Ve dvou vesnicích ve Svaté zemi se křesťané snaží vzkřísit mrtvý jazyk: začali vyučovat aramejštinu, řeč, kterou pravděpodobně mluvil Ježíš. Na Blízkém východě se už nepoužívá po celá staletí. Nový zájem o jazyk, který před dvěma tisíci lety tomuto regionu dominoval, přichází díky moderním technologiím. Totiž díky televiznímu kanálu v aramejštině, který vysílá až ze Švédska. Právě tam tento starověký jazyk do dnešních dob udržela komunita blízkovýchodních imigrantů, píše izraelský server Times of Israel s odvoláním na agenturu AP.   

Aramejštinu se snaží předat svým vnoučatům obyvatelé palestinské vesnice Bajt Džalá, která leží kousek od Betléma, kde se podle novozákonní tradice Ježíš narodil. Už v prvních třídách základní školy se aramejsky učí také děti v arabsko-izraelské vesnici Džiš. Ta zase leží v galilejských kopcích, kde Ježíš žil a kázal. Dnes zde žije křesťanská komunita maronitů. Ta během bohoslužeb stále zpívá liturgii v aramejštině, ale jen málokdo dnes modlitbám rozumí. 

„Chceme mluvit jazykem, kterým hovořil Ježíš,“ říká desetiletá džišská dívka, která se pořád hlásí. Děti se ve škole v aramejštině modlí, ale učí se i slova, jako „slon“, „Jak se máš?“ nebo „hora“. Některé z nich se pečlivě učí psát aramejská písmena, jiné se trochu nudí a hrají si se svými penály, na nichž mají obrázky svých oblíbených fotbalových týmů. 

Podle odborníka na aramejštinu z Hebrejské univerzity je dialekt, který se v Džiši a Bajt Džalá vyučuje, „syrský“. Podobá se galilejskému nářečí, kterým mluvil Ježíš, a prý by si s ním výborně rozuměli. V Džiši mají děti od první do páté třídy aramejštinu jako volitelný předmět dvě hodiny týdně. 

Někteří křesťanští obyvatelé Džiše lobbovali za výuku aramejštiny již před několika lety, ale vzbudili tím u svých sousedů nevoli: tamní muslimové se totiž báli, že se jedná o skrytý pokus přilákat jejich děti ke křesťanství. Proti byli i někteří křesťané s tím, že s důrazem na jazyk jejich předků jim bude odňata jejich arabská identita, která je pro ně přednější. Nakonec ale nad obavami zvítězil ředitel školy, sekulární muslim ze sousední vesnice. „Je to naše společné dědictví a kultura. Měli bychom na ně být hrdí a studovat je.“ 

A tak se podle ministerstva školství základní škola v Džiši stala jedinou izraelskou státní školou, v níž se vyučuje aramejština. A její příklad následují v Bajt Džalá. Tamní škola patří syrské pravoslavné církvi. Mnozí zdejší křesťané jsou potomky aramejsky mluvících uprchlíků, kteří sem utekli v roce 1920 z jihovýchodu dnešního Turecka. 

Podle jednoho z kněží starší lidé ještě aramejsky umí, ale mladí již tuto znalost ztratili. Přesto jejich učitelé doufají, že právě výuka aramejštiny dětem pomůže uvědomit si jejich kořeny. Přestože má syrská pravoslavná i maronitská církev dodnes bohoslužby v aramejštině, jedná se o dvě zcela rozdílné křesťanské denominace. Maronité jsou dominantní křesťanskou církví v sousedním Libanonu. Ve Svaté zemi, kde žije celkem 210 tisíc křesťanů, je Maronitů jen několik tisíc. Syrských pravoslavných křesťanů také v Izraeli není víc než dva tisíce. 

Obě školy našly inspiraci a pomoc na překvapivém místě: ve Švédku. Tam totiž žije aramejskojazyčná komunita, původem z Blízkého východu, která jazyk do dneška udržela živý. Vydávají v něm noviny, knihy a publikace pro děti, například Malého prince. Jazyk udržují i díky televizní stanici, a mají dokonce i aramejský fotbalový tým. Úřady odhadují, že aramejskojazyčná komunita ve Švédku čítá asi 30 až 80 tisíc lidí. 

Pro řadu maronitů a syrských pravoslavných ve Svaté zemi byla zmíněná televizní stanice první příležitostí slyšet jazyk jinde než při bohoslužbě v kostele. Jeho používání v moderním kontextu je vybídlo k tomu, aby se ho ve svých komunitách pokusili vzkřísit. Aramejskými nářečími se v oblasti mluvilo před 2500 lety až do 6. století našeho letopočtu, kdy začala dominovat arabština, jazyk dobyvatelů z Arabského poloostrova. Přežily jen izolované jazykové ostrůvky. 

Maronité zachovali aramejskou liturgii stejně jako syrská pravoslavná církev. Aramejsky mluvili také kurdští židé v severním Iráku, kteří v 50. letech 20. století odešli do Izraele. Jedním z aramejských dialektů dodnes mluví také obyvatelé tří křesťanských vesnic v Sýrii. Učitelé aramejštiny v Džiši nemají do budoucna přehnaná očekávání. Doufají, že se jim podaří naučit děti aramejštině alespoň rozumět, uzavírá Times of Israel.

Noemi Holeková je spolupracovnicí Českého rozhlasu 6 (www.rozhlas.cz/cro6).