka po sdílení a komunikaci, které se mu v reálném světě ne vždy dostává. To, v čem spočívá ono nebezpečí, je představa, že by sociální sítě mohly nahradit opravdový a upřímný mezilidský kontakt. To, že je zde touha po komunikaci a blízkosti bližního, by nemělo nechat křesťany chladnými a měli by být naplněni ochotou tuto potřebu druhým pomoci uskutečnit.

Situace před nás znovu klade otázku, kdo je můj bližní – přítel ze sociální sítě, s nímž sdílím několik fotografií a přání k narozeninám? Jak se vlastně ke svým bližním stavíme a co jsme ochotni jim dát? Kolik ze svého času a pohodlí? Co jsme ochotni pro ně obětovat? Tyto a mnohé další otázky je potřeba zodpovědně vyřešit tak, aby bylo možné i těchto technologií užívat pro to, abychom lidem nabídli opravdový a smysluplný přístup k životu.

Člověk je bytostí fragmentární, toužící po kontaktu s celkem. Sociální sítě tuto potřebu zvýrazňují a zároveň představují možnost, jak se s těmito lidmi, často ve skutečnosti osamělými či hledajícími setkat. Každý z nás je tak podstaven před nutnost být opravdovým a autentickým přemýšlivým člověkem své doby. Tyto služby přinášejí řadu nových etických problémů, které je potřeba efektivně řešit, často bez možnosti hluboké obecné akademické přípravy. Standardní vzory a mechanismy našeho jednání totiž v novém světě komunikace často selhávají.

Papež se dále věnuje otázce pravdy. Nejedná se o něco, co by mohlo být měřeno mírou popularity nebo oblíbeností. Člověk, který hlásá pravdu, ji nesmí zřeďovat či zaobalovat do líbivých frází, za které sklidí ceny a uznání na všech frontách, ale nevydá jednoznačné stanovisko o ní. Pravda je klíčovým pojmem křesťanství. Když se v evangeliích mluví o Bohu, jedním z jeho jmen je i pravda. Karikovat pravdu tedy znamená vytvářet karikaturu samotného Boha. Na druhé straně je potřeba mít na paměti, že pravda je komunikativní – necitlivé sdělení pravdy není o nic lepší než lež. Vždyť Bůh je stejně láskou jako pravdou. A právě tato citlivost je jednou z věcí, kterým je v dokumentu věnován poměrně velký prostor.

To, co člověka mimo církev jistě zarazí, je otevřeně pozitivní vztah papeže k těmto moderním technologiím. Nejen, že se o nich zmiňuje jako o nástroji hlásání evangelia a budování mezilidských vztahů, ale upozorňuje také na to, že se jedná o nástroj mimořádně užitečný a plodný v komunikaci. Výzva křesťanům, aby podobné sítě využívali a vydávali tak svědectví o svém životě a svým životem, je tak krásným i překvapivým závěrem.

Křesťan má vstoupit do světa komunikace, nemá být tím, kdo se z něj programově vyčleňuje, aby vlastní pohodlností nemusel nést kůži na trh. Zvláště mladí mají ukazovat cestu, jak z prostředí anonymního přátelství vytvořit dialog přátel a bližních. Má-li být křesťan tím, kdo posvěcuje svět, pak ani komunitní sítě by neměly představovat výjimku.

Celý dokument je možné si přečíst na webu ČBK.

Michal Černý je studentem teologie na CMTF UP a fyziky na PřF MU.

Související zpráva: Ekumenická rada církví zve na studijní den "Generace Facebooku - křesťanská mládež a práce s ní" (8. února v Praze).