Seznamka
Byla to jedna z klíčových událostí v dějinách habsburské monarchie. Císař František Josef I. svým patentem 8. dubna 1861 - číslo 41 říšského zákoníku - vyhlásil v rakouské části monarchie (v uherské platila už od roku 1859) plnou náboženskou svobodu pro protestantské církve augšpurského a helvetského vyznání. V §2 císařského patentu je psáno: „svoboda evangelického vyznání víry, jakož i právo společného veřejného vykonávání náboženství jsou jim po všecky časy od nás pojištěny.“ Před 150 lety tak byli luteráni a kalvinisté v českých zemích plně zrovnoprávněni s katolíky. Tento zákon platil v Čechách, na Moravě a v české části Slezska do roku 1949, v samotném Rakousku dokonce až do roku 1961.
Je pravdou, že evangelíci přestali být pronásledováni v Habsburské monarchii už v roce 1781, kdy císař Josef II. vydal Toleranční patent. Ten sice připouštěl určitá nekatolická vyznání, ale zároveň pro ně stanovil výrazná omezení. Tak například evangelíci nemohli veřejně konat bohoslužby, jejich sakrální stavby nesměly vypadat zvenku jako kostely, nemohly mít zvony a rovněž nesměly stát přímo v ulicích. Všechna tato omezení nyní panovník zrušil a Rakouské císařství tak učinilo velký krok k plné náboženské svobodě.
Toto vladařovo nařízení patřilo jednoznačně k těm pozitivním, protože se ztotožnilo se zásadou, že stát nemá právo nařizovat svým občanům, jak konkrétně mají věřit v Boha a pronásledovat ty, kteří se s tím neztotožňují. Důvod je jasný, žádný člověk na světě není schopen empiricky dokázat, že právě jeho víra, jeho církev, je ta pravá. A proto ani světské moci nepřísluší preferovat jednu církev nad ostatními.
Nakonec i Otcové II. Vatikánského koncilu v deklaraci o náboženské svobodě Dignitatis humanae uznali, že pravda nevznáší svůj nárok jinak než silou pravdy samé. Čili není možné někomu vnucovat víru pomocí násilí. Je dobře, že tuto moudrou zásadu nakonec pochopil na rozdíl od svých předchůdců i císař František Josef I.
Ona totiž katolická reformace, která byla světskou mocí prováděna po Bitvě na Bílé hoře v českých zemích rovněž násilím, katolické církvi nakonec spíše ublížila než pomohla. To koneckonců uznal ve svém projevu na II. Vatikánu v roce 1965 i pražský arcibiskup kardinál Josef Beran, který sebekriticky prohlásil, že jeho katolická církev trpí v jeho zemi pod komunistickým útlakem také kvůli tomu, čeho se kdysi sama proti svobodě svědomí dopustila.
Foto: František Josef I. na obrazu Franza Xavera Winterhaltera z roku 1865 / Wikipedia.org
