Moje skladby vycházejí ze vztahu s Bohem, z pocitů a touhy

Jitko, můžeš se čtenářům Christnet.eu představit?

Jmenuji se Jitka Anna Kateřina Mudrová, podle Anny Kateřiny Emmerichové, kterou jsem si kdysi vybrala za křestní i biřmovací patronku. Letos to bude už 10 let, kdy jsem byla úspěšně pokřtěna a biřmována ve Sv. Janu pod Skalou.

Po základní škole jsem zatoužila jít studovat zpěv na konzervatoř. Ale známí mých rodičů to dost nedoporučovali, tak jsem šla aspoň na trochu hudební gymnázium Evropská v Praze 6. Po gymnáziu jsem zase chtěla jít na konzervatoř, ale opět mě někdo odradil, a tak jsem šla na pedagogickou fakultu, kde jsem si vybrala obor hudební výchova – sbormistrovství, který jsem si rozšířila ještě o český jazyk. S Boží pomocí, ale také díky podpoře přátel a rodiny, jsem tu školu loni dostudovala. No, a během studia na “peďáku” jsem se už definitivně rozhodla pro pěveckou dráhu, takže jsem zkusila přijímačky na HAMU, obor operní zpěv, a zcela pro mě nečekaně mě přijali! Takže v současnosti jsem stále studentkou, tentokrát tedy na HAMU v Praze.

Myslela sis jako dítě, že se jednou budeš věnovat hudbě profesionálně, byla jsi k ní vedená od malička?

Když jsem byla malá, tak jsem si hrála nejčastěji na baletku a učitelku. Hudbu jsme doma hodně poslouchali – klasickou, ale také tzv. world music, sem tam i ten “popík”. Bavilo mě tancovat, a tak jsem měla některé kusy precizně naposlouchané, abych si vymyslela pořádnou choreografii. Od první třídy jsem chodila na sopránovou zobcovou flétnu, to mě hodně bavilo. Dlouho jsem se chtěla učit na klavír, ale neměli jsme na to doma podmínky - nebyl prostor ani peníze, tak jsem si hrála aspoň sama na keyboard. Doma mě v hudbě podporovali, profesionální hudebník doma ani v příbuzenstvu nikdo není, ale vztah k hudbě mají všichni a hudební nadání mnozí také. Dědeček hrával krásně na klasickou kytaru, prarodiče z obou stran ovládali různé nástroje.

A ke zpěvu jsem se dostala až na gymnáziu, kdy jsme se přestěhovali přímo do Prahy. Studovala jsem zpěv dlouhé roky na "zušce", pak jsem odjela na semestr v rámci studentského programu Erasmus do Německa, kde mě nadchla profesorka zpěvu, za kterou jsem jezdila ještě i z Čech. A nakonec jsem se dostala k mé současné paní profesorce, ke které chodím i teď na HAMU.

V době mého studia na gymnáziu jsem založila kapelu Ruah, která interpretovala židovskou hudbu - hlavně hebrejské žalmy. Její činnost jsme skončili vlastně teprve nedávno, fungovala tak skoro 8 let v různých drobných obměnách obsazení. Bylo to moc pěkné období mého osobního i hudebního života - jezdili jsme hrát do synagog v republice, hráli jsme v kostelích, na festivalech...

Nakonec nesmím zapomenout na křesťanské hudební společenství KaPři, které jsem založila v roce 2006 a které, díky Bohu, funguje dosud. Kapela Příchovice (KaPři) vznikla z nadšených a šikovných zpěváků. kteří se sešli v hudební skupince v Centru pro mládež v Příchovicích v Jizerských horách o Velikonocích. V tom roce 2006 mě napadlo navrhnout pravidelnější setkávání a zkoušky. A k mému překvapení se tento nápad setkal s pozitivní odezvou, a tím začala fungovat oficiálně kapela KaPři. Pro mě je to kromě sbormistrovské praxe také skvělá aranžérská zkušenost, a navíc jsou to všechno moji kamarádi, takže kromě zpěvu nás pojí přátelství i víra v Boha.

Jaký je tvůj vztah k Bohu, jak jsi k němu našla cestu?

Řekla bych, že Bůh si našel cestu ke mně. Jsem z nevěřící rodiny, i když musím říct, že moji rodiče mě i sestru vždycky vychovávali vlastně křesťansky - prostě slušně. Babička je katolička, i když není aktivní, a spíš byla jako katolička pokřtěná, ale vždycky žila živý vztah s Bohem - povídala si s ním, svěřovala mu své starosti a nás učila modlitbičku k andělíčku strážníčku a říkávala, že modlitbou se nic nezkazí.

Já jsem tak vlastně v Boha věřila od malička, povídala jsem si s ním a bylo to fajn. Až pak zhruba ve svých 14 letech jsem začala více hledat, zkoumat, v jakého Boha vlastně věřím. A v jedné vypjaté chvíli jsem poznala, že Bůh existuje. On se mi dal poznat. Byl mi ohromnou útěchou. Od té doby vím, že Bůh je, a i kdyby proti tomu mluvilo stovky teorií a názorů, já jsem zažila jeho blízkost, kterou si stále s vděčností připomínám.

