Dnes je Zelený čtvrtek, den připomínky poslední večeře, kterou slavil Ježíš s apoštoly. V katolické tradici se přípomíná ustanovení svátosti kněžství a eucharistie - večeře Páně. V biskupských kostelech (katedrálách) se koná dopoledne bohoslužba za účasti biskupa a všech kněží, představují katolíci svoji tradici na webu cirkev.cz.  Otázkou je, zda toto spojení není příliš odvážnou konstrukcí. V Novém zákoně ještě není svátost kněžství jasně vyjádřena. Ježíš si tedy spolu s apoštoly připomínal tradiční sederovou večeři na památku vyjití z Egypta a její původní smysl přeznačil a tradice/teologie církve s touto událostí dále pracovala. Cesta ke svátosti kněžštví v tradici církve byla ještě dlouhá a např. ještě podle 1. listu Klementa římského společenství věřících nepředsedal jednotlivec, ale sbor starších - tzv. presbyteros. Přesto je tradice, kdy se v biskupských kostelech koná tato společná bohoslužba za účasti biskupa a všech kněží, kteří mohou přijít, velmi dlouhá. Této liturgii se podle tiskového střediska České biskupské konference také říká Missa Chrismatis, protože se při ní světí posvátné oleje - oleum infirmorum (olej nemocných), oleum chrismatis (křižmo) a oleum catechumenorum (olej katechumenů). Dále se při této bohoslužbě obnovují kněžské a jáhenské sliby.

Večer se pak slaví bohoslužba se symbolickým mytím nohou učedníkům, rovněž jako připomínka poslední večeře, při které Ježíš umyl svým učedníkům nohy. Umývání nohou bylo úkolem otroků vůči hospodářům domu a Ježíš dal tímto gestem najevo, že nechce vládnout, ale sloužit a že jeho láska k lidem nemá hranic a vede až k vydanosti ve smrti kříže. Tato liturgie je rovněž vzpomínkou na Ježíšovu modlitbu v Getsemanské zahradě, podává se přijímání pod způsobou chleba a vína (Těla a Krve Krista), utichají zvony a ostatní hudební nástroje. Podle Ježíšova příkladu může během bohoslužby Zeleného čtvrtku biskup či kněz umýt nohy několika věřícím (tradičně dvanácti). V  komunitě San Egidio v Římě si ale nohy symbolický umývají všichni účastníci bohoslužby, kterých může být v kostele Santa Maria in Trastevere i několik set až tisíc. Má tak být zdůrazněn prvek služby, důležitý pro spiritualitu této komunity.

Evangelická tradice

V evangelické tradici se především nikdy neoznačuje bohoslužba jako "mše", ač neinformovaní novináři nemají rozpaky napsat např. "ekumenická mše připomínající upálení mistra Jana Husa" nebo dokonce mluví o židovské mši, což je ještě větší nesmysl. Termín mše vychází až z pozdně středověkého období, kdy lidé nerozuměli latině a ze závěrečný slov "Ite missa est" - volně přeloženo:"Jděte, vše je skončeno" začali tomu, co se v kostele dělo, říkat mše. Liturgicky  je mnohem lepší použít termín "liturgie" nebo volný překlad tohoto termínu "bohoslužby". I z ekumenického a teologického hlediska by bylo lepší, aby se tomuto pozdnímu termínu vyhýbali i katolíci, pokud zrovna nechtějí zdůraznit, že mše je bohoslužba oběti, která vyjadřuje něco jiného než např. ekumenické nebo z jejich pohledu i evangelické bohoslužby. Samozřejmě lze bohoslužbu přímo označit termínem eucharistie - díkuvzdání, což nejlépe vyjadřuje to, co si připomínáme právě na Zelený čtvrtek. 

V evangelických sborech se o Zeleném čtvrtku čtou obyčejně pašije, které četla církev ve velikonočním týdnu od nejstarších dob (viz Agenda Českobratrské církve evangelické díl II.). "Pojetí Zeleného čtvrtku jako dne ustanovení svaté Večeře - běžné v tradici katolické a luterské - nemá snižovat význam vysluhování v následujících svátečních dnech," stojí v Agendě. Evangelíci obecně dávají větší důraz až na velkopáteční bohoslužbu, která se na rozdíl od katolické tradice slaví vždy s večeří Páně. Podle evangelického faráře Karla Šimra je ale vhodnější slavit Zelený čtvrtek, tento večer Ježíšovy hostiny s učedníky na rozloučenou, jako den ustanovení svaté večeře Páně (Coena Domini). Tato tradice se dnes začíná v evangelickém prostředí již také objevovat a pašije jsou čteny i na Velký pátek nebo na Květnou neděli.

Večerní bohoslužbou vstupujeme do velikonočního tridua (třídení), uvádí dále Šimr na portálu evangelické liturgické iniciativy Coena. Zelený čtvrtek je začátek Třídení - starobylého zachovávání tajemství spásy, které vrhá věřící do Ježíšovy smrti a převádí je s ním do vzkříšeného života. "Liturgie Zeleného čtvrtku se zaměřuje na tři významné motivy: Nejprve vyznání hříchů a oznámení odpuštění vedou k uzavření postní kající kázně, která začala na popeleční středu. Za druhé církev poslouchá Ježíšův příkaz (lat. mandatum), aby následovala jeho příkladu a umývala jeden druhému nohy. Za třetí slavíme náš pokrm vysvobození a účastníme se Ježíšovy večeře, kterou sdílel se svými učedníky této noci," vysvětluje další z členu inicitivy Martin Grombiřík.

Toto evangelické společenství prezentuje na svém webu kompletní homiletické a liturgické přípravy k celému Svatému týdnu. Další texty k Tridiu jsou k dispozici např. na portálu www.pastorace.cz.

Související článek autora o liturgické obnově v evangelické církvi.