Každý vztah život člověka nějak poznamená. Bere mu čas na věci všední a dává mu zažívat nové rozměry nevšednosti. Základem hezkého vztahu by měla být láska. Ta totiž dokáže posunout člověka z roviny vidím, vnímám do roviny cítím a prožívám.

Možná to bude znít poněkud zvláštně, ale po pěti letech cítím k ChristNet-u vztah a práce na něm byla pro mě nikoliv pouhou láskou, ale mnohdy i vášní. Stál jsem u jeho kolébky, houpal jsem ho v prvních měsících a snažil se neustálou prací na něm o jeho výživu a růst. Z role strýce, jsem se postupně dostal do role rodiče, který má za jeho vývoj velkou spoluzodpovědnost.

Způsobem, kterým jsem začal psát o vztahu k webu ChristNet.eu, bych rád vyjádřil svůj vztah k této "práci". Nikoho nezajímají hodiny práce, které člověk na svých koníčkách tráví. Prostě je to jeho volba. Nicméně mi po mnoha útěcích lidí z tohoto portálu kvůli financím či zodpovědnosti přijde důležité říci, že já nyní neutíkám, ale odcházím. A tím, že vyjdu ze dveří, otvírám dveře pro někoho jiného, aby vstoupil a zkusil dál tento web někam posunout.

Z hlediska dalšího fungování portálu je třeba také říci, že ChristNet.eu se za poslední dva roky podařilo stabilizovat, zprofesionalizovat a dostat z dluhů. Objevili se tu i další noví lidé, kteří posunou web určitě dále.

Vztah s ChristNet-em měl pro mě i stránky radostné. Byly to chvíle, kdy jsem cítil, že nám web roste pod rukama. Pevně bych mu přál, aby nebyl pro lidi, kteří na něm pracují, pouze koníčkem, ale i velmi oblíbenou prací, za kterou dostanou náležitou peněžní odměnu.

Konec tohoto krátkého sentimentálně-myšlenkového vzplanutí bych rád optimisticky zakončil nadčasovými slovy Pavla Tigrida, které mi jsou životním mottem. Tigrid své pravidelné publicistické poznámky na Radiožurnál vždy končíval větou: „Přeji Vám hezký den a veselou mysl.“ A o tom to v životě je nebo aspoň má být :-) 

Autor zamyšlení k 31. března 2005 definitivně odchází z funkce ředitele portálu ChristNet.eu