Měla jsi někdy krizi víry?

Dlouho neměla. I když jsem taky pochybovala o mnoha věroučných pravdách, ale o Bohu nikdy. Krizi ve víře jsem prožila vlastně celkem nedávno a nebylo to ani tak o pochybnostech o Bohu, jako o mé víře, o mé opravdovosti. Pochopila jsem, že nestačí Bohu své problémy jen odevzdávat a nechat to celé na něm, ale že se musím také sama snažit a překonávat, sama do toho investovat úsilí. To se mi v loňském roce moc nedařilo. Prostě člověk si nemůže žít, jak chce, a čekat, že od všeho špatného ho vždycky nějak Bůh zachrání.

Vím, že bez Boha bych žila úplně obyčejný světský život - s mnoha chybami a nejistou cestou. Bohu vděčím za mnohé. Co si ale uvědomuji jako nejzásadnější, je to, že Bůh nám dává odvahu a sílu. To je nejúžasnější. Odvahu a sílu se zvednout ze hříchu a všechnu tu svou nedokonalost překonávat. U Boha je odpuštění a síla k velkým činům ve prospěch dobra.

Jak ti vztah k Bohu pomáhá v hudbě, má pro tebe hudba díky Němu jiný rozměr??

Vztah k Bohu mi pomáhá především v duchovní hudbě. Mnohem niterněji tak prožívám texty, mnohem citlivěji hudbu. A to se odráží i v několika málo skladbách, které jsem složila - vycházejí z mého vztahu k Bohu, z pocitů, z touhy po vyjádření. Ale existuje i hudba, která není primárně duchovní, přesto je tak hluboká, že v ní člověk nachází Boží dotek.

Čemu se momentálně věnuješ ve svém volném čase a na jakých pracuješ projektech?

Volný čas :-) Jsem trochu typ člověka, který odpočívá aktivně, takže volný čas je pro mě to všechno, co dělám ráda. Což je vlastně velká výhoda, protože mám volného času tím pádem docela dost. Ve svém volném čase zpívám, trénuju, připravujeme teď studentské operní přestavení Romeo a Julie od J. A. Bendy, kde mám také roli, a je to moc krásná hudba. Jinak připravuji aranže pro KaPry, teď jsem dodělala ordinárium, které hrajeme už u nás v kostele. Samozřejmě dost času zabírá právě příprava CSM. Ale jinak se snažím volný čas vyhrazovat svému příteli, svým kamarádům a velkou odměnou a svátkem pro mě je, když mohu vyrazit třeba na víkend nebo aspoň na den někam ven na výlet, do přírody...

Jsi zodpovědná za hudbu na Celostátním setkání mládeže ve Ždáru nad Sázavou tento rok. Jak ses k této funkci dostala a jakým způsobem probíhal proces vybírání doprovázejících kapel?

Na začátku mě oslovil P. Jenda Balík, věděl, že jsem aktivní hudebník, že jsem se podílela na vedení hudby na Activ8 a že mám určité zkušenosti. Ještě jsem to několik dní zvažovala - je to dost velká zodpovědnost, v hudbě je vždycky těžké rozhodovat, protože je to často jen otázka vkusu. Ale rozhodla jsem se, že to zkusím zvládnout.

Co se týká doprovázejících kapel; některé se přihlásily samy, některé byly osloveny na základě doporučení Sekce pro mládež. Hlasovalo se na Zasedání Sekce pro mládež a byly vybrány tři scholy - Adorare, VeKa, a KaPři. Adorare je křesťanská hudební skupina, jejíž členové pochází převážně z farnosti Valašské Klobouky. Posluchači ji mohou znát také díky jejich autorské tvorbě, kterou prezentují na mnoha svých koncertech. VeKa má už dlouholetou tradici, ale v současnosti ji tvoří noví mladí muzikanti - vznikli jako diecézní kapela při Centru pro mládež (Vesmír) v Orlických horách a svým nadšením přitahují mnohé posluchače. O KaPrech už bylo asi řečeno mnohé, celkově si od složení schol na hlavním pódiu na CSM slibujeme pestrost hudebních žánrů a aranží - takže by si každý mohl přijít tak trochu na své.

Na závěr - myslíš, že hudba je důležitá pro každého člověka?

Myslím si, že hudba je blízká každému člověku. Každý z nás ji podle mě potřebuje, ideální je, když může být sám interpretem, protože může lépe vyjádřit své pocity a realizovat se. Ale i poslech hudby naplňuje člověka emocemi, je to příležitost zamyslet se, připomenout si nějaké situace a zážitky, na koncertu pak aktivně prožívat hudební jazyk a náladu. Text to samozřejmě podpoří. Hudba pro věřícího - tedy písně k Bohu či o Bohu - přináší větší koncetraci na Hospodina a do určité míry je to hlubší modlitba, pokud je prožívaná opravdově a vědomě.

Děkuji za Tvůj čas a přeji ti hodně inspirace do hudební tvorby.