Nejít cestou směšování náboženství a politiky

Nejít cestou směšování náboženství a politiky – nejednou to zaznělo na pozoruhodném semináři, jenž se konal v Praze (12.2.2011) a byl připraven Křesťansko-sociální platformou ČSSD. Ocenit je třeba široký výběr řečníků, náboženského i politického spektra. Pohledy přednášejících nebyly naprosto uniformní a sál byl plný posluchačů, neváhajících rozpoutat diskusi.

Jan Sokol přiznal, že nemá žádný recept na to, „jak dostat křesťanská témata do politiky“. Vyslovil i rozpaky nad tím, že křesťané se nejednou neprosadí, a to pro jejich, odlišný přístup, kdy jim není dovoleno to samé, co jiným. Nejdou do konfliktů a sporů jejich, často nepřístojným stylem. Ostatní z toho paradoxně profitují. Nedokázal však zcela rozptýlit rozpaky nad tím, že je při nich přítomna i nešikovnost, ba mindráky křesťansky se profilujících politiků. Ti by přece měli být přesvědčivější, důvěryhodnější, ba jiskřit přehledem a druhé strhnout na svou stranu.

Tomáš Tožička se ve svém referátu zabýval křesťanským sklonem k nadřazenému a ochranářskému přístupu, vedle pokušení aktivních zásahů státu do života společnosti. Stavěl na protikladu jihu a severu. Ztotožňoval se s nadějemi vkládanými do kontroverzních typů, jako je Mugabe a upadal do nekritického obdivu k jihoamerické teologii osvobození. Z jiných příkladů zmínil jen M.L.Kinga a vůbec se nevyslovil k situaci v naší oblasti, na sever od Alp, kde Richard von Weiszäcker i Johannes Rau (zvaný v sociální demokracii „Bruder Johannes“) se stali německými prezidenty. Celé vystoupení bylo pak prošpikováno technickými termíny a zkratkovitým, řečnickým „fachaparátem“.

^{Jan Sokol - zdroj:www.jansokol.cz}

Vladimír Špidla navázal na novozákonní akcenty „nejmenších, kteří jsou ceněni jako největší, bezcenní jako cenní“ v protikladu k dnešnímu konceptu úspěšnosti. Herakla postavil proti Ježíšovi, který akceptuje člověka, který nemá žádnou hodnotu; lidské bytí mu nelze podřídit přednostně ekonomickému hledisku. Jedním ze svých vyjádření žel poněkud oživil diskusi ohledně restitucí, což nebylo jeho tématem a mělo to i tak zůstat stranou.

Jiří Hoblík připomněl na základě Lutherova učení o dvou regimentech, že ten světský nemůže a nesmí vládnout lidské duši. Křesťan přitom smí být vnitřně neposlušným občanem, nikoli však v odporu se zbraní. Zdůraznil, že protestantismus nedisponuje žádnou speciální naukou a poukázal na jeho rozmanitost; vede spíše k rozhovoru a navíc nemá žádné autoritativní, natož autoritářské zřízení.

Jiří Pehe varoval před umělým vytvářením vakua, jež neslouží sekulární, politické angažovanosti, ani církvi. Karel Flos pak odkázal přítomné na křesťanské kořeny v programu sociální demokracie. Deklaroval také, že ač katolík, váží si velice Jednoty bratrské pro její sociální ethos. Petr Uhl pak přispěl výstrahou, aby nebyl vyhrocován vztah církve a státu a pěstovány předsudky vůči Římskokatolické církvi.

Erazim Kohák se rozpomněl na německé „Gott mit uns“ na výstroji armády a to již od dob Vilémova Německa. Lásku k Bohu a lidem vysvětlil jako volnost od toho, co svazuje. Sám vyhlíží osvobození lidstva od závislosti na zlu a od návyků zla a vybízel k životu ve svobodě, tj. k vděčnému konání dobra.

Jiří Nečas ilustroval ohrožení lidstva na řadě případů (například tím, že letecký benzin není zdaněn!). Zabýval se přírodními zdroji, lidskou prací a situací lidstva v globalizovaném světě. Na situaci aplikoval citát z Ghandího: Země je dostatečně bohatá pro potřeby každého, nikoli pro chamtivost každého.

Všichni přítomní byli ostražití, když Ivan Štampach všem předložil hádanku. Šlo o dva citáty a přítomní měli určit, kdo je jejich autorem. Když nikdo tu odvahu neměl, uvedl, že na jiném semináři z deseti lidí osm ty texty považovalo za vyjádření bolševických názorů. Přitom šlo o encykliky Lva XIII. a Pia IX (1891 a 1931). Zazněla v nich i teze o možnosti zespolečenštění výrobních prostředků. Člověka je třeba chránit jako svobodnou a nezávislou bytost, kterou je nepřípustné redukovat, ani činit z ní pouhé kolečko v mechanismu.

^{Erazim Kohák, zdroj: Wikipedie}

Dvakrát během odpoledne byla dána příležitost k dotazům a rozhovoru, čehož bylo bohatě využito. Seminář moderoval František Bublan a Martin Chadima. Jednoznačně z celého odpoledne vyniklo hledisko zajímat se o věc samu a podtrhnout křesťanské podněty, a to bez jejich jakékoli ideologizace tou či onou stranou, což by poškodilo sociální demokracii v prvé řadě a nikomu neprospělo.