Honza má rodinu a přitom evangelizuje. „Mám o tebe strach!“ napsal mu kamarád. Má chodit na evangelizace nebo má být se ženou a s malými dětmi doma? Kdo by měl evangelizovat? Nahlédněme do emailové výměny názorů Honzy a Marka.

Od: Marek
Předmět: pozdrav + otázka
„Na charismatické konferenci jsi mi říkal o možnosti evangelizace. Často si na tebe vzpomenu. Ne že bych měl touhu dělat něco podobného. Naopak. Mé místo je v práci a v rodině. Je to můj plný úvazek, z kterého nemohu a asi ani nesmím nic ukrojit. Možná se to časem změní. Teď mě rodina skutečně potřebuje. Možná, že je to ovlivněno mou situací, ale "mám o tebe strach". Neznám tvou manželku ani situaci, v jaké žije tvá rodina. Nedovedu si představit, že bych, když byly naše děti malé jako ty tvoje, rozjížděl evangelizace. Skutečně s tím tvá rodina souhlasí?“

Od: Honza
Předmět: Re: pozdrav + otázka
„Chápu, že Ti moje nadšení pro evangelizaci může připadat přehnané :) Vyčlenil jsem si pro ně jedno odpoledne po práci a manželka s tím počítá. Máme děti a dva měsíce před porodem a půl roku po porodu jsem evangelizovat nechodil. Už zas chodím, občas vynechám. Když budeš chtít, budeme moct vyjít říkat zprávu o Ježíšově Království. Ježíš nestanovuje týdenní nebo roční frekvenci, jak často máme dělat práci pro Boží Království.
První je uspořádání života podle Božího slova: první místo Otci, druhé sobě a manželce, třetí dětem, čtvrté bratřím a sestrám, páté ostatním. Pro evangelizaci nemusíme ukrást čas rodině. Z času, který máme od Boha, dáváme čas Bohu, manželce, dětem, sourozencům a dalším. Rodina není jen ta, co máme v občance, ale ta, kterou chce mít Otec. Jedno odpoledne na evangelizaci není moc. Kdo nemůže nebo nechce pracovat jednou za týden, ať pracuje jednou za měsíc, kdo ani to, ať pracuje jednou za rok nebo jednou za život. Je rozdíl žít jen pro sebe a pro ty svoje, nebo žít a pracovat i pro Království.
Když někdo jede na služební cestu, tak se nedivíme, když stráví dva roky stavěním domu, tak to omlouváme, když pracuje v cizině, máme pochopení. Když uvidíme někoho dvě hodiny evangelizovat, tak nás možná napadne, proč nepomáhá manželce a dětem. Představ si, že budeš třeba tři měsíce v nemocnici, ale i tak rodina bude žít dál. Kolik lidi dělá v zaměstnání přesčasy, protože potřebují peníze, a obírají rodinu o čas. Přesčasy nedělám, vedlejší zaměstnání nemám, dům nestavím a jen zlomek času dávám pro Království.
Manželka s mým evangelizováním nesouhlasí. Máme se rádi, v něčem, konkrétně v tomto se neshodneme. Ježíš řekl: opouštějte své a následujte mne. Jeden učedník se chtěl rozloučit s rodinou. Jiný se vymlouval, že musí pohřbít otce. Ježíš důvody, proč nenásledovali, nepřijal. Řekl učedníkovi, ať nechá mrtvé, aby pohřbívali. Můžeme rozumět mrtvými ty, co nepřijali Ježíše. Učedník má jít a zachraňovat lidi, aby uvěřili a měli Ježíšův život.“

Od: Marek
Předmět: Re: Re: pozdrav + otázka
„Trochu jsem nad tím přemýšlel. V zásadě máš pravdu. Uspořádání života podle Božího slova mi sedí. Jsem rád, že jsem podobnou formu evangelizace zkusil v době studia. Teď však chci být trochu jinde. V manželství jsme v období, kdy máme veškeré vnější aktivity utlumit, abychom mohli poznat, co je náš skutečný úkol. Je pro nás priorita být v těchto aktivitách zajedno. Vím, že je třeba někdy jít jinou cestou, než by se líbilo manželce. Ale spíše to považuji za výjimku. Tohle vše vyvažovat mi připadá jako chůze po hřebenu střechy. Člověk neustále balancuje, aby udržel zdravou rovnováhu. Ať tobě i celé tvé rodině Bůh žehná.